Je známo, čí je vina To hraní s kostrami má jméno Rakovina a voní astrami Kůň běží bez udidla Kouř štípe do očí Hrajem si na pravidla a deska přeskočí přeskočí přeskočí (Rakovina)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193308
„… TATO NOC NEBUDE KRÁTKÁ“ (1969–1975)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193308
„… tato noc nebude krátká“ (1969–1975)
V Německu jsi zůstal na podzim roku 1969, ale už v létě jsi na pozvání Norského studentského svazu navštívil Skandinávii. To jsi o exilu ještě nepřemýšlel? V červnu? Ne, myslím, že ne. Zpočátku se věci děly jen pomalu. Asi tak, jako když člověk stárne. Sám si to neuvědomuje, ty změny jsou pozvolné a neprobíhají ze dne na den. Ale když takového člověka potkáte třeba po deseti letech, najednou si uvědomíte, jak strašně se změnil. Zestárl. A něco podobného se stalo mně. Dvacet dní jsem v Československu nebyl – a když jsem se vrátil, tak jsem si uvědomil, v jak hrozném stavu země je. Proto považuji svůj skandinávský výlet za hodně důležitý. Byl to jeden z důvodů, proč jsem později zvolil exil.
Byla to tvoje první cesta do „svobodného světa“? Ano. Tenkrát jsem kromě ruštiny neuměl žádný jazyk. A v Dánsku jsem ji musel použít, i když se mi samozřejmě totálně nechtělo. Potřeboval jsem si koupit letenku, ale nemohl jsem se domluvit. Nakonec přišel pilot a řekl: Gavarítě pa rússki? A já řekl: Da, no ja něchaču gavariť, patamu što my okupírovanni. Ale nakonec jsem samozřejmě rusky mluvil a během dvou minut jsem měl letenku. Tehdy mně došlo, že 119 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193308