Tomáš řepka
ˇ
Výhra v Teplicích byla o to sladší, že připadla na můj třístej zápas v lize. O balon bojuju se Štěpánem Vachouškem, se kterým jsem si zahrál i ve Spartě (ČTK/Libor Zavoral)
jsem ani tu nedostal, jako když nade mnou přimhouřil sudí Franěk oko v derby proti Slávii na jaře 2010, když jsem hned na začátku zápasu sundal zezadu Kyselu. Mimochodem, o tomhle rozhodčím si ještě přečtete… Zpátky do jara 2012: náladu jsme si spravili vítězným zápasem proti Hradci. Jedinej gól dal Ruda Otepka z penalty ve třetí minutě nastavení, ale tahle desítka byla jasná a my jsme na jaře 2012 hráli domácí zápasy úžasně, takže to bylo zasloužený. Nepředváděli jsme sice bůhvíjak líbivej fotbal, ale dřeli jsme a bojovali od první do poslední minuty. V těžkým zápase na teplický půdě se nám podařilo ubránit vedení 1:0, skóroval Sandro. Dynamo vyhrálo venku po téměř dvou letech a pro mě to byl navíc třístej zápas v lize. Teplice se sice dožadovaly
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193197
Neuhýbám! gólu, kterej jim kvůli ofsajdu rozhodčí neuznali, ale já to měl z první ruky a byl to fakt velkej „pytel“. Teplickej trenér Petr Rada dokonce skončil na tribuně, ale jak ho znám, asi si to pak pustil a musel se jako vždycky mlátit do hlavy. Pak na jih přijela Slávie a já oslavil tu třístovku před vlastním publikem. Oslava to byla sladká, protože jsme mýho úhlavního nepřítele porazili 1:0 – a navíc tak dali dárek Frantovi Ciprovi k jeho pětašedesátinám. Vydřený vítězství, žlutou za faul na Lukáše Jarolíma jsem uznal, ta v takovým zápase nesměla chybět. Ale ten první poločas… O půli jsem rozsekal dveře do naší kabiny, což mi vyneslo náhradu škody, cáloval jsem tuším dvanáct set. Byl jsem vytočenej, nelíbilo se mi, jak jsme proti Slavii připosraný, nechtěl jsem se smířit s tím, že by si snad odvezla bod nebo dokonce tři. Kluci se tvářili, že jim to nevadí, tak jsem jim takhle „promluvil do duše“ – a myslím, že to byl ten správnej spouštěč, kterej nás probral a přived k vítězství. Druhá půle byla z naší strany super, žalobníček Standa Vlček byl zase takhle maličkej, a když chtěl Zbyněk Pospěch penaltu za souboj tělo na tělo, řek jsem mu, že má metrák, tak ať to ustojí a neválí se v šestnáctce jako prase. Jinak si ale na Zbyňka snestěžuju, byl to férovej protihráč. A i on mě ocenil, když teď v rozhovoru řek, že rád vzpomíná na souboje se mnou, že nesnáší obránce, co se po soubojích válej a brečej, a že já jsem tohle nikdy nedělal. Jasně: umím rozdat, ale taky přijmout. Stejný to bylo u něj, člověk věděl, na čem je, stejně jako třeba u Aleše Besty nebo mýho bejvalýho spoluhráče Honzy Holendy. Naopak nesnáším, když se někdo chová jako slávista Zdeněk Šenkeřík, kterej byl léta nenápadnej, a pak mě v derby na podzim 2009 okopával. Asi aby se zalíbil panu Jarolímovi, kterej mu to možná nakukal. Vítězná vlna nám vydržela i v Příbrami, kde jsme vyhráli 2:1, a to nám čtyři kola před koncem zajistilo záchranu. Za nás skóroval Franta Němec, pak si dal vlastňáka příbramskej Krejčí, těsně před koncem sice korigoval Šlapák, ale to už nám radost nezkazilo. Příbram byla možná lepší, ale my jsme hráli bez Rudy Otepky chytře. Když už zmiňuju Šlapáka, musím se ještě dneska smát tomu, jak z něj novináři dělali pomalu českýho Ronalda jen proto, že zrovna pánbůh nebyl doma a on měl jednu sérii za život, kdy skóroval šest zápasů v řadě. Já si z ta-
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193197
Tomáš řepka
ˇ
„Máš sto kilo, tak se v šestnáctce neválej jako prase…“ Ale jinak je mezi mnou a Zbyňkem Pospěchem oboustrannej respekt. A hlavně že jsme sešívky porazili! (ČTK/Martin Malý)
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193197