Alifův zájem začínal opadat. Bylo to jako poslouchat blábolení šílence na tržišti; člověk předstírá zájem a potom se co nejrychleji vytratí. „Co to má společného s Alfu jawmin?“ zeptal se. Vikram vzdychl. „Tvůj druh vůbec neměl Alfu jawmin číst,“ odpověděl. „Máte vlastní příběhy a vlastní vědomosti. Jste viditelní a my jsme skrytí. Takhle Bůh věci uspořádal, než spustil hodiny tohoto zvláštního vesmíru. Ale vy, banú Ádam, si pořád zahráváte s choulostivými věcmi a překračujete hranice. Před stovkami let jeden bezohledný člen mého kmene dovolil jednomu z vašich zaznamenat Alfu jawmin – buď to udělal pod nátlakem, nebo za hezkou odměnu, podle toho, které verzi uvěříš. Od té doby kolují viditelným světem její opisy. Mnohé se během času ztratily, protože je lidé považovali, jak jsi řekl, za hromadu starých příběhů. Ale několik jich zbývá. Ta kniha, kterou máš, k nim patří.“ Alif se na chvíli zamyslel. Z nedalekého ibiškového keře nevrle zatrylkoval noční pták. Zabloudili do nejstarší části súku, nyní ztichlé až na občasné hlasy ustájených zvířat. „Takže podle vás ty příběhy nejsou jenom příběhy. Jsou to tajné vědomosti, maskované jako příběhy.“ „To by se dalo prohlásit o všech příbězích, mladší bratře.“ „Jak to, že toho o té knize tolik víte?“ otázal se Alif. Hlodalo v něm podezření, že si z něj Vikram utahuje. „Jak můžete vědět, co si ti lidé mysleli?“ Ve tmě se zaleskly Vikramovy zuby. „Dával jsem pozor.“ V tichém souladu obrátili své kroky zpátky ke stanu. Alif si vzpomněl na princeznu Farúchwás v Kašmíru, který nikdy nespatřil, plném slonů s palankýny a mužů v brokátových kurtách jako na mughalských miniaturách. Zkoušel si představit dobu, kdy by manželství jeho rodičů bylo považováno za něco docela přirozeného, což by jeho samotného zbavilo temného stínu modloslužebnictví. „Ty mi nevěříš,“ poznamenal Vikram. Alif zčervenal. „V jakém smyslu?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193015
„Myslíš si, že jsem obyčejný člověk, který se tak trochu zbláznil. Víš, takhle se na mě podepsalo to, že trávím tolik času na periférii viditelného světa. Hrozí nebezpečí, že budu považován za příliš skutečného.“ „Neřekl bych, že jste obyčejný,“ namítl s nervózním smíchem Alif. Nevěděl, kudy dál. Údy mu ztěžkly a atmosféra byla plná vykořenění; jeho pokoj, postel a počítač jako by patřily do jakéhosi vzdáleného světa. Jak se Alif a Vikram blížili ke stanu, přeběhl po jeho látce ve světle lampy Azalelin stín. Alif strnul, zastaven naléhavým nutkáním vyhnout se jí, zejména v přítomnosti jejího bratra. Vikram se kolem něj protáhl. Pronesl k Azalel několik slov v jejich jazyce a ona stejnou řečí odpověděla něco, čemu se Vikram zasmál. Alif s úlevou sledoval, jak se Azalelin stín přesouvá do protějšího kouta stanu a mizí. Přikrčil se a vešel dovnitř. Vikram seděl se zkříženýma nohama na zemi a prsty si pročesával dlouhé vlasy. „Plachý jako mladý mnich!“ podotkl k blížícímu se Alifovi. „Kde je můj batoh?“ zeptal se Alif, jenž jeho poznámce nevěnoval pozornost. Vikram batoh vytáhl ze své pastevecké vesty, kam se nemohl vejít, a upustil jej na podlahu. Alif klesl na kolena a rozepnul zip: jeho netbook, peněženka a telefon byly netknuté, avšak dva páry ponožek, které mu přibalila Dína, někdo rozložil a značnou újmu utrpěl také sáček datlí. Alif protáhl obličej. Vytáhl netbook, zapnul ho a dvacet minut věnoval pronikání do nejbližší chráněné wi-fi sítě, digitálního hájemství nějakého podnikatele z Nové čtvrti. Ostatní gray hati, kteří s ním sdíleli cloudové úložiště, byli online a bez sebe hrůzou: kde byl poslední dva dny? Všechny je nakazil zatím neznámý keylogger – neví o něm něco? Alif cítil, jak mu na čele raší pot. „Zatraceně,“ zamumlal. „Copak?“ obrátil se k němu Vikram se zdviženým obočím.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193015
„Našel Cínové sárí,“ odpověděl Alif. Rozbolelo ho ve spáncích. „Samozřejmě ho získal z Intisářina počítače, jak Abdulláh předpověděl. Teď se snaží zjistit, co to je a jak se to používá. Zatím mu nepřináší žádný užitek, ale to se změní.“ Vikram sebral Alifovi netbook z rukou. „Umělá hmota a elektřina,“ konstatoval pohrdavě. „Takhle vy lidé chce vystoupat na nebesa. Ale když se dostaneš moc vysoko, mladší bratře, andělé se tě zeptají, kam máš namířeno.“ „Dejte mi to.“ Alif se pokoušel vzít si netbook zpátky. Vikram se šklebil a držel počítač dvěma prsty. „Ty tvoje slabé masité ručičky. Už jsi s nimi zkoušel dělat něco jiného než psát na klávesnici a hrát si sám se sebou?“ „Jděte k čertu.“ Alifovi se podařilo vytrhnout netbook z Vikramova sevření. Obrátil se k němu zády a sklonil se nad klávesnici. „Co to zase děláš?“ „Otevírám Intisářinu diplomovou práci. Uložím si kopii online, do cloudu. Třeba přijdu na to, proč chtěla, abych tu knihu měl, a co ode mě očekává.“ Alif otevřel dokument: padesátistránkový text v arabštině, nazvaný Variace náboženského diskurzu v rané islámské krásné literatuře. Zadal vyhledat výskyty Alfu+jawmin. Hledaný řetězec se v dokumentu skoro nevyskytoval, objevil se až na posledních deseti stránkách. Svraštil čelo a začal číst. Názor, že Alfu jawmin je dílem džina, je jistě zajímavý. Korán se o skrytých bytostech vyslovuje velmi otevřeně, a přece stále více vzdělaných věřících připouští, že neuznávají jejich existenci, ačkoli ochotně přijímají ty nejkrutější a nejtemnější aspekty islámského práva. Tyto výroky, že podle Božího nařízení má zloděj za svůj zločin zaplatit rukou a žena dědí jen polovinu toho, co muž – jsou prohlašovány nikoli za fakta, ale za očividná fakta, zato existence vnímajících bytostí, jež nemůžeme vidět – a všech fantastických a zázračných věcí, které jejich existence naznačuje a umožňuje –, vyvolává hluboký nesouhlas právě mezi těmi muslimy, kteří jsou
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193015