98/ Sociologie stáří a seniorů
5. Životní styl seniorů
Životní styl je dynamizovaný hodnotový systém člověka, modifikovaný jeho endogenními a exogenními danostmi, promítnutý do časoprostoru životního a sociálního pole přirozeného světa v konkrétní společnosti. Jedinečnost osobnosti člověka a jejích složek představuje pro životní styl potenciál, ale i limity. Předpoklady a limity vytváření životního stylu jedince jsou dány podmínkami a stavem konkrétní společnosti, její kulturní, technologickou a ekonomickou vyspělostí, ale také přírodními podmínkami, v nichž společnost existuje a vyvíjí se. Jedinec je vnořen do konkrétní společnosti, která se stále více stává pouze prvkem globální civilizace. Životní styl je více než si uvědomujeme ovlivňován společností a není pouze výsledkem naší svobodné volby, vyplývající z našich zájmů a potřeb. Vedle společnosti jsme také ovlivňováni životním prostředím, krajinou, v níž žijeme. Těžko bude masovou součástí životního stylu rybaření v zemi, která není na břehu moře, v blízkosti nejsou jezera, rybníky či řeky, anebo horolezectví u lidí ze země typu Holandska. Motorismus, který tak zásadně změnil životní styl lidí ve 20. století, nemohl být součástí životního stylu před vynálezem a masovou výrobou automobilů, rozvojem dálniční sítě a vybudování sítě benzinových pump. Teprve na základně podmínek daných společností se může rozvíjet modální životní styl, s případnou individualizací podle specifických potřeb a zájmů konkrétního člověka. Životní styl je tvořen totalitou života v průběhu celé životní dráhy a 24 hodin denně. Nejsou to tedy pouze exkluzivní aktivity ve volném čase, ale i způsob dopravy, stolování, komunikace, pracovní aktivity, obsah a charakter práce, trávení dovolené, způsob péče o děti a jejich výchova a vzdělávání, velikost rodiny a interakce mezi jejími členy. Jestliže potřeby, hodnoty a zájmy říkají „co“, životní styl odpovídá na otázku „jak“. Součástí životního stylu je také celá oblast práce. Vždyť práce, pracovní aktivity a charakter práce jsou výraznou částí našeho života, která ovlivňuje naše myšlení, emoce a ovlivňuje i náš volný čas. Člověk pracující v továrně u pásu a sochař jsou již svou prací předurčeni k jinému životnímu stylu. Životní styl jedince se vyvíjí celý život. V každé životní fázi je modifikován, přizpůsoben dané životní situaci a sociální pozici, se všemi zastávanými sociálními rolemi, ale stále je to životní způsob určitého jedince, věkové skupiny, generace. Každá životní fáze má svou podobu životního stylu odpovídající sociální pozici, potřebám a zájmům člověka v dané fázi. Jak jedinec postupuje životními fázemi, mění se jeho vliv na utváření vlastního životního stylu, míra svobody, s jakou životní styl tvoří a naplňuje. V dětství je životní styl limitován stavem psychického, biologického a sociálního vývoje jedince a v rámci těchto limitů je formován jeho rodinou. Životní styl dítěte je především životním stylem rodiny. Způsob a kvalita trávení volného času rodiny jsou pro rozvoj dítěte a jeho schopností a talentu klíčové. Výzkum volného času dětí a mládeže (Sak, 1992) prokázal, že u nejnáročnějších aktivit mladého člověka byl vždy na počátku zájem a péče rodičů a společné
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192839
Životní styl seniorů / 99
aktivity rodiny. Jak se dítě vyvíjí a roste, tak se uvolňuje z rodinných vazeb a jeho životní styl se individualizuje. Klesá dominance rodiny, v sociálním poli se objevují další prvky, především vrstevníci, a to jsou stimuly pro novou fázi utváření životního stylu. Volný čas a volnočasové aktivity jsou nejvýznamnější pro mládež, nejširší spektrum volnočasových aktivit je kolem patnácti až sedmnácti let (Sak, 2000, 2004). Ve fázi mládí jsou pro jedince důležité mezilidské vztahy a navazování kontaktů s příslušníky opačného pohlaví. Řada volnočasových aktivit prvoplánově či ve druhém plánu umožňuje právě setkávání, seznamování a navazování vztahů. K největším změnám životního stylu dochází nástupem do zaměstnání a založením rodiny. Po založení rodiny a plném zapojení do pracovních aktivit a budování profesní kariéry se zužuje spektrum volnočasových aktivit i objem času, který je jim věnován. V této fázi se vytváří a dominuje párový životní styl. Jedinci překonávají svůj individualizovaný životní styl a vytvářejí styl, v němž se boří hranice mezi styly dvou lidí a tvoří se styl nové kvality, v němž se počítá s tím druhým, a v němž oba nacházejí své uspokojení. Párový životní styl však musí obsahovat i respekt a toleranci k individuálním aktivitám partnera. Posléze se životní styl mění existencí dětí a vzniká opět nová kvalita. Životní styl nyní musí zahrnout i zájmy a potřeby dětí různého věku při respektování zvláštností daných jejich věkem. Vytváření partnerského a rodinného životního stylu patří k úskalím partnerského a manželského života. Za vysokým podílem rozpadajících se manželství je také neschopnost vytvořit odpovídající párový životní styl. Další životní fáze a modifikace životního stylu nastupuje s uvolňováním dětí z rodinných vazeb až k jejich plnému odchodu z domova. Syndrom „prázdného hnízda“, provázený krizí středního věku, opět klade nároky na rekonstrukci životního stylu. Pak se již blíží stáří a další významná proměna životního stylu. Počátek stáří zastihne většinu seniorů relativně zdravých a v dobré fyzické kondici, takže zdraví a fyzický stav není na počátku stáří limitujícím faktorem, jako je tomu v následných desetiletích. To, co je za proměnami životního stylu seniora, je jeho osvobození, nárůst svobody, a to jak subjektivně, tak objektivně. Disponibilita dělící volný čas od času pracovního se stává charakteristikou seniora. Rozšíří se objem času, o němž senior rozhoduje sám, a také rozsah věcí a jevů, o nichž rozhoduje svobodně pouze sám, se rozšiřuje v míře vysoce přesahující jeho celoživotní zkušenost. Druhou výraznou změnou je „osvobození“ od práce v pozitivním i negativním smyslu. Málokdo vnímá odchod do důchodu pouze jako negativní či pouze jako pozitivní změnu. Vždy je to však výrazný předěl v životě, vždyť práce byla po celý jeho aktivní život tím, co nejvíce určovalo jeho život v řadě dimenzí.
5.1 Sociální pole a aktivity seniorů Jaký je reálný životní styl současné generace seniorů ve výsledcích našich empirických výzkumů? Životní styl, životní pole (včetně sociálního pole) a osobnost člověka jsou v dynamické rovnováze. Změna v jedné oblasti vytváří tlak i na změny ve zbývajících systémech. Ukončení pracovní aktivity a odchod do důchodu jedním formálním aktem v jednom okamžiku zasáhne do neformálních sociálních jevů a procesů. Sociální pole seniora se náhle výrazně promění, všechny jeho prvky, které vyplývaly z profesní pozice
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192839
100/ Sociologie stáří a seniorů
a z pracovní aktivity, náhle v sociálním poli nejsou. Tento fakt může seniorovi přinést ulehčení, ale také sociální frustraci, pocit izolovanosti, marginalizace a zbytečnosti. Jednorázový zásah do sociálního pole znamená jeho restrukturalizaci, mění se význam a funkce zbylých prvků. Změněná situace může navodit i jakousi renesanci manželského vztahu a společné vytváření nové podoby životního stylu. Podobně je to i s dalšími prvky sociálního pole seniora. Ve výzkumu jsme u reprezentativního souboru zjišťovali, kdo a v jaké frekvenci se vyskytuje v sociálním poli seniora a jaký má pro seniora význam. K předloženým bateriím se respondenti vyjadřovali pomoci frekvenční škály (1 – vůbec ne, 2 – výjimečně, 3 – často, 4 – velmi často) a hodnoticí škály (1 – rozhodně nejsou důležití, 2 – spíše nejsou důležití, 3 – nejsou důležití ani nedůležití, 4 – spíše důležití, 5 – rozhodně jsou důležití). Senioři vypovídají o sobě, ostatní věkové skupiny o seniorech. Podle názorů celku populace se nejčastěji v sociálním poli seniora vyskytuje zvíře (pes, kočka), 51 % uvádí nejvyšší frekvenci, 37 % druhou nejvyšší frekvenci. Zvíře svým způsobem do sociálního pole nepatří, avšak v případě seniorů zvíře plní řadu psychosociálních funkcí, je jakousi substitucí chybějících sociálních vztahů a jimi naplňovaných sociálních funkcí. Proto vnímáme zvíře v uvedené pozici jako prvek sociálního pole. Podle významu pro seniora je na prvém místě uváděn/a manžel/manželka. Graf 27 uvádí hodnocení výskytu jednotlivých prvků v sociálním poli seniora věkovými skupinami a generacemi, včetně seniorů samotných. U některých prvků vidíme rozdíl mezi viděním populace do šedesáti let a seniorů.
velmi často
4
vnoučata, pravnoučata
15–29 30–44 45–59 60 a více
pes, kočka, jiné zvíře děti
manžel(ka), zdravotnický partner(ka) personál sousedé přátelé sociální pracovníci
často
3
známí z volnočasových aktivit
kolegové
výjimečně 2
Všichni respondenti N = 1 014
Graf 27 Výskyt jednotlivých lidí a zvířat v životě seniorů (pramen: Výzkum 13. Názory) a postoje české populace k seniorům Otázka: „V jaké míře se podle vašeho názoru vyskytují následující lidé a zvířata v životě seniorů?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192839