Sebastian ohodnotil Stigovo žvanění zívnutím. Jak to jen vydrží? A co ti ostatní, kteří tiše sedí okolo? Sdílejí Sebastianovu frustraci, nebo jen čekají na svou šanci provést vlastní hluboký nádech a pak příliš dlouho mluvit o svých nezajímavých životech? Snad není možné, aby je ty otřepané problémy druhých zajímaly. Sebastian se snažil proniknout ke Stefanovi rozzlobeně-prosebným pohledem, ale zdálo se, že Stefan je plně zaujatý tím, že naslouchá Stigovi. Zachránila ho až hubená, téměř neviditelná žena v bílé blůzce a džínách, která seděla naproti němu. Naklonila se a téměř šeptem přerušila Stigovo monotónní mletí. „Ale jestli ti to pomůže dát věci do pohybu, tak bys možná měl ty prášky zkusit, tak jako tak. Nechat si pomoct tímhle způsobem přece není žádná ostuda.“ Ostatní ve skupině souhlasně zašuměli a přikyvovali a Sebastian nedokázal říct, zda je to z radosti, že na scénu vstoupil někdo jiný, nebo doopravdy sdílejí její názor. Sebastian si ji prohlédl. Zdálo se, že je jí něco přes čtyřicet, štíhlá, téměř drobná, s jemnými tmavými vlasy a nenápadným líčením. Oblečena byla jednoduše a na krku se jí houpal příliš velký náhrdelník, se kterým si nervózně hrála. Než pokračovala v hovoru, vyhledala pohledy ostatních. Sebastian získal dojem, že chce být vidět, ale úplně si netroufá tu pozici zaujmout. Příliš mnoho utlačování? Je zvyklá, že ji umlčují? Povzbudivě se na ni usmál a snažil se zachytit její pohled, kterým rázem začala uhýbat. „Poznávám se v tom,“ řekla. „Zdá se, že se věci vůbec nehýbou. Nic nejde od ruky.“ Sebastian se na ni nadále usmíval, s čerstvě nabytým poznatkem, že z tohoto večera bude mít víc, než čekal. „Přesně tak, Annette,“ potvrdil Stefan. „Když člověk uvízne, tak se musí odvážit vyzkoušet nové cesty, že? Ty jsi to přece opravdu udělala.“ Annette přisvědčila a pokračovala. Sebastian viděl, jak povzbuzením povyrostla, jak si troufá vyložit, co má na mysli. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192773
Znají se se Stefanem dobře, pomyslel si, když ji slyšel mluvit. V jejích slovech rozpoznával Stefana. Běžkyně na dlouhou trať. Pacientka, která chodí na terapii už tak dlouho, že začala mluvit jako terapeut. Stefanovo povzbudivé, nenucené přikyvování jeho teorii potvrdilo. Malá neviditelná Annette už ke Stefanovi chodí dlouho. Sebastian se sám pro sebe usmál. Stefanovi na pacientech záleží. Sám zažil jeho slabost před pár hodinami, když ho tahal zpoza stromu na Sandhamnské 44. Záleží mu na nich až moc na to, aby byl opravdu profesionál. Příliš, než aby to bylo ku prospěchu věci. Malá neviditelná Annette je pro něj rozhodně jedna z těch důležitých. Má ji rád. To Sebastian viděl z jejich souhry. Stefanova Achillova pata. Sebastian se na tmavovlásku znovu usmál. Byla to krása. Všechno zapadlo na své místo a najednou věděl, jak dát Stefanovi najevo, že Sebastiana Bergmana nikdo na skupinovou terapii beztrestně posílat nebude. Skupina seděla v kruhu pětačtyřicet minut a pak přišel čas na tradiční kávu před odchodem. Stefan celý večer shrnul pomocí několika vhodně zvolených klišé o účasti a blahodárné síle vzájemného působení a pohledem se snažil Sebastiana přimět, aby pochopil, že ani k jednomu z bodů nepřispěl. Sebastian místo odpovědi zívl. Když se zvedli, stáhl se rychle ke stolu s občerstvením a k té ženě. Stefan se zdržel rozhovorem se Stigem a nějakým mladíkem, který celý večer tvrdošíjně říkal alkoholu „chlast“ a manželce „stará“ a „ředitelka“. Vhodná společnost pro Stefana, pomyslel si Sebastian a ohlédl se po Annette, která prošla kolem stolu bez povšimnutí a zdálo se, že se chystá odejít. Sebastian si pospíšil k ní. Annette zamířila k východu. Nebyla si jistá, jestli opravdu chce zůstat na kávu. Většinou to dělávala, připadalo jí to jako dokonalé zakončení večera. Ze všech účastníků chodila do 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192773
skupiny nejdéle. Byla důležitá. Skutečný profesionál ve skupinové terapii, tak ji jednou nazval Stefan, a i když byla ta slova míněna žertem, nosila je v sobě několik týdnů. Ona. Profesionál. Tak jí nikde jinde nikdy neřekli. Tady je její místo, ví to. Když sedí v kruhu, má odvahu vystoupit, být viděna a vzít si, co jí patří, a když sezení končí, moc ráda u kávy sbírá komentáře ostatních účastníků a sama rozdává pozitivní zpětnou vazbu na jejich výkon během večera. Ale dnes večer to bylo jiné. To ten nový, který seděl naproti ní. Nejdřív ji děsil. Pak začala být zvědavá. Jako by do ní viděl, jinak to nedokázala popsat. Když začala mluvit, poslouchal, prohlížel si ji. Ne opovržlivě, spíš eroticky, jako by ji očima svlékal, ale ne sexuálně, nýbrž intelektuálně. Nedokázala to popsat. Nikdy předtím to nezažila. Vidí ji. Doopravdy. To ji vzrušovalo i děsilo, a když Stefan večer ukončil, Annet te se rozhodla, že zamíří rovnou domů. Uvědomila si však, že její kroky k východu nebyly tak rychlé, jak měly. Jedna její část to tam chtěla ještě jednou obejít a znovu se střetnout s tím pohledem. Ta druhá chtěla jen utéct. Koutkem oka viděla, jak se k ní muž blíží. Sebejistě. Cílevědomě. Chce se s ní seznámit, to pochopila. Musí se na to připravit. Kdyby ani nezkusila něco říct, litovala by. On neřekl nic celý večer. Ale teď promluvil. „Dobrý den, nedáte si kávu?“ Líbil se jí jeho hlas. „Já nevím… já…“ Annette rychle uvažovala. Nechtěla vypadat odmítavě, ale ani váhavě a nerozhodně. Chce zůstat na kávu, teď ano, ale jak to má říct? Vždyť ji zastavil, když byla v podstatě jednou nohou ze dveří. „No tak, jeden šálek a piškot s citronovou polevou z obchodu přece stihnete.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192773