„Nařízení jsou nařízení,“ bezbarvě odpovídal šéf na Oveho protesty. Ove se hasičům vytrhl a vyřítil se pro zahradní hadici, jenže už to nemělo cenu. Oheň měl jasně navrch. Když potom hasiči konečně dostali vysílačkou povolení, požár už dům dočista pohltil. Ovemu nezbylo nic než pozorovat, jak mu dům hoří na troud. O několik hodin později volal z telefonní budky do pojišťovny a dozvěděl se, že o veselém chlapíkovi s kulatou tvářičkou nikdo neslyšel. A že jeho dům žádné pojištění nemá. Žena na druhé straně sluchátka si povzdechla: „Dneska je plno podobných podvodníků, obcházejí tak hle dům od domu. Doufám, že jste mu nezaplatil v hotovosti!“ Ove zavěsil a ruku v kapse tvrdě sevřel v pěst.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192771
Muž jménem Ove a mameluk, který nezvládne ani otevřít okno, aniž by se zřítil ze žebříku — kapitola 11. —
Bylo tři čtvrtě na šest a první sněhové vločky se snášely na dřímající vilovou čtvrť jako studená přikrývka. Ove sundal z věšáku modrou bundu, a právě když se chystal vyrazit na své každodenní inspekční kolečko, všiml si stejně překvapeně jako zklamaně, že přede dveřmi sedí ve sněhu kocour. Skoro jako by venku proseděl celou noc. Ove zabouchl dveře obzvlášť důrazně, aby ho tím vystrašil. Jenže tenhle kocour se asi vůbec neuměl leknout a utéct pryč. Zůstal na místě a olizoval se na bříšku. Dočista beze strachu. Ovemu se tenhle povahový rys na kočkách vůbec nezamlouval. Postavil se zeširoka přímo před kocoura, celým tělem jako by se ho ptal: „Tak o co ti jde?“ Kocour bez většího zaujetí zvedl hlavu a věnoval Ovemu dost arogantní pohled. Ove se ho pokusil vyhnat divokým mácháním rukama. Kocour se nepohnul ani o chlup. „Tohle je soukromej pozemek!“ zahartusil Ove na ko coura. Kocour však ani tentokrát nijak nereagoval. Ove ztratil veškerou trpělivost a jediným mocným švihnutím nohy vyslal na kocoura svůj dřevák. Nedokázal se rozhodnout,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192771
jestli ho doopravdy toužil trefit. Vědět to Sonja, rozzuřila by se k nepříčetnosti. Nehrálo to ale zase tak velkou roli, kocour se totiž ani nehnul. Dřevák vykroužil oblouček a měkce přistál na sněhu asi tak metr, možná metr a půl od zvířete. Kocour se podíval tím směrem, pak loupl očima po Ovem. Rozhodně nejevil žádné známky polekání. Překvapivě se ale zvedl a zmizel někde za Oveho dílnou. Ove si musel pro dřevák chtě nechtě dojít s jednou nohou jen v ponožce. Dřeváku dal významným pohledem na srozuměnou, že by se měl za neúspěch stydět. Pak konečně nic nebránilo tomu, aby se vydal na inspekční kolečko. Jen proto, že dneska zemře, nemusí hned dávat vandalům volnou ruku. Zkusil proto vrata od garáží, nakopl ceduli, poznamenal si poznávací značky aut na parkovišti pro hosty a prověřil odpadky. Když se vrátil domů, setřásl ze sebe sníh a otevřel dveře dílny. Uvnitř to vonělo benzinem a olejem, jak se na pořádnou dílnu patří. Protáhl se kolem letních pneumatik a vyhnul se sklenicím s neroztříděnými šroubky. Obezřetně se protáhl kolem pracovního pultu, aby neshodil plechovky, ve kterých měl štětce. Trochu přesunul zahradní židličky a gril. Uklidil na místo kříž na kola a konečně popadl lopatu. Potěžkal ji v ruce, jako by držel obouruční meč. Mlčky ji hodnotil. Cítil, že takhle by život vypadat neměl. Člověk tvrdě maká, dostane řádný vychování, šetří. Koupí si prvního saaba. Doplní si vzdělání, složí zkoušky, jde na pracovní pohovor, nabídnou mu poctivou práci, s poděkováním přijme, nikdy neonemocní a platí daně. Potká ženskou, ožení se, povýší ho. Koupí si novější model saaba. Zajde do banky, požádá o půjčku, kterou by mohl do pěti let splatit, a koupí
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192771