Kapitola dvacátá šes tá Peter Bailey byl znepokojen. Zdálo se, že jeho bratr se cho vá přesně tak, jak se dalo čekat. Ve firmě byl jenom pár týdnů, a lidé už Peterovi volali a stěžovali si na jeho přístup a agresivitu. Naštěstí ho ti, co si stěžovali, vůbec nezajímali. Navíc měl na ta líři větší sousto. Například Alfieho Clarka. Povídalo se o něm, že obchoduje za jejich zády. Dodával drogy Baileyům, ale k tomu je ještě prodával jejich vlastním odběratelům. Obchodoval pří mo s dealery a obcházel zprostředkovatele. Peter by to považoval za chytrý tah, kdyby tím zprostředkovatelem nebyl on. Nejen že se mu značně snížil zisk, což bylo samo o sobě k naštvání, ale navíc ho to z principu uráželo. Domníval se, že Alfie Clarke je příliš chytrý na to, aby si mys lel, že mu něco tak primitivního projde. Zprvu tomu nevěřil, pro tože to byl do nebe volající, nehorázný výsměch. Potom si však vzpomněl na Danielova slova: Doslech jsem se, že nás okrádá. Necháme si to líbit? Zdálo se, že bratr měl ohledně Alfieho Clarka celou dobu pravdu. S tou zprávou za ním přišel Delroy, kterého ohromila stejně jako Petera. Delroy si všiml postupného snižování týdenního zis ku a rozhodl se vypátrat, co za ním vězí. Zanedlouho zjistil, jak se věci mají. Poté pozdě v noci navštívil jistého podvodníčka v Esse xu jménem Robbie Jennings, který mu celou tu politováníhodnou historii velmi ochotně pověděl. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192627
Robbie Jennings byl mladý a hloupý. Své provinění nepovažo val za závažné, i když Delroy ho rychle vyvedl z omylu. V nejbliž ší budoucnosti bude potravu srkat brčkem. Co teď s tím? vrtalo Peterovi hlavou. Bylo třeba pokárat Al fieho Clarka a udělat to takovým způsobem, aby si to lidé zapa matovali. Potřebovali pochopit, že Alfieho stihl trest za to, že se pokusil podfouknout bratry Baileye. Delroy navrhl, aby to pře nechali Danielovi, s tím, že alespoň dostane možnost ukázat, co v něm je. Vzhledem k tomu, co je Daniel zač, bude odplata pro Alfieho Clarka efektní. Peter si sám pro sebe přikývl. Delroy má pravdu. V tomhle Da niel opravdu exceluje. Ochotně skočí po každé příležitosti, aby se ukázal, a tahle věc pro něho bude jako stvořená. Peter si dá záležet, aby se vyskytoval na nějakém veřejném místě, až k tomu dojde. Kdyby Daniel zašel příliš daleko, neexistuje důvod, aby je chytili oba.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192627
Kapitola dvacátá sedmá „Nemůžu uvěřit, že letíme do Španělska, Rio. Je to jako splně nej sen. Před Taniinýma křtinama mi to jenom prospěje. Všechny ty přípravy mě úplně vyřídily. Jenom je škoda, že s náma nemů žou naši kluci. Těšila jsem se, že zase všichni budem pohromadě jako za starejch časů.“ Lena balila Tanie kufr a Ria byla ráda, že jí nevidí do obličeje. Peter se nechal slyšet, že s Danielem v žádném případě nikam ne pojede. Pořád se to mezi nimi neurovnalo a Ria věděla od Imeldy, jež vytáhla informace z Delroye, že situace se hned tak nezlepší. Zvedla Taniu a sevřela ji v náruči. Holčička byla miloučká. „Víš co, Leno, uděláme si fajn dámskou jízdu. Já jsem ráda, že kluci nejedou. Bez nich si odpočinem a budem si dělat, co chcem. Když s náma jedou, akorát pořád vaříme nebo chodíme do barů, kde maj domluvený schůzky. Teď jedem samy a budem od toho mít pokoj. Peter mě navíc požádal, abych se poohlídla po větší vile. To bude snadný. Vím úplně přesně, co chci – starší dům s po merančovníkovým sadem. Na nějakým opravdu krásným místě, s kouskem země, kam se vejde bazén. Skutečnou španělskou ha ciendu s mramorovejma podlahama, velkejma dřevěnýma dveř ma a okenicema…“ Lena se kamarádčinu vzrušení zasmála. Věděla, že Ria už ně jaký dům určitě vybrala. V duchu už ho několik měsíců zařizova la. „Ty jsi případ, Rio. Jak často tam jezdíte? Jednu vilu už máte, a ta není zrovna malá.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192627