Když bude vaše dítě v nějaké situaci očividně vystresované nebo mu, jak se říká, „rupne v bedně“ (ano, to se stává i u introvertních dětí!), zůstaňte sami pokud možno v klidu (zhluboka dýchejte, případně si zajistěte prostorový odstup). Až se dítě uklidní, společně si danou situaci projděte. Co se stalo? Co můžeme příště udělat lépe? Při tom hodně pomáhá aktivní naslouchání („Takže sis myslela, že Terezka nechce, aby sis s ní hrála, a proto ses…“) a kladení otevřených otázek – tedy takových, které vyžadují vysvětlení či komentář, nikoliv prostou odpověď ano/ne: „Co byste mohli udělat pro to, abyste příště, až si budete hrát, přišli na řadu všichni?“ Introvertní děti dokážou obvykle velmi dobře přijít na to, co oni a druzí potřebují. Dávejte si dobrý pozor na to, abyste potřeby svého dítěte nijak nehodnotili. Když jste sami tichý člověk a bude na vás působit určitá situace, může to být velmi těžké. Názorně svému dítěti ukažte, jak může své potřeby objevit. V tom vám pomohou otázky jako: Co můžu udělat? Co teď potřebuji? Zároveň platí, že když se tiché dítě nebude zapojovat do rodinné diskuse, měli byste se ho zeptat na jeho mínění. Pokud má vaše dítě extrovertní sourozence, dávejte pozor na spravedlivé rozdělování projevů náklonnosti, doby hovoru a rozhodnutí. Čím dříve se děti naučí, že úspěšné mohou být nejrůznější formy komunikace a povahové rysy, tím lépe! Rovněž svému dítěti ukažte, že si kontakty může uzpůsobit podle svých vlastních představ. V tomto ohledu je nejlepší působit jako vzor. Když budete sami dobře a uvolněně komunikovat s rodinnými příslušníky, přáteli a známými (a v případě potřeby se stejně uvolněně stáhnete do ústraní), dokáže si z toho vaše tiché dítě díky tendenci všímat si věcí kolem sebe odnést mnoho pozitivního a inspirovat se. Bude-li to třeba, pomozte svému dítěti i s hledáním kamarádů na hraní, kteří se k němu povahově hodí. 4. Oceňujte zvláštní vlohy svého dítěte Toto doporučení jde ještě nad rámec tipů uvedených v bodě 3. Oceňování znamená vědomé vyjadřování předností vašeho dítěte pomocí slov. Podívejte se znovu na seznam obvyklých předností tichých lidí. Které z nich vidíte buď v náznacích, nebo již naprosto zřetelně i u svého dítěte? Dlouhodobě je vždy lepší být při oceňování předností dítěte konkrétní a využívat příslušný kontext. Neříkejte tedy: „Ty jsi vždycky tak hezky opatrný!“, ale raději: „Koukala jsem, že než jsi skočil do vody, zjistil sis, jak je tam hluboko. To mi přišlo skvělé!“ Tímto přístupem navíc svému dítěti pomáháte rozvíjet jeho sebevědomí a překonávat pochyby o vlastní osobě. Introvertní děti propadají pochybám o vlastní osobě snáze než děti extrovertní a snadno se nemilosrdně odsuzují („Jsem totální loser!“). Proto byste se vždy, když to bude jen trochu možné, měli vyhýbat přenášení vlastního stresu na své introvertní dítě – například netrpělivostí nebo tlakem. V takovém případě by dítě vinu
98
Síla introvertů
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192523
hledalo pravděpodobně u sebe. Když přijmete specifické povahové rysy svého tichého dítěte a budete ho v tomto směru podporovat, trvale mu tak pomůžete. V dospělosti pak bude schopné vyhnout se tomu, aby ho blokoval jeho kritický vnitřní hlas. 5. Podporujte své dítě během školní docházky Tiché děti jsou ve třídě často méně na očích. Na jednu stranu je to pro učitele dobře, protože pak mají jednodušší práci, zároveň to však znamená, že dítěti věnují menší pozornost než jeho hlučnějším spolužákům. To může být nevýhodou například tehdy, když jde o známky z ústního zkoušení a aktivitu při hodině, které jsou hůře objektivně měřitelné než známky z písemných prací. Tiché dítě může být snadno považováno za pasivní a ani při skupinové práci často neukáže, čím může přispět ke společným výsledkům. Snažte se tomu předcházet tím, že budete v kontaktu s vyučujícími. Introvertní děti mohou kvůli své delší neuronové „kabeláži“ (viz kapitola 1) potřebovat více času na zpracování informací v mozku, zato však často věci promýšlí důsledněji než jejich extrovertní vrstevníci a dokážou se na práci lépe soustředit. Klidně si také promluvte o tom, co vaše dítě dělá v mimoškolním životě – ať už se jedná o sport, hudbu, četbu nebo společenské aktivity… Důležité je i to, že velká část komunikace nezbytné pro úspěšné zvládání školní docházky se dá dobře natrénovat v bezpečí domova. Leckdy mohou velmi pomoci věci, jako je diskuse u jídelního stolu, argumentace pro zvýšení kapesného, projekt o ohrožených druzích zvířat realizovaný v malé skupině apod.
Na závěr jeden komentář pro uklidnění. Mnoho psychologů ve studiích o introvertech uvádí, že jsou často nadprůměrně „pomalí“. Velká část školních aktivit – včetně všech třídních spolků a skupinových tlaků – je pro tiché děti tak náročná, že pak nemohou ukázat a využít celý svůj potenciál. Dobrá zpráva nicméně zní, že jakmile začnou být mladí dospělí schopni zohledňovat své potřeby a sklony (na bydlení, studijní obor, způsob práce a společenský život), dojde u nich často k hotovému „raketovému startu“. V tom, čemu se věnují, pak začnou být skutečně spokojení a úspěšní.
Jsou introverti celkově „pomalejší“?
Přístup k extrovertním dětem Když jste sami tichý člověk, může pro vás být výchova extrovertního dítěte skutečnou výzvou. Jelikož tato kniha je určena prvořadě pro tiché lidi, najdete v následujícím přehledu zejména možné problematické body.
Můj dům, můj hrad – uzpůsobte si osobní život
Strategie pro přístup k extrovertním dětem
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192523
Jak přistupovat k extrovertnímu dítěti 1. Postarejte se o to, aby si vaše dítě mělo s kým promluvit Extrovertní děti mají opravdu rády, když mohou své nápady a dojmy sdělovat druhým. Získávají tím přece energii! Jedna má introvertní přítelkyně mi nedávno vyprávěla o svém synovi: „Mám ho nadevšechno ráda – ale být s ním je jako sedět vedle permanentně zapnutého rádia. Všechno, co se mu honí hlavou, musí hned vytrubovat nahlas. Někdy mám vážně pocit, že z toho každou chvíli zešílím!“ Pokud sami patříte mezi introverty, pomůže tenhle první bod především vám. Samozřejmě byste jako otec či matka měli být pro své dítě člověkem, na kterého se může obrátit – ale pro vás i vaše dítě bude lepší, když nebudete jediní! Extrovertní lidé dokážou obvykle lépe uvažovat, když své myšlenky mohou vyjadřovat nahlas. Pomozte tedy sobě i dítěti tím, že u něj budete již od útlého věku podporovat přátelství a kontakty s různými komunikačními partnery. Nechte dítě zvát si domů kamarády, nechte ho přespávat u přátel a příbuzných, berte ho s sebou na slavnosti a nejrůznější dětské akce. Nedivte se, když si i vaše extrovertní dítě bude procházet fázemi, kdy bude mít tendence stahovat se více do ústraní. To patří k normálnímu vývoji a rozhodně to neznamená, že by se z vašeho extrovertního potomka stával introvert. 2. Povzbuzujte své dítě k tomu, aby přemýšlelo o svých zkušenostech a dojmech Kvůli „krátkým cestám“ v mozku (viz rámeček Mozek introvertů a extrovertů je jiný! v podkapitole Extroverti a introverti – vznik pojmů a nové poznatky kapitoly 1) mají extrovertní lidé sklony reagovat rychle a impulzivně. Dokáží rychle přecházet od jedné aktivity k druhé, ale zároveň se také snadno nechají rozptylovat. Pomozte svému dítěti využitím svých předností udržet dlouhodobější pozornost a zamýšlet se. Co se právě děje? Kdo co chce? Jaké různé možnosti řešení aktuálního problému se nabízí? Jak by se dala současná situace zlepšit? Stejně můžete postupovat i v případech, kdy se na své extrovertní dítě budete zlobit. Co se z vašeho pohledu nepodařilo? (Pozvaná kamarádka byla neustále jen komandována.) Co by mělo dítě udělat? (Omluvit se a na příště vymyslet hru, kde si přijdou na své obě dvě.) Tímto způsobem se vaše dítě bude postupně učit získat si více informací, než začne jednat, korigovat své chování a uvědomovat si hranice svobodného rozhodování. A to jsou důležité kroky na cestě k dospělosti.
100
Síla introvertů
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192523