Klienta je jeho vnitřní muž a po levé straně jeho vnitřní žena. Jak se daří teď Klientovi?“ Situace vypadá nyní jako na čtvrtém obrázku. Klient: „Výborně. Už když můj táta (Vnitřní muž) přišel k dědečkovi, tak se mi hrozně ulevilo. A teď je to prostě výborný.“ Jan (k Předkům a Předkyním): „Řekněte mu: ‚V tobě, Jaromíre, se spojujeme, v tobě jsme spojeni.‘ (Obě skupiny to udělají.) A teď si vezmi od své vnitřní ženy její ženskou energii... a dej si ruce na srdce... a od svého vnitřního muže si vezmi také jeho energii a sílu... a polož si ruce na srdce... a teď postavím obě řady předků za tebe... a před tebe postavím tvou partnerku a ještě další zástupce za ženy, za všechny krásné ženy...“ Konečný obraz pak vypadá jako na poslední ilustraci. Jan: „A teď těm ženám řekni: ‚Tady je moje místo. Tady jsem ve své síle.‘“ (Jaromír to udělá.) Jan: „Děkuji všem. Vystupte z rolí.“ Komentář: Nalézt místo, kde jsem ve své síle, je klíčovým bodem řešení konfliktů v partnerských (a nejen partnerských) vztazích. Jsem-li tam, kde mám sílu, a tím i jistotu, nemusím být ani agresivní, ani posesivní, nejsem ani závislý, ani nepotřebuji partnera ovládat. Každá interakce s partnerem je obohacením mého života, a jakékoliv jeho (nebo její) „prohřešky“ a „nedostatky“ mě existenčně neohrožují.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192519
Princezny, Plaváčci a Popelky Podvědomý způsob našeho chování v partnerských vztazích je do velké míry ovlivněn tím, co se dělo v naší původní rodině, jmenovitě vztahem mezi našimi rodiči v době, kdy jsme vyrůstali. Náš „životní scénář“ (tento termín zavedl Eric Berne, 1997), si vytváříme od raného dětství a všechno, co se kolem nás děje, do něj zapracováváme. Jaká je máma k tátovi, jestli se mají rádi, nebo jestli se hádají (a kvůli čemu), jestli tu táta je, nebo jestli je nepřítomný. Dokonce i takové maličkosti, jako jakým způsobem si rodiče navzájem projevují lásku, zdali se před námi líbali, jak se vzájemně dotýkali a jak o sobě mluvili, to vše ovlivňuje náš pozdější způsob komunikace s partnerem. Totéž lze říci o oblíbených pohádkách a příbězích, které nám byly vyprávěny. Ošklivé káčátko a identifikace s ním bude mít jiný vliv na náš pozdější (i partnerský) život, než pokud jsme vyrůstali jako princezna se zlatou hvězdou na čele. Právě naše oblíbené pohádkové postavy, Indiáni, hrdinové nebo padouchové, se kterými jsme se cítili dobře, a role, které jsme ve hrách hráli, jsou důležitými klíči k rozšifrování mechanizmů vedoucích k napsání našeho životního scénáře. V partnerských konstelacích, při průzkumu těch částí psýchy, které leží pod hladinou vědomí, je tedy účelné se ptát nejen na vzájemný vztah rodičů (a samozřejmě i na náš vztah k nim), ale také na oblíbené postavy, které nás provázely skrze dětství. Tyto postavy potom můžeme postavit do konstelace, a je dokonce možné vytvořit „konstelaci oblíbené pohádky“, která bude ve většině případů vypovídat o našem životním scénáři, a může tak klienta vést k pochopení (a změně) jeho životních strategií. Na konci této kapitoly uvádím dva příklady „pohádkových“ konstelací ze semináře věnovaného přímo konstelacím pohádek. Podívejme se nyní na několik klasických životních rolí, jak se jeví na základě mnoha proběhlých rodinných konstelací. Uvedená klasifikace se Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192519
neopírá kromě už zmíněných zkušeností ze seminářů o žádnou mně známou psychologickou teorii, nicméně jsou do ní zahrnuty poznatky z celé řady knih a diskuzí na toto téma a samozřejmě z několikaleté praxe se stavěním podobných konstelací. Mějme na paměti, že tyto role a životní scénáře nejsou samy o sobě ani dobré, ani špatné – všechny role mají své výhody a nevýhody a my jsme si je vytvořili jako nejlepší dostupné řešení naší situace v dětství. To, co nás dnes v souvislosti s těmito rolemi zatěžuje, je jejich stálé působení z našeho podvědomí. Poznáním své role můžeme zpočátku její vliv když ne omezit, tak jej alespoň pochopit a přestat bojovat proti jeho výsledkům. Jako vše, co z hlubin podvědomí vyplave na povrch, i tyto vlivy se po jisté době mohou „rozplynout na čerstvém vzduchu“. Životní role a scénáře jsou v následujícím přehledu označovány jmény pohádkových a jiných postav, což ovšem neznamená, že by pro každého z nás princezna, Sněhurka nebo Otesánek představovali stejnou dynamiku. Ani zde neexistuje nic, co by platilo pro všechny. V konstelacích pohádek se ukazuje, že moje Sněhurka je často velmi odlišná od tvé Sněhurky. Jména pohádkových postav používám pouze jako všeobecné označení dané vztahové dynamiky. Nerad bych, aby vznikl dojem, že všichni, kdo měli rádi Karkulku, Otesánka nebo se identifikovali s Princeznou se zlatou hvězdou na čele, si v mládí vytvořili níže uvedený životní scénář. Jak rozdílné vnímání pohádkových postav (ode mnou popisovaných scénářů) může být, dokresluje reakce na jeden internetový text o pohádkovém semináři, která mi byla zaslána: „Při četbě textu o archetypech v pohádkách se mi v břiše ozvala má stará vášeň pro zamilovanou a dramaticky prožívanou pohádku o Karkulce. Zdá se mi, že jsem jako dítě žila hodiny v temném lese a mluvila s vlkem. Les byl super zajímavou příležitostí... Bylo v něm všechno, nač jsem si pomyslela a po čem jsem toužila. Vlk byl můj hrdina, průvodce a kámoš... Mluvil se mnou o tajemstvích světa nebo jsme jen tak spolu seděli Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192519