Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192515
3 BITÍ NA POPLACH Retikulárně-aktivační systém
R
etikulárně-aktivační systém, spíše než že by předával informace vyšším centrům, „měří“ množství procházejících informací a aktivuje mozek natolik, aby byl schopen je zpracovat. Tento systém dozrává velmi brzy, už před narozením, a aktivuje nervovou soustavu ve všech stadiích jejího vývoje na nejvyšší možnou úroveň. Bolest systém mobilizuje, udržuje ho v bdělosti, signalizuje nebezpečí a možné poškození. Úlohou retikulárně-aktivačního systému je tyto informace organizovat. Tato síťovitá struktura je jednou z klíčových oblastí koncentrace norepinefrinu, který nás udržuje ve střehu. Jak napsal jeden specialista: „Jak norepinefrin, tak dopamin [aktivační neurochemikálie] putují po axonech (dlouhé spojující výběžky) do mozkové kůry... vysoce komplexní vzorce intelektuální aktivity v kůře jsou ovlivněny evolučně primitivními katecholaminovými systémy.“1 To znamená, že místa v mozkovém kmeni vysílají dlouhé spojovací axony do oblasti frontální kůry, tvůrce smyslu. Touto cestou otisky v mozkovém kmeni aktivuji 1
M. Huttunen a P. Nikanen, „Prenatal Loss of Father and Psychiatric Disorders“, Archives of General Psychiatry 35 (1978): 429-31. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192515
kognitivní mysl a udržují ji v horečné, obsedantní aktivitě. To nám pak brání uvolnit se a spát. Jsme příliš aktivovaní: ne myšlenkami, ale neverbálními otisky, které nás nutí přemýšlet a lámat si hlavu. Proč nemůžeme spát? Protože, jak se vzdáváme obranných mechanismů mozkové kůry, přibližujeme se nižším mozkovým strukturám, které signalizují bolest. Je-li bolest vtištěná, systém může nadměrně stimulovat frontální kůru. Jak se frontální oblast horečně snaží uvolnit vtištěné přetížení, býváme svědky obsedantně-kompulzivního chování nebo fóbií. Nebo – podle povahy raného traumatu, např. byl-li plod během porodu omámen velkou dávkou anestetik – systém vypne a neposkytuje frontální kůře dost podnětů k tomu, aby ji udržel aktivní a efektivní. Výsledkem je flegmatická osobnost s pasivními a nekoncentrovanými, roztříštěnými myšlenkovými vzorci. V zajetí stejných vzorců je také „lůzr“, který nikdy nic nedotáhne do konce. Myšlenky putující po sestupných retikulárních drahách blokují vjemy a pocity a nepropouštějí impulzy do frontální oblasti. Čelní lalok je na retikulárně-aktivační systém přímo napojen a může se tak podílet na regulaci fyziologických funkcí. Pokusy na zvířatech ukazují, že hlazení nebo držení v náruči může zklidnit nebo modulovat retikulárně aktivační systém a snížit nervozitu zvířete. Zklidnit retikulárně-aktivační systém je možné buď dotekem, nebo drogami. Dotek je mnohem účinnější. Viděl jsem pacienty, jak se svíjejí bolestí a přitom prosí rodiče o pohlazení. V kritických obdobích jsou doteky a laskání pro vývoj lidského mozku rozhodující. V pozdějším věku už způsobenou škodu zcela nenapraví ani všechny doteky na světě – jistá míra dotykové deprivace nám zůstane nadosmrti. Právě ta často pohání nutkavou sexuální aktivitu u žen – a samozřejmě i u mužů. Když je systém silně aktivován, jako při sexuálním vzrušení, hrozí, že se vynoří celá škála zasutých pocitů. Pokud původní zkušenost silné excitace vyústila v „uzavření“ či „umrtvení“, bude v pozdějším životě silné sexuální vzrušení vést k odpojení se Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192515