Jenom lidé, kteří se pohybovali na hraně zákona, přepravovali hotovost ve výši 9 900 USD. Charlie nasadil uličnický výraz. „Kdybyste byla tak laskavá…“ „A jak to chcete?“ „Ve dvacítkách, padesátkách a stovkách,“ odpověděl Charlie klidným hlasem. Zvedla se od stolu, odešla za jednu z pokladen a za chvilku se vrátila i s penězi. Zatímco před ním pomalu přepočítávala peníze, zkontroloval Charlie hodinky. Čas mu běžel. „…devět tisíc devět set.“ Charlie shrábnul peníze a zamířil ven. „Pane Davisi?“ zavolala za ním. „Nechal jste tu účtenku.“ Významně s ní mávala nad hlavou, jako by to byl smysl celé Charlieho návštěvy v bance. „Nechte si ji,“ odpověděl a vyrazil ze dveří ven. Když nasedl do auta, nacpal obnos do opasku na peníze a nastartoval. Letadlo do Londýna odlétalo za sedmdesát devět minut. Pokud nebude hustý provoz, tak tak ho stihne. Zatímco uháněl po „čtyřistapětce“, snažil se nemyslet na hrůznou jízdu z předešlé noci a raději se soustředit na to, co ho čeká. Přepnout do novinářského modu. Stát se investigativním žurnalistou. Jak hodlá Hora, bývalý tajný agent, co možná pracuje pro CIA nebo jinou vládní organizaci, propašovat Julii z Los Angeles do Uzbekistánu? Před lety napsal Charlie výbušný článek o neuvěřitelných převozech, kdy byli američtí zajatci letecky přepraveni do nějaké cizí země, jejíž úřady si příliš nelámaly hlavu se Ženevskou úmluvou zakazující mučení. Uzbekistán byl pro tuto praxi velmi oblíbenou destinací. Což by taky vysvětlovalo, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192509
proč Horovi muži mluví rusky. Určitě používá uzbecké žoldáky, aby se o jeho krocích nedozvěděla žádná třetí strana. Zejména při něčem tak riskantním, jako je přeprava amerického občana do cizí země. Ale i s tichým souhlasem cizí vlády, v tomto případě uzbecké, musely tajné agentury postupovat při převozu vězňů velmi opatrně. Aby nezanechaly nějakou úřední stopu, která by vedla k americké vládě, často používaly firmy nastrčené na americké půdě. Před pár lety se v senátu vynořila ostrá kritika podobných praktik, ale Charlie předpokládal, že tito bílí koně pořád ještě existují. Vzal telefon a vytočil Macovo číslo do kanceláře v Timesech. „Nazdar, člověče, něco bych od tebe potřeboval.“ „Povídej.“ „Potřeboval bych, abys mi vysledoval jednu mezinárodní zásilku… Pravděpodobně vyplula z losangeleského přístavu. Ale taky to mohlo být kdekoliv na západním pobřeží. Cílová stanice je Uzbekistán.“ „A víc toho nevíš? Ze západního pobřeží do Uzbekistánu?“ „Začni u dvou lodních přepravních společností. Jedna se jmenuje Global Reach Logistics a druhá…“ Charlie se snažil si vzpomenout. „Corrigan Brothers.“ „A o čem bude ten článek?“ „Je to…“ Charlie se snažil vymyslet něco snadno uvěřitelného. „Je to obecně o vydávání stíhaných osob. Zásilka musí být v něčem, co je dost velké, aby se tam vlezl alespoň jeden člověk.“ „Týpek v krabici – to se mi zdá spíš jako velmi neobvyklá přeprava vězňů…“ Mac se na chvíli nervózně odmlčel. „Jako jestli na mě kvůli tomu přijde uprostřed noci protiteroristické komando, rád bych měl aspoň –“ „Neboj, o nic nejde.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192509
„Já jen, že Sal se nezmiňoval, že bys na něčem dělal.“ „Macu, říkám, že o nic nejde,“ řekl Charlie příkře. „Ale budu potřebovat všechno, co budeš schopen zjistit. Loď, cílový přístav, identifikační číslo kontejneru…“ „Hm.“ Mac zněl polekaně. Charliemu se velmi příčilo, že by měl Maca vystavit nebezpečí od stejných lidí, kteří se vloupali do jeho domu, jakkoliv to nebezpečí bylo nepravděpodobné. Ale neměl prostě možnost sám něco takového vysledovat. „A ještě něco,“ dodal Charlie, „potřebuju se dostat do Juliina e-mailu. Vypadá to, že jí někdo vymazal celý účet. Zvládnul bys dostat ta data zpátky?“ „Zapletla se snad do něčeho?“ „Čím míň budeš vědět, tím líp.“ Víc toho Charlie neřekl, ale bylo mu jasné, že Mac tak pochopí naléhavost situace. I veškerá rizika. Sluchátko se na dlouhou dobu odmlčelo. „Macu?“ „Záleží, u koho má založený e-mail, ale myslím, že bych to zvládnul. Ale panebože Charlie –“ „Macu, je to hrozně důležité. Smrtelně důležité.“ Znovu dlouhá odmlka. Že by mu Mac nepomohl? Nakonec se ozval rezignovaný, skleslý hlas. „Dobře, Charlie. Udělám, co můžu.“ Když hovor ukončil, sjel Charlie ze „čtyřistapětky“ a zamířil na Century Boulevard. Byl dva kilometry od losangeleského letiště. Pořád mu ještě zbývaly padesát tři minuty, aby stihl letadlo.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192509