země daní kapitálové výnosy z umění a sběratelství vyšší sazbou než jiné investice; například ve Spojených státech se výtvarné umění daní 28 procenty, kdežto cenné papíry 15 procenty. Fond, který působí v New Yorku, ale je registrovaný v daňovém ráji, například na Kajmanských ostrovech nebo v Lucembursku, v místě svého sídla neplatí z kapitálových výnosů žádné daně. Veškerý zisk tak může znovu investovat do umění nebo ho rozdělit formou dividend podílníkům, aby byl zdaněn nižší sazbou. Vliv daňové sazby na investice do umění se jasně projevil v průběhu newyorských aukcí v listopadu 2012, které se konaly v týdnu prezidentských voleb a byly poslední významnou příležitostí, při níž se majitelé mohli zbavit uměleckých děl ještě v rámci daňového roku 2012. Tobias Meyer ze Sotheby’s uvedl, že sběratelé Peter Brant, Steven Cohen, Steve Wynn a televizní impresário Doug Cramer, kteří do aukcí přispěli nejvýznamnějšími díly, tak učinili částečně z obav, že by znovuzvolený prezident a Kongres mohli zvýšit míru zdanění kapitálových výnosů z výtvarného umění. Všichni tito sběratelé zadali do aukce dílo v hodnotě přesahující 10 milionů dolarů. Fondy (a Mugrabiovi) všeobecně prohlašují, že jejich investiční strategií je nakoupená díla neprodávat dřív než za pět let. Několik fondů se pokusilo zavést desetileté uzamčení investic, ale málokterý investor byl ochoten uvázat se na tak dlouhou dobu. Většina fondů uzamyká investice na kratší období, jiné zavedly devadesátidenní výpovědní lhůtu. Nejdůležitější starostí všech fondů je požadovaná úroveň cenového zhodnocení. Na pokrytí správních poplatků, transakčních nákladů (v případě zprostředkování koupě aukčním domem nebo obchodníkem s uměním), skladovacích a pojišťovacích nákladů potřebuje celé portfolio zhodnocení nejméně ve výši 10, ale spíše 15 procent ročně – a to je teprve na nule. Pak je tu otázka, zda je možné, aby fond usiloval o vysoké výnosy a zároveň byl likvidní, jestliže to bude investor potřebovat. Co se stane v případě recese na burze a poklesu na trhu s uměním? Budou
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192503
investoři vybírat vklady, což povede k vynucenému prodeji uměleckých děl? Budou správci fondů prodávat zhodnocená díla a potom vytvářet dobré krátkodobé finanční ukazatele tím, že si podrží díla, která nepřinášejí očekávaný zisk, ohodnocená na úrovni ceny, za kterou je fond pořídil? Jestliže k výše zmíněným nákladům připočítáme cílovou roční míru návratnosti ve výši 15 procent, znamená to, že každý fond (nebo portfolio uměleckých děl) musí každých pět let přinejmenším zdvojnásobit svou hodnotu. Nestačí, aby se za pětileté období zdvojnásobila hodnota jednotlivých děl: musí se zdvojnásobit hodnota celého portfolia. Z ukazatelů trhu s uměním vyplývá, že dlouhodobě lze dosahovat nejvýše čtyřprocentního ročního růstu; nejvyšší dlouhodobý růst, jaký jsem viděl já, činil 6 procent, nejnižší 3,2. K docílení podstatně vyšší míry růstu musí být správci buď výjimečně zdatní, nebo mít skvělé načasování. Při dostatečném počtu fondů investujících do umění mohou některé vykazovat vysokou návratnost po dobu několika let. Podívejme se na komiksový strip s Dilbertem z roku 2009, jehož autorem je Scott Adams. Výkonný ředitel Dogbert navrhuje šéfovi s klaunským účesem následující strategii: „Založíme deset vzájemných fondů s náhodně vybranými akciemi. Potom zajistíme reklamu tomu, který bude čirou náhodou nejúspěšnější. Chci se stát hlavním pseudoodborníkem.“ Ale zapomeňme na Dilberta: někteří mluvčí předložili na konferencích Deloitte dle vlastních slov „pádné důvody“, proč se vyplatí investovat do současného umění či do něj alespoň uložit peníze, aby v nejisté době neztratily hodnotu. Hlavním argumentem svědčícím ve prospěch zhodnocení uměleckých děl je jejich omezený počet. Říká se, že každý rok přibude více nových miliardářů než špičkových děl současného umění. Někteří z těchto miliardářů si založí vlastní muzea a jimi vlastněná díla se nedostanou na trh, což vyvolá poptávku po dalších dílech. Obhajoba investic do umění pokračuje tvrzením, že na střední cenové úrovni bude poptávka po kreativních „hmotných aktivech“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192503
pokračovat, protože mnozí lidé z nejvyšší příjmové skupiny tratili na investicích do tradičních aktiv (nebo se jim nepodařilo dosáhnout slušné návratnosti). Každý, kdo přišel během krize z roku 2008 o peníze vložené do finančních produktů, kterým nerozuměl, bude v pokušení investovat do něčeho, co mu může přinést nejen finanční návratnost, ale také emoční uspokojení. Nicméně jedna věc je stálá poptávka a druhá věc je věřit, že se ceny každoročně zhodnotí o desítky procent. O výtvarném umění se někdy říká, že je zajištěním proti nestálosti měnového kurzu. To se potvrdilo v nedávné době, kdy dolar kolísal a euro bylo nestabilní. Odborníci z aukčních domů neoficiálně vyprávějí o tom, jak vypadá ukládání peněz do umění. Říkají, že z offshorových účtů na britských Panenských ostrovech, Kajmanských ostrovech nebo v Panamě proudí desítky milionů dolarů; zakoupená díla jsou posléze dopravena do Švýcarska nebo Lucemburska a zmizí někde v bezcelní zóně, ve skladu zařízeném na přechovávání výtvarných děl. Umělecké dílo lze také snáze převést na dědice, aniž by to vyvolalo stejnou pozornost daňových úřadů jako v případě realit nebo cenných papírů. O tomto tématu se hovořilo také na pařížském veletrhu umění FIAC v roce 2012. Návštěvníci veletrhu z kategorie nejbohatších z bohatých si náhle uvědomili, že francouzské úřady skutečně zamýšlejí zavést pětasedmdesátiprocentní zdanění nejvyšších příjmů a do daně z bohatství možná zahrnou také umělecká díla s hodnotou nad 50 tisíc eur. Zámožné rodiny uvažovaly nad přesunutím svého jmění do Anglie, Belgie nebo Švýcarska, což vedlo k náhlé poptávce po dílech schopných převozu (a k několika nabídkám na směnu takového díla za luxusní byt). Francouzský soud později vynesl rozsudek, že navrhovaná daň je neústavní, ale vláda prohlásila, že ji zavede v jiné formě. Umění může poskytnout také přiměřené zajištění proti inflaci. To vzbuzuje velký zájem mezi čínskými a brazilskými sběrateli, kteří očekávají míru inflace ve výši 8 procent nebo vyšší. Po roce 2011 zaujala myšlenka investic do umění jako ochrana před inflací i ty, kdo se domnívají, že americký dolar je ve fázi úpadku. Jestliže polovi-
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192503