jako Váňa Velkou pardubickou, na pódium se vytasil s obnaženým lavorem Magor. „Čuráci, teď mě dobře poslouchejte, nebudu mluvit dlouho a obejde se to bez selanky, kterou vám tady hodlal původně naservírovat tadyhle Martin. Čuráci, dnes nebudu mluvit vůbec, jelikož sem zavítal náš kamarád Václav Havel a ten by vám jako rodilej spíkr měl objasnit, proč ste sem přišli…“ Do potlesku zaznělo repetitivně „mno… přátelé…“ a potom muž v krátkosti promluvil o potřebě občanských aktivit, jako je tato. Potřásl si pravicí s Juráčkem, jenž to celé v chátrající usedlosti spunktoval. Nato se ztratil jako pára nad hrncem. „Barbarossa…,“ zahřmělo z pódia, až Houžvička vyplivla spršku nápoje na zem. Uvelebeny do jednoho křesla popíjely s Lakmé víno a drbaly nymfu, jež někam zmizela s Helmutem. „Ty jo, kdo to zpívá?“ nemohla najít zpěváka. „No bubenec, ten v pruhovaným tričku.“ „Vždyť pruhovaný tričko maj všichni!“ „No jo, ale bubeník má široký, ty pruhy,“ upřesnila podroušená Lakmé. „Uvědomuješ si, že budeme muset tu blbinu najít?“ „Proč jako, šak není mimino.“ „Mimino ne, ale už teď je venku mínus sedm. Já si ji na triko nevezmu. Víš, že dokáže vytuhnout i za chůze.“ „S Helmutem nevytuhne ani v nejmenším.“ „Nojo, ten jí nedá… Tenhleten večerníček tady hraje jako proč?“ „Myslíš Barbarossa?“ „Co jinýho…“ Lakmé se podrbala ve slámě, jež se jí někde přichytila na botu, strhla ji, odhodila, chvíli dumala a pak to Houžvi objasnila. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192499
„Tak já nevím jak tobě, ale mně se tady zatím líbí hlavně tahle kapela.“ Houžvička absolutně nechápala, o čem to mluví, když přece Lakmé vždycky patřila k holkám Topolkám, stejně jako ona. Ta jí v tom ale udělala okamžitě jasno. „Hele, vod jistý doby Topola nemůžu. Je to sice naprostej génius, ale mě pěkně namíchnul… ještě v Šonově… vůbec se se mnou nechtěl líbat…“ Už se raději na nic nevyptávala, aby se obrazoborectví toho dne již dál nerozvíjelo, a ukončila spor zcela upřímně. „Já ho miluju.“ „To je jak u blbejch na dvorečku. Ty prostě nedokážeš s nikým pořádně chodit, protože seš masochista a úplně se v těch nedosažitelnejch platonickejch láskách vyžíváš. V tomhle seš fakt naprosto pošahaná.“ „Ale von mi řek: Já tebe taky!“ „Nojo, ale co já tebe taky!“ „No tak zírala jsem na něj myslim dostatečně zamilovaně… A dal mi taky pusu!“ „Hele, s jednou pusou jdi za Lonvé, ta ti s tim poradí nejvíc.“ Na to neměla Houžev co říct, a tak se vytasila s konstatováním, že hned po Mejlovi půjdou shánět nymfu. Konsenzus a odebraly se, zavěšeny do sebe, do hlediště mezi tančící. Lakmé hulákala Houžvičce neznámé refrény a trdlovala o sto šest. Najednou někdo začal ukazovat pod metr a půl vysoké pódium, kde se ve tmě cosi krčilo. Zpozorněla a postoupila blíž, aby také viděla. Lidé se smáli a pobaveně přihlíželi, jak si to pod prkny zvesela rozdává dvojice domnívající se, že se dobře ukryla. Žďuchla do tanečnice a pohodila hlavou ve směru té milé podívané. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192499
„Helmut to není určitě, tu holku asi nerozlišim,“ smála se. „Ta harmonikářka se ale tváří co? Jak svatá Dala!“ slepičila Houžev a pokukovala po chlapech. „Počkej, až začne zpívat. To je normální kluk, jako holka jenom vypadá.“ „Tváří se jak neviňátko… to mám nejradši.“ „Prosim tě, já nevím, co ti na ní vadí. Jak se má asi tvářit, když tahá nejmíň dvanáct kilo, víš kolik to váží, ty držky?! No tak se ksichtí, jako kdyby měla porodit ježka v kleci.“ Tak plkaly a náramně si to užívaly. Byl to jeden z nejhezčích večerů, jež spolu na sklonku devadesátých let zažily, a žádné těžké časy, které pak musely přijít, to nemohly vymazat. Mezitím se v nedalekém Čínském pavilonu, malé holokapličce z jiného světa trčící na vyvýšenině přilehlého neudržovaného parku, dotokalo. Nakladatel byl založením klasická romantická svině, a tak Lonvéně nasliboval lásku až za kremaci a kupu dětí jako bonus. Ta zahořela a byla by s ním okamžitě, co Fénix, vylétla ze své neutěšené existence, jen mít s sebou snubáky. Neupírejme však tomuto aktu lásky něhu, již v žádném pádu nepostrádal. Krása vzájemné rozkoše je přítomná i ve zrádné chvilce využití a v každém cizím poklesku nalezneme odraz sebe samých. Přistupme potichu blíže k milencům a nechejme se na okamžik unést rytmem jejich těl. Prapočátek božské prozřetelnosti je právě v něm, a kdo jej hledá někde jinde, bude se marně pídit do konce světa dní. … Lonvé zaklonila hlavu a v rozhrnutém límci ucítila naběhlé rozpálené rty. Jeho prsty přidržovaly ji ve vlasech, jemně, na týlu, aby bolest dosáhla jen hrany prvního 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192499