„No…“ Zadíval se na ni oním zastřeným pohledem, který si pamatovala z těch rán z doby po jeho návratu z Bangkoku. „Prachy bych na to nevsadil.“ „Určitě doraž. Čeká tě pár veselých překvapení.“ „Překvapení?“ Harry se měkce zasmál. „Co by to tak asi mohlo být? Předčasný odchod do důchodu? Rozloučení s poctami? Udělí mi americký prezident Purpurové srdce?“ Pozvedl hlavu natolik, že Ellen zahlédla jeho krví podlité oči. Vzdychla a obrátila se k oknu. Za leptaným sklem se jako v nějakém psychedelickém filmu míhala beztvará auta. „Proč si takhle ubližuješ, Harry? Víš – já vím – všichni vědí, že to nebyla tvoje chyba! Dokonce i v Secret Service uznávají, že to byla jejich vina, že nás neinformovali. A že jsme jednali správně – že ty jsi jednal správně.“ Harry tiše pronesl, aniž se na ni podíval: „Myslíš si, že jeho rodina bude mít stejný názor, až se jim vrátí domů na kolečkovém křesle?“ „Proboha, Harry!“ Ellen zvýšila hlas a koutkem oka zahlédla, že je žena u pultu pozoruje se vzrůstajícím zájmem, patrně větřila pořádnou hádku. „Vždycky má prostě někdo smůlu, vždycky to prostě někdo nezvládne, Harry. Tak to je, není to ničí vina. Víš, že každý rok umře šedesát procent celé populace pěvušek modrých? Šedesát procent! Kdyby měl člověk dumat nad tím, jaký to má smysl, skončí sám mezi těmi šedesáti procenty, Harry, ani se nenaděje.“ Harry neodpověděl, jen pokyvoval hlavou nad kostkovaným ubrusem s černými propáleninami od cigaret. „Budu sama sebe nenávidět za to, že jsem tohle řekla, Harry, ale jestli zítra přijdeš, budu to považovat za osobní službu. Prostě doraž, nebudu na tebe mluvit a ty na mě nebudeš muset dýchat, jasné?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192481
Harry prostrčil malíček jednou z černých děr v ubruse. Pak posunul prázdný půllitr tak, aby zakrýval jinou z děr. Ellen čekala. „Sedí venku v autě Waaler?“ zeptal se Harry. Ellen přikývla. Dobře věděla, jak se ti dva nesnášejí. Dostala nápad, zaváhala, ale riskla to. „Mimochodem, vsadil dvě kila na to, že se v práci neobjevíš.“ Harry se opět měkce zasmál. Potom pozvedl hlavu, opřel si ji do dlaní a podíval se na Ellen. „Ty seš fakt mizerná lhářka, Ellen. Ale díky, žes to zkusila.“ „K čertu s tebou.“ Ellen se nadechla, chystala se ještě něco dodat, avšak nakonec si to rozmyslela. Dlouze na Harryho hleděla. Potom se znovu nadechla. „No tak jo. Tohle ti měl vlastně říct Møller, ale řeknu ti to teď já: chtějí ti dát místo vrchního komisaře u tajné služby.“ Harryho smích zněl jako tiché předení motoru Cadillacu Fleetwood: „Dobrá. Když to trochu potrénuješ, možná přece jen tak špatná lhářka nebudeš.“ „Já si nevymýšlím!“ „To není možné.“ Harry opět upřel pohled z okna. „Proč? Jsi jeden z našich nejlepších kriminalistů, právě jsi prokázal, že jsi zatraceně pohotový, studoval jsi práva…“ „To není možné, povídám. I kdyby snad někoho něco tak praštěného doopravdy napadlo.“ „Ale proč?“ „Z jednoho prostého důvodu. Nepovídala jsi, že těch ptáků je šedesát procent?“ Popotahoval ubrus s půllitrem po stole. „Jmenují se pěvušky modré.“ „Jasně. A na co umírají?“ „Jak to myslíš?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192481
„Snad si jen tak nelehnou a neumřou, ne?“ „Hlady. Mrazem. Vyčerpáním. Některé padnou za oběť šelmám. Jiné naletí do skla. Důvody jsou různé.“ „O. K. Předpokládám totiž, že žádnou z nich nestřelil do zad norský policista, který nemá povolení nosit zbraň kvůli tomu, že neobstál při střeleckých zkouškách. Policista, který bude obžalován a pravděpodobně odsouzen na rok až tři roky natvrdo, až tohle vyjde najevo. Pro vrchního komisaře dost špatná vizitka, nemyslíš?“ Pozvedl půllitr a odložil ho s bouchnutím na umakart vedle ubrusu. „Jaké střelecké zkoušky?“ zeptala se Ellen tiše. Harry na ni ostře pohlédl. Střetla se s jeho pohledem, ve tváři věrohodně zvědavý výraz. „Co tím myslíš?“ zeptal se. „Nemám tušení, o čem to mluvíš, Harry.“ „Víš sakra dobře, že…“ „Pokud vím, letos jsi střelecké zkoušky složil. A stejný názor má Møller. Ten dokonce dneska ráno zašel do střelecké kanceláře, aby si to ověřil u instruktora. Podívali se do záznamů a podle toho, co zjistili, jsi nastřílel dostatečně. Navíc by nikoho nepovýšili na vrchního komisaře u tajné služby, kdyby střílel na agenty Secret Service bez oprávnění nosit zbraň.“ Zeširoka se na Harryho usmála. Ten se teď tvářil víc zmateně než opile. „Vždyť já žádné oprávnění nemám!“ „Ale máš, jenom jsi tu kartičku někam zašantročil. Určitě ji najdeš, Harry, určitě ji najdeš.“ „Poslouchej mě, já…“ Náhle se zarazil a upřel pohled na plastovou složku před sebou. Ellen vstala. „Takže se uvidíme v devět, vrchní komisaři?“ Harry dokázal v odpověď jen němě pokývnout.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192481