Nikdo z nás se už nezabývá osudem ostatních ubohých mladíků, kteří jsou nadále ubíjeni nákladem a odsouzeni plahočit se po zbytek života v potu tváře pod těžkým břemenem. V pojetí lásky jako touhy se chamtivost často pojí s žalem. Vzpomínám na posezení se svým kamarádem, právníkem Grantem. Scházíme se u „jeho“ stolu v luxusní restauraci v Los Angeles. Očividně v nepohodě si nervózně pohrává se svými zlatými manžetovými knoflíčky. Za spokojenou maskou je jeho tvář smutná. Ptá se hlasem odpovídajícím jeho tváři pod maskou: „Kde to všechno skončí?“ Zírá do prostoru za mými zády a zdrceně pokyvuje hlavou. Následuje dlouhé ticho, ve kterém vnímáme pouze zvuk ledových kostek tříštivě vířících v jeho drinku. „Přestěhovali jsme se do domu o rozloze 650 metrů čtverečních a opustili jsme starý dům, který jich měl „jen“ 460. Moje první manželka mi volala, že se odvolává k soudu a bude bojovat za zvýšení alimentů. Moje (současná) žena chce další auto … Můžu se strhat, jen abych vyhověl všemu tomu nátlaku, který se na mě valí (klidně by mohl říci, jen abych mohl táhnout ten oslí náklad), ale stejně vím, že je to nereálné.“ Neustálé prahnutí po majetku se stává návykem. Hromadění a vlastnění je určitým způsobem života. Postupně lidi ani nenapadne, že existuje i jiná alternativa. Takové návyky se stávají zákeřnou závislostí. Lidé lpí na věcech, které si pořídili, a na postavení, kterého dosáhli, protože byli vedeni k tomu, že by je měli chtít. Jde o patologické chování, se kterým nelze jednoduše přestat! „Já náš nový dům prostě miluji,“ prohlašuje současná manželka. Myslí to opravdu tak, nebo jde jen o chorobný návyk? Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192352
V moři touhy plave také nenasytnost – otevřená žraločí tlama klouzající ve vodním prostředí, nenasytná aerodynamická žravá mašina, pohlcující vše, co jí přijde do cesty. A společně s nenasytností plave také chtivost, lačnost, sobectví, žárlivost a manipulace. Také tady plave strach. Veškeré prostředí je nahuštěno strachem, ne láskou. Lidé se obávají ztráty vlastnictví, postavení, prestiže, sebeúcty, strachují se dokonce o své já a bojí se další vlny utrpení, které nevyhnutelně připlouvá se vším tím „egoismem“. A přesto nevyskočí z kolotoče workoholismu a nakupovací mánie, zběsile ničící štěstí. Mořem také proplouvá temná ohromná síla, pokrevní příbuzný strachu: vztek. Výstižně ho lze pojmenovat slepá zuřivost. Zuřivost vystřikuje oblak temnoty, který způsobuje lidskou zaslepenost, neschopnost vidět realitu svých životů. Strach a vztek jsou vždy spolu, jeden se bez druhého neobejde. Pokud zesiluje jeden, pak i druhý, a posléze splynou v jedno. Prostředí zapáchá strachem a vztekem, nikoliv láskou. Tak to postupuje dál a dál, a lidské životy jsou požírány. Nekonečná nenasytnost přechází v bezmezný žal. Lačnost se mění v zuřivost, chtění v kvílení. To vše přináší nepřetržité utrpení a prázdnotu. Život provází neustálé záchvaty chamtivosti a žalu, dost silné na to, aby dostaly člověka na kolena, vehnaly mu slzy do očí, ohromily ho tak, že svěsí hlavu a zeptá se: „Kde jen to skončí?“ Buddha ví, kde to skončí. Znáte jej – orientálně vypadající, blaženě meditující socha. Možná vás překvapí, že se o náboženství nezajímal. Byl vynikajícím praktickým psychologem. Jeho hlavním zájmem bylo lidské štěstí. Jeho poselství bylo (a je) jasné: vy dokážete vymýtit utrpení! Ano! Řekněte sbohem trýzni, bolesti a trápení. Jeho obrovským přínosem je myšlenka, že veškeré utrpení na této planetě pochází z jediné věci, a tou je touha. Vytváří jednoduchou rovnici: t=s , touha se rovná strádání. Výsledkem je pojítko mezi chamtivostí Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192352
a žalem. Pokud odstraníme první, zanikne i druhé. Jasná myšlenka, ale uskutečnit ji není jednoduché. V krajině bez lásky mají návyky mocnou sílu. Láska jako cit (Emocionální Láska) Opouštíme tu rozlehlou pochmurnou krajinu, abychom pokračovali na naší pouti srdce a dosáhli hladkých útesů čnících nad skalnatým pobřežím a převyšujících travnatou rovinu. Je tady překrásně. V dálce nad horizontem vysoké nebe a všude kolem bohatství krásy a hojnosti. Můžeme spatřit lásku jako oblaka citů, myšlenek a postojů. Tím hlavním je to, že jde o lásku jako čistý cit. Na tomto místě lásku vytváří přímočarost, otevřenost, čistota a pocity radosti. Taková forma lásky je láskou v původním slova smyslu. S láskou se nejčastěji setkáváme jako s pocitem lásky mezi dvěma lidmi, ale často přesahuje dál. V tomto pocitu se zrcadlí hluboká oddanost, zaujatost a přitažlivost. Jde o absolutní zalíbení jednoho v druhém. Zalíbení, které vám vezme dech a rozbuší srdce. Stačí, že ten druhý vstoupí do místnosti a vám se okamžitě zabodne šíp do srdce. Obvykle si lidé myslí, že láska je cit mezi dvěma lidmi vzájemně do sebe zamilovanými. Takové předivo lásky tká naše kultura. Tisíckrát slyšíme tisíce písní o lásce a tisíckrát každou z nich. Slova těch písní nám neustále zní v hlavě, ovlivňují nás, přetváří. Životem nás nepřetržitě provází nespočetné milostné příběhy, které se před námi odehrávají. Naprosto skvělá věc. A co je nejdůležitější: jsme hrdiny našich vlastních milostných příběhů. Stále přehráváme osobní nekonečné drama lásky. Z jeho příze je utkaný šál našich životů, nekonečný příběh lásky patřící pouze nám. Jako fasety v gigantickém drahokamu ozařují pocity lásky velkolepě svět kolem. Sídlí zde soucit i sympatie. Také jsou tu další pocity: Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192352