Nemusel se ani příliš rozkoukávat. Den byl od rána tak sychravý a temný, že rozdíl mezi venkem a vnitřkem byl zanedbatelný. Jako by se rozednilo jen napůl. V kostele, bez větru a zuřivého deště, bylo příjemně. Dokonce ho napadlo vzhledem k místu dosti nevhodné slovo útulno. Ostatně i kdyby tma byla naprostá nebo kdyby byl, nedej bože, slepý, neměl by s orientací problém. Tak důvěrně už znal prostor svatostánku. Nejenom oltář, kazatelnu a všudypřítomnou křehkou krásu, která občas vzbudila dokonce i zájem neznabohů, z nichž část ani netušila, že to má všechno nějaký význam, natož jaký. Každý sebemenší detail, až do poslední odřené dlaždice. Na jednu z nich zlehka přiklekl a pokřižoval se. Na neznabohy tady většinou nemyslel. Do začátku mše zbývala ještě celá hodina. Záměrně přišel dřív, ačkoli jistě prochladne, i když si ještě ponechá kabát. Potřeboval pár desítek minut, aby to, co má zůstat venku, tam zůstalo. Alespoň z většího. Svižně prošel rovnou do sakristie. Vlastně nebylo co kontrolovat. O všechno už se postaral kostelník. Pečlivý člověk, bylo na něj spolehnutí. Svědomitý. To on je. Snad ještě nepřijde, napadlo ho. Posadil se do první lavice vpravo. Hlavu si opřel do dlaní
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192305
a zůstal tak. Otče náš, jenž jsi na nebesích. Jenž jsi… Jenž jsi. Když ji po chvíli zvedl a zadíval se před sebe, spatřil něco nepatřičného. Něco strašného. Přímo na oltáři. Šel blíž, na nohou náhle ztuhlých, nemohoucí jako stařec. Uprostřed oltáře ležela chcíplá krysa. Přesně řečeno skoro stála, podepřena oběma svícny. Zuby vyceněné ve smrtelné křeči. Kolem krku navlečený růženeček z korálků, křížek jako by přidržovala ztuhlými prackami. Nedokázal se jí dotknout. Jen se díval, jak se směje. Jak se mu směje. „Podlidi! Všechny je postřílet,“ ozvalo se za ním. „Rudi,“ zasténal, „no tak, Rudi…“ Ale byl rád, že ho vidí. Že zase přišel dřív, než měl. Sesunul se do lavice, Rudi už se postará. „Jste v pořádku? Mám vám donést trochu vody?“ Uklidil to rychle a dokonale. Jako by to tam nikdy ani nebylo. Jako by to byl jen hnusný sen. „Skleničku vína, prosím tě. Ne, počkej, už jdu, naleju si sám.“ „Pronárod! Všechno, co je na východ od Mariahilferstraße, je pronárod.“ „Na východ od Mariahilferstraße je především Vídeň, dost velká část. „No vždyť. Kolik toho ještě zůstalo ve Vídni…“ „Německého? Já jsem taky Čech, Rudi. Ani s tebou to není tak jednoduchý, ne?“ „Všechno to podělali, s prominutím, pane faráři, ve Vídni. Všechno. A teď to máme.“ „Tolik zloby, Rudi, to ne… To je složitější.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192305
„Složitější? Zcepenělá krysa na oltáři? Složitější? Bona terra, mala gens, pane faráři. Při vší úctě… Však ještě uvidíte.“ „Proč ty jsi vlastně nedostudoval ten seminář? No nic, musíme jít, už jsou tam lidi. Já jen, žes o tom nikdy nemluvil.“ „Neptal jste se.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192305