vyjekl a stáhl ruku zpátky. Havran znovu vylétl do vzduchu a žlutá a červená zrnka se rozsypala všude kolem. „Zavři dveře, Same.“ Na Jonově tváři byly stále patrné slabé jizvy, tam kde se orel kdysi pokoušel vyrvat mu oko. „Proklovl ti ten ničema kůži?“ Sam položil knihy a stáhl si rukavici. „Proklovl.“ Najednou mu bylo na omdlení. „Já krvácím.“ „Všichni proléváme pro Hlídku svou krev. Nos silnější rukavice.“ Jon k němu přistrčil chodidlem židli. „Posa? se a podívej se na tohle.“ Podal mu pergamen. „Co je to?“ zeptal se Sam. Havran začal vyzobávat kukuřičná zrnka mezi rákosem na zemi. „Papírový štít.“ Sam si sál krev z ranky na dlani, zatímco četl. Rukopis mistra Aemona znal od pohledu. Jeho písmo bylo malé a precizní, jenže stařec neviděl, kam mu odkapává inkoust a někdy po sobě zanechával nevzhledné skvrny. „Dopis králi Tommenovi?“ „Na Zimohradu bojoval Tommen proti mému bratrovi Branovi dřevěným mečem. Měl na sobě tolik vycpávek, že vypadal jako nadívaná husa. Bran ho srazil k zemi.“ Jon přešel k oknu. „A přesto je te? Bran mrtvý a zavalitý růžovoučký Tommen sedí na Železném trůnu, s korunou posazenou mezi těmi svými zlatými kudrnami.“ Bran není mrtvý, chtěl Sam vyhrknout. Odešel za Ze: se Studenorukým. Slova mu uvízla v hrdle. Přísahal jsem, že to nikomu nepovím. „Ten dopis jsi nepodepsal.“ „Starý medvěd prosil Železný trůn o pomoc snad stokrát. Poslali sem Janose Slynta. Žádný dopis nepřiměje Lannistery, aby nás měli raději. ZvlášE když uslyší, že pomáháme Stannisovi.“ „Pouze bránit Ze?, ne v jeho rebelii.“ Sam si dopis rychle přečetl ještě jednou. „Tak to stojí i tady.“ „Lordu Tywinovi ten rozdíl možná unikne.“ Jon si vzal dopis zpátky. „Proč by nám měl te? pomáhat? Neudělal to nikdy předtím.“ „Nu,“ řekl Sam, „nebude chtít, aby se říkalo, že Stannis vyjel na obranu říše, zatímco král Tommen se bavil se svými hračkami. To by vyvolalo vůči rodu Lannisterů opovržení.“ • 98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192187
„Já chci na rod Lannisterů přivést smrt a zkázu, ne opovržení.“ Jon zvedl dopis. „Noční hlídka se nezúčastní žádných válek probíhajících v Sedmi královstvích,“ četl. „Přísahali jsme říši, a říše se nyní ocitla ve strašlivém nebezpečí. Stannis Baratheon nám pomáhá proti našim nepřátelům zpoza Zdi, třebaže nejsme jeho muži…“ „Nu,“ řekl Sam, ošívaje se, „to nejsme. Nebo snad ano?“ „Poskytl jsem Stannisovi jídlo, přístřeší a Noční pevnost, a kromě toho svolení usadit některé ze svobodných lidí v Daru. To je všechno.“ „Lord Tywin namítne, že je to příliš.“ „Stannis říká, že to nestačí. Čím víc králi dáš, tím víc toho chce. Kráčíme po mostě z ledu, a na každé z obou jeho stran je propast. Zavděčit se jednomu králi je dost obtížné samo o sobě. Zavděčit se dvěma je takřka nemožné.“ „Ano, ale… pokud Lannisterové zvítězí a lord Tywin usoudí, že jsme zradili krále, když jsme pomohli Stannisovi, mohlo by to znamenat konec Noční hlídky. Má za sebou Tyrelly a veškerou moc Vysoké zahrady. A porazil lorda Stannise na Černovodě.“ Při pohledu na krev se Samovi možná dělalo zle, ale jak se vyhrávají války, to věděl. Postaral se o to jeho vlastní otec. „Černovoda byla jedna bitva. Robb vyhrál všechny svoje bitvy, a přesto přišel o hlavu. Pokud Stannis dokáže zburcovat sever…“ Snaží se přesvědčit sám sebe, uvědomil si Sam, ale nejde mu to. Havrani vyletěli z Černého hradu v bouři černých křídel, vyzývajíce pány severu, aby uznali Stannise Baratheona a spojili své síly s jeho. Většinu z nich posílal Sam osobně. Dosud se vrátil jen jeden, ten kterého poslali do Karské bašty. Jinak bylo ticho přímo ohlušující. Dokonce i kdyby se mu nějak podařilo získat seveřany na svou stranu, nemohl Stannis doufat, že se vyrovná spojeným silám Casterlyovy skály, Vysoké zahrady a Dvojčat. A přesto byla bez severu jeho věc odsouzená k záhubě. Stejně odsouzená jako Noční hlídka, pokud nás lord Tywin označí za zrádce. „Lannisterové mají svoje vlastní seveřany. Lorda Boltona a jeho bastarda.“ „Stannis má Karstarky. Pokud by dokázal získat na svou stranu Bílý přístav…“ • 99 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192187
„Pokud,“ zdůraznil Sam. „Pokud ne… můj pane, dokonce i papírový štít je lepší než žádný.“ Jon zašustil dopisem. „Myslím, že ano.“ Povzdechl si, pak vzal brk a naškrábal na spodek dopisu svůj podpis. „Podej mi pečetní vosk.“ Sam nahřál nad svíčkou tyčinku černého vosku a nakapal jej na pergamen, pak se díval, jak Jon pevně otiskl do voskové loužičky pečeE lorda velitele. „Vezmi to mistru Aemonovi, až budeš odcházet,“ nařídil mu, „a pověz mu, aby vypravil ptáka do Králova přístaviště.“ „Ano, udělám to.“ Sam zaváhal. „Můj pane, jestli se mohu zeptat… viděl jsem odsud odcházet Fialku. Skoro plakala.“ „Val ji opět poslala prosit za Manceho.“ Och.“ Val byla sestra ženy, kterou Král zpoza Zdi pojal za manželku. Divoká princezna, říkal jí Stannis a jeho muži. Její sestra Dalla zahynula během bitvy, třebaže čepel se jí nedotkla; zemřela, když přiváděla na svět syna Manceho Nájezdníka. Nájezdník sám ji měl brzy následovat do hrobu, pokud bylo něco pravdy na šeptaných řečech, které Sam slyšel. „Co jsi jí řekl?“ „Že promluvím se Stannisem, ačkoliv pochybuji, že ho moje slova obměkčí. Královou první povinností je ochraňovat říši, a Mance ji napadl. Na tohle Jeho Veličenstvo jen tak nezapomene. Můj otec říkával, že Stannis Baratheon je spravedlivý muž. Nikdo o něm však neřekl, že by uměl odpouštět.“ Jon se zarazil, zamračil se. „Raději bych uEal Mancemu hlavu sám. Kdysi to byl bratr Noční hlídky. Podle práva náleží jeho život nám.“ „Pyp říká, že lady Melisandra má v úmyslu dát jej plamenům, prý chce provést jakési kouzlo.“ „Pyp by se měl naučit držet jazyk za zuby. Já slyšel totéž od ostatních. Královskou krev, aby jí probudila draka. Kde chce Melisandra najít spícího draka, to nikdo neví. Je to nesmysl. Manceho krev není o nic královštější než má vlastní. Nikdy nenosil korunu, ani neseděl na trůnu. Je to lupič, nic víc. A v krvi lupiče se žádná síla neskrývá.“ Havran vzhlédl z podlahy. „Krrvi,“ zakrákal. Jon si ho nevšímal. „Posílám Fialku pryč.“ „Och.“ Sam zvedl hlavu. „Nu, to je… to je dobře, můj pane. Bude to tak pro ni nejlepší, odejít někam do tepla a bezpečí, daleko od Zdi a bojů.“ • 100 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192187