SmrD se poněkud uvolnil. Samozřejmě že to bude nějakou dobu trvat. TeM začne dlouhá předehra a ještě dlouho po ní se věci budou komplikovat, než vzniknou mračna plynů, galaxie, planety a kontinenty. A to vůbec nemluvíme o malých vývrtkovitých věcech, které se budou mrskat v bahnitých rybníčcích a přemýšlet, jestli celá hloupá evoluce stojí za tu dřinu s vytvářením ploutví, křídel, nohou a bůhví čeho ještě. Jenže tak nebo tak, signalizovalo to začátek něčeho, co už se nedalo zastavit. Jediné, co teM potřeboval, byla trpělivost a té měl až až. Už brzo se objeví živí tvorové, budou se vyvíjet jako šílení a pobíhat a smát se na novém slunci. Začnou být unavení. Začnou stárnout. SmrD si sedl. On mohl počkat. Ve chvíli, kdy ho budou potřebovat, bude na místě. Vznikl vesmír. Každý z těch nově vytvořených kosmologů vám řekne, že všechno, co na tom bylo zajímavé, se odehrálo v prvních pár minutách, kdy se zdrclo prázdno, aby vytvořilo vesmír a čas a v něm se udělala řada malých černých děr a tak dál. Jak říkají, potom už to byla jen otázka hmoty. Vzato kol a kolem, celý ten proces se dal skutečně počítat na vteřiny. I když na druhé straně, když to člověk pozoroval zblízka, mělo to přitažlivost křiklavých podniků typu cirkusů a lunaparků. Mužík si povzdechl. „Příliš okázalé,“ prohlásil. „Všechen ten kravál byl úplně zbytečný. Mohl to být stejně dobře Velký sykot, nebo trocha nějaké hudby.“ „Opravdu?“ divil se Mrakoplaš. „Jistě, a navíc to kolem druhé pikosekundy vypadalo pěkně nejistě. Byla to v každém případě improvizovaná záležitost a vyšlo to jen tak tak. Ale tak to bohužel dneska chodí. Kdepak dokonalé řemeslo! Když jsem byl mladý, trvalo to celé dny, než se stvořil vesmír. Člověk do toho vkládal kus vlastního já a byl 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192186
na to také patřičně pyšný. Dneska to jen tak splácají dohromady, prásk s tím na náklaMák, a pryč s tím. A víte co?“ „Ne, co?“ odpověděl Mrakoplaš maličko vyvedený z míry. „Kradou materiál ze staveniště. Najdou si někoho v sousedství, kdo si chce trochu rozšířit vlastní vesmír, a vzápětí vám zmizí s nákladem nebeské klenby nebo něčeho podobného a prodají ho pod rukou.“ Mrakoplaš na něj užasle zíral. „Kdo vlastně jste?“ Muž vytáhl zpoza ucha tužku a zřejmě ze zvyku si pečlivě prohlédl prostor kolem Mrakoplaše. „Já tvořím věci,“ odpověděl. „Jaké věci?“ „Jaké věci byste si přál?“ „Vy jste ten Stvořitel?“ Malý mužík se zatvářil velmi rozpačitě. „Ne ten, prostě Stvořitel. Nedělám smlouvy na velké zakázky, jako jsou hvězdy, plynoví obři, pulzary atd. Já se specializuju na to, čemu by se dalo říkat zakázková výroba.“ Vrhl na ně pohled plný vzdorovité pýchy. „Dělám si dokonce i své vlastní stromy, abyste věděli,“ svěřil se jim. „Umělecká práce. Trvá celé roky, než se naučíte vyrobit pořádný strom. Dokonce i jehličnany.“ „Oh,“ bylo jediné, na co se Mrakoplaš zmohl. „Nesháním nikoho, kdo by to po mně dodělával. Žádní subdodavatelé, to je moje zásada. Ti mizerové vás vždycky zdržují, vy čekáte, a oni zatím montují někomu jinému hvězdy.“ Mužík si znovu povzdechl. „Víte, oni si lidé myslí, že takové tvoření musí být velice jednoduché. Myslí si, že jednomu stačí kráčet po vodách a mávat rukou sem a tam. Ale ono to tak vůbec není.“ „Ne?“ Mužík se poškrábal na nose. „Tak například, když děláte sněhové vločky, tak co se týče vzorů, jste za chvíli s rozumem v koncích.“ „Oh.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192186
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192186