Spojitost mezi sociální a fyzickou bolestí ilustruje spojitost mezi našimi pocity a fyziologickými procesy v těle. Sociální odmítnutí nezpůsobuje pouze emocionální bolest, ovlivňuje náš celkový stav. Lze říci, že sociální vztahy jsou pro lidi tak důležité, že jejich nedostatek představuje vážné riziko pro celkový zdravotní stav člověka, riziko, které má stejnou váhu jako vliv kouření, vysoký krevní tlak, obezita či nedostatek pohybu. Při jedné ze studií bylo prokoumáno 4775 dospělých osob v Almanda County poblíž San Franciska.6 Vybrané osoby vyplnily dotazník zkoumající jejich sociální vazby, jako je rodinný stav, kontakty s příbuznými a přáteli a příslušnost k zájmovým skupinám. Odpověď každého jednotlivce byla vyhodnocena a byl jí přidělen číselný koeficient měřící „zapojení do sociální sítě“. Vysoké číslo znamenalo, že dotyčný má mnoho pravidelných a důvěrných sociálních kontaktů, a nízké číslo označovalo relativní sociální izolaci. Výzkumníci pak sledovali zdravotní stav těchto osob po dobu následujících devíti let. Jelikož zkoumané osoby pocházely z různých společenských vrstev, vědci matematickými metodami očistili data o sociálním zapojení jednak od vlivu rizikových faktorů, jako je kouření a další výše zmíněné jevy, jednak od vlivu takových faktorů, jako je společensko‑ekonomický status a uvedená úroveň spokojenosti s životem. Výsledek byl pozoruhodný. Během sledovaných devíti let byla u jedinců s nízkým stupněm sociálního zapojení dvakrát větší pravděpodobnost úmrtí než u osob se srovnatelnými ostatními faktory, ale vysokým stupněm zapojení. Vypadá to, že poustevníci jsou rizikovou skupinou pro poskytovatele životních pojistek. Někteří vědci si myslí, že právě potřeba sociální interakce byla tou hnací silou, jež vedla k rozvoji výjimečné lidské inteligence.7 Konec konců, je to jistě pěkné disponovat mentální kapacitou, která dokáže zjistit, že žijeme v zakřiveném čtyřrozměrném časoprostoru. Jenomže život
—
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192160
pravěkého člověka nezávisel na tom, jestli dokáže pomocí GPS najít nejbližší sushi restauraci, takže schopnost dobrat se takových vědomostí nebyla k přežití našeho druhu důležitá a nebyla tudíž ani hnací silou vedoucí k evoluci našeho mozku. Naproti tomu sociální kooperace a sociální inteligence, která je k ní potřebná, zřejmě pro naše přežití podstatné byly. Ostatní primáti také vykazují sociální inteligenci, ale zdaleka ne v takové míře jako my. Jsou sice silnější a rychlejší, ale my disponujeme tou úžasnou schopností spojit se dohromady a koordinovat složitou činnost. Je k sociálnímu chování třeba inteligence? Mohla být potřeba vrozené schopnosti k sociální interakci tím důvodem, proč u lidí vznikla „vyšší“ inteligence, kdežto to, co obvykle považujeme za triumf této inteligence, například věda a literatura, být pouhým vedlejším produktem? Kdo chtěl mít před mnoha tisíci lety k večeři sushi, musel vynaložit víc námahy než jenom říct: „Podejte mi wasabi.“ Musel si nějakou rybu ulovit. Před zhruba 50 000 roky to lidé nedělali, nejedli ani jiná zvířata, která sice žila kolem, ale bylo obtížné je chytit. Pak, poměrně náhle (v evolučním měřítku) se lidé začali chovat jinak.8 V Evropě byly objeveny důkazy, že během pouhých pár tisíc let začali lidé rybařit, chytat ptáky a lovit nebezpečná, ale chutná a výživná zvířata. Zhruba v téže době také začali stavět příbytky a vytvářet první kresby a složitá pohřebiště. Náhle přišli na to, jak společně ulovit chlupaté mamuty, a začali vytvářet rituály a obřady, které tvoří prapodstatu toho, co dnes nazýváme kulturou. Archeologové zaznamenali, že během krátkého období se chování lidí změnilo víc než během předchozích milionů let. Náhlý projev schopnosti vytvářet kulturu, složité ideologie a spolupracující sociální struktury – aniž by zároveň docházelo k nějaké změně jejich anatomie, jež by to vysvětlovala – ukazuje na to, že v lidském mozku došlo k důležité mutaci. Řečeno dnešním jazykem, došlo k upgradu softwaru, který umožnil
—
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192160
sociální chování a tím poskytl našemu druhu výhodu pomáhající mu přežít. Když srovnáváme lidskou rasu s kočkami či psy, nebo dokonce s opicemi, obvykle soudíme, že se lišíme inteligencí. Ale pokud se naše inteligence vyvinula, aby umožnila sociální chování, pak je to naše sociální IQ, které by mělo být tím hlavním, co nás odlišuje od zvířat. A zejména je to naše touha a schopnost pochopit, co si ostatní lidé myslí a co cítí. Podle tzv. „teorie mysli“ tato schopnost lidem jedinečným způsobem umožňuje chápat chování jiných lidí v minulosti a předpovídat, jak se bude vyvíjet za daných okolností v současnosti či v budoucnosti. I když existuje racionální vědomá část teorie mysli, spousta našeho „teoretizování“ o tom, co si ostatní myslí a co cítí, probíhá podprahově a naše podvědomí ho vygeneruje rychle a automaticky. Když třeba člověk vidí nějakou ženu, která běží k autobusu, který jí zavře dveře před nosem a ujede, okamžitě ví, aniž by o tom musel uvažovat, že je zklamaná a naštvaná. A když vidíme, jak nějaká žena váhavě míří vidličkou ke kusu čokoládového dortu a pak zase zpět, usoudíme, že má obavu o svou váhu. Náš sklon automaticky hodnotit mentální stavy je tak silný, že ho aplikujeme nejenom na druhé lidi, ale i na zvířata a dokonce i na neživé geometrické objekty, jak prokázal výše popsaný experiment se šestiměsíčními nemluvňaty a dřevěným diskem.9 Význam teorie mysli pro lidský druh lze je stěží přecenit. Chod našich společenství bereme jako samozřejmost, ale mnohé z našich každodenních činností jsou možné pouze jako výsledek úsilí různých skupin, spoluprací lidí v širokém měřítku. Tak třeba sestrojit automobil vyžaduje spolupráci tisíců lidí s nejrůznějšími dovednostmi v různých zemích. Je třeba vykopat rudu a vyrobit železo; sklo, guma a plasty se musí syntetizovat z mnoha různých chemikálií a vylisovat do patřičného tvaru; musí být vyrobeny baterie, chladiče a nespočet dalších součástek; musí být navrženy
—
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192160