příčku společenského žebříčku, zaboduje u Brada a jeho kámošů a zvýší si své politováníhodné postavení. „Lepší než vědět, že je táta debil a matka kurva jako vaši. Bejt na tvým místě, Billy, vrtalo by mi hlavou, proč tvůj fotřík tak hrozně miluje svý čokly. Možná by se tím vysvětlilo, proč seš tak blbej.“ Odkráčela středem a Brad se s kámošema smál na Billyho účet. Nato se ještě otočila, podívala se přes rameno a dodala: „A na tvým místě bych byla taky opatrná, Brade. Tvůj fotřík je kazatel, asi by se ti moc nelíbilo, aby se dozvěděl, že máš pod matrací hromadu Playboyů.“ „Nemám!“ křikl, bledý vzteky, ale Sugar se jen usmívala. „Takže jsi lhal, když ses onehdy chvástal na benzince?“ zeptala se a on jen otevřel pusu tak dokořán, že do ní mohl chytat mouchy. Nevěděl, že si Sugar u benzinové pumpy jen odskočila na záchod, takže byla na druhé straně dveří s rozbitým okýnkem světlíku, tudíž vyslechla, jak se Brad vytahuje před těma svýma ubohýma kamarádíčkama. A to byl jen jeden z tuctu případů, kdy někdo Sugar připomínal incest, k němuž údajně v její rodině došlo. Přežila všechny ty bolestné útrapy, posměšky, úšklebky a pohrdavé pohledy. Teď ovšem konečně dosáhne spravedlivé odplaty, sakra! Dočká se peněz. Pokud jsou ty zatracené drby pravdivé, pak má právo zkasírovat podíl na obrovském bohatství Montgomeryových. O tom byla přesvědčena. Jenže kola spravedlnosti se točila až moc pomalu, což Sugar hodně rozčilovalo. Měla plné zuby života v tomhle rádoby luxusním, ale pořád jen přívěsu, měla plné zuby toho, jak ji svatouškovská, pokrytecká legitimní větev rodiny považuje za bílou lůzu, a dočista plné zuby tancování pro hrstku opilců ve středním věku, kteří přicházeli z práce rovnou v montérkách, když před nimi rozhazovala nohy. Jako kdyby některý z nich u ní mohl mít šanci… Je striptérka. Ne kurva. Aby ji některý z těch tragédů dotáhl do pickupu a nechal si ho tam od ní vykouřit, stálo by ho to mnohem víc než pár dvacetidolarovek, které jí strkali za tanga. Čím dřív se Flynnovi povede uzavřít ten právní spor, tím líp. Spolu se svými sourozenci napadla u soudu platnost Came98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192143
ronovy závěti a požadovala pro ně polovinu všeho, co zdědila Berneda a její potomstvo, což byla čirou náhodou pořádná hromada peněz. Nevěděla přesně kolik, ale rozhodně šlo o miliony. Miliony! I když se rozdělí na sedminy mezi Cameronovy přeživší potomky, bude to daleko víc, než co by kdy ve svém striptérském životě vydělala. A nejen ona, ale i Cricket a Dickie Ray. „Taky je chceš,“ poznamenal Dickie Ray, jako by jí dokázal číst myšlenky. „Tak strašně je chceš, že už je cítíš na dosah ruky.“ „Podle Flynna se to může táhnout ještě roky.“ „Blbost. Já před sebou možná tolik času nemám.“ „Dělá všechno, co může.“ „Ten tlusťoch?“ odfrkl si znechuceně Dickie Ray. „Neslyšels někdy, že trpělivost přináší růže?“ „Snad tomu nevěříš? Když něco hodně moc chceš, tak se ti to splní. Na to jsem přišel už dávno,“ prohlásil a významně pohlédl na hodiny nad lednicí. „Už musím do klubu,“ povzdechla si a sáhla po kabelce. „Fajn.“ Dickie Ray si znovu narazil na hlavu čepici a zamířil po poškrábaném linoleu ke dveřím. „Pověz Donahueovi, ať laskavě pohne tou svou tlustou prdelí a brzo s něčím přijde. Jinak prostě budu muset vzít věci do svých rukou.“ Zamrkal na ni a jí se zmocnil nepříjemný pocit, že s tím už začal. „Ať neprovedeš nějakou pitomost, Dickie.“ Sebrala kabelku a hledala klíče od auta. „Já?“ podivil se a s výrazem čiré nevinnosti rozhodil ruce k nízkému stropu. Sugar z toho začínala mít opravdu špatný pocit. Křečovitě sevřela kroužek s klíči. „Cokoli dělám, dělám pro nás.“ Došel ke dveřím a znovu zamrkal. „Na to nezapomínej.“ Vzápětí za ním bouchla síťka proti hmyzu a Sugar se zachvěla, jako by jí na záda dýchal samotný satanáš. Dickie Ray je nebezpečný. Neřízená střela. Jestli nebude opatrný, všechno podělá … To ona nesmí dopustit. Odnesla prázdný kelímek do kuchyně a hodila ho do dřezu. Vzápětí slyšela, jak bratr startuje s ohlušujícím řevem motoru. „Nedělej to,“ šeptala a cítila, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192143
jak ji zaplavuje vlna ochromujícího strachu a svírá ji jako okovy. „Ať je to cokoli, Dickie, prosím… nedělej to.“ Josh Bandeaux. Kšeftař. Lhář. Podvodník. Mrtvý. Úplně mrtvý. Přesně takhle to mělo být. Atropos vsunula klíč do zámku a vešla do vinného sklípku, kde u stěn stály prastaré zapomenuté láhve. Rychle jím prošla a nahmatala ukrytý zámek, který po otevření posunul polici s víny trochu od zdi a za ní se objevily dveře, jimiž tiše proklouzla. Zavřela za sebou a pocítila, jak ji zaplavuje klid. Je ve své skrýši. Vnitřek byl vymalovaný sněhobílou barvou, všechny doplňky byly z lesklého chromu a zářily jako zrcadlo. Na vydlážděné podlaze neleželo jediné smítko prachu. Židle v rohu byla z bělostného vinylu, stůl z matného kovu. Chromová lampa, bílé kožené lehátko, stereo s úhlednou hromádkou kompaktních disků, které se mohly tiše přehrávat z ukrytých reproduktorů, dobře izolovaných od zbytku staré budovy zvukotěsnými panely. Nic víc v místnosti nebylo. Všude dokonale čisto. Nacházela se ve svém útočišti. Uzavřená před světem. Pryč z města, a přesto tak pohodlně blízko. Schovaná a v bezpečí. Ideální. Škoda, že si nedokázala vyhnat z mysli ten hučivý zvuk. Nazula si lékařské galoše, nasadila čepičku, pak z krabice vytáhla tenké gumové rukavice a stiskla tlačítko na přehrávači. Místnost se ihned naplnila uklidňujícími tichými tóny barokní hudby. Kdyby snad její skrýš někdo objevil, nenašel by po ní jedinou stopu, ačkoli, pravda, její umělecké dílo by určitě vyvolalo jisté spekulace. Opatrně vytáhla z kabelky malý igelitový sáček a došla ke stolu. Klíčkem odemkla horní zásuvku a pak si samolibě prohlížela své poklady. Sáček s fotografiemi a pouzdro na zip. Atropos si tiše pobrukovala, otevřela sáček a vysypala fotografie na stůl. Rychle je probírala a lesklé zpřehýbané snímky 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192143