98
6.1 Jaké jsou podmínky, které musí být splněny, aby vznikl nízkoenergetický dům? Základní a velmi užitečnou pomůckou je již v úvodu zmíněná technická norma ČSN 73 0540 – 2 Tepelná ochrana budov, kde se v informativní příloze uvádí: „… Základem návrhu je vyváženost všech složek ovlivňujících energetickou bilanci budovy. Dosaženou nízkou potřebu tepla na vytápění, díky vhodnému koncepčnímu i detailnímu stavebnímu řešení, je zpravidla možné s výhodou kombinovat vhodným uplatněním soustav využívajících v různé míře obnovitelných zdrojů energie. Velmi nízká energetická náročnost by měla být zároveň zajištěna v celém životním cyklu budovy.“ Jaké jsou tedy konkrétní požadavky, které musí být splněny, abychom dosáhli na standard nízkoenergetického domu i podle mezinárodních kritérií? ▬ Pro jednotlivé konstrukce NED platí, že musí splňovat alespoň doporučené normové hodnoty součinitele prostupu tepla dle ČSN 73 0540 – 2. Roční plošná měrná potřeba tepla na vytápění eA nepřesahuje 50 kWh/(m2.a). ▬ Další zásadou je správné umístění stavby na pozemku. Ideální situování je u severní a východní hranice parcely, tak aby jižní a případně i západní průčelí bylo plně přístupno a vystaveno solárním ziskům. Problémem je, že drtivá většina územních plánů nepředpokládá realizaci NED nebo PD a v řadě případů je toto situování již z principu vyloučeno například stanovením formálních uličních či zastavovacích čar a jejich odstupových vzdáleností od hranic pozemku. Bližší informace obsahuje kapitola 7. ▬ Cílem je co nejkompaktnější, jednoduchý tvar domu, bez zbytečných výstupků. Co nejmenší povrch pláště vůči obestavěnému objemu, A/V. Z tohoto pohledu ideální koule je nerealizovatelná, krychle dispozičně nepraktická. Ustálená podoba je ve formě ležatého kvádru delší stranou orientovaného k jihu. Střecha je optimálně plochá, pultová, nelze-li jinak sedlová (viz kapitola 8). ▬ Dispozice je tepelně zónovaná ve vztahu ke světovým stranám. Obytné místnosti jsou orientovány na osluněné strany, vstupní partie, komunikace, šatny a úložné prostory na stranu odvrácenou. „Mokré“ provozy jsou soustředěny nad sebou, pokud možno na jednu stoupačku. Doplňkové prostory, garáž, zimní zahrada, suterén, jsou od domu tepelně odděleny (viz kapitola 8). ▬ Ochlazovaná obálka domu musí být vybavena dostatečnou vrstvou tepelné izolace s eliminací obvyklých tepelných mostů. V podlahách na terénu je 150 mm, ve stěnách v závislosti na technologii a skladbě je aplikováno cca
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192115
99
▬ ▬
▬
▬
▬
200–250 mm, v střešní konstrukci 300–350 mm tepelné izolace. Problematiku detailněji rozvádí kapitola 9 a 10. Předpokladem správného řešení je zpracování „knihy konstrukčních detailů“ alespoň v měřítku 1/10 a zapojení specialisty na tepelnou techniku již v úrovni studie. Důležitý je podíl plochy oken k ochlazované obálce domu. Až 40 % tepelných ztrát je způsobeno výplněmi otvorů. Plochou oken neplýtváme, pro normové oslunění a osvětlení stačí obvykle u obytné místnosti poměr 1/6. Velikost a plochu oken optimalizujeme vůči světovým stranám. Redukujeme otevíravé části s přihlédnutím k čistitelnosti oken. Klíčové je správné zabudování do konstrukce obvodového pláště – poloha oken vůči tepelné obálce, dodržení technologické kázně, umožnění dilatace okna v konstrukci. Součinitel prostupu tepla Uokna = 1,1 W.m-2.K-1, nebo lepší, to znamená nižší hodnotu (viz kapitola 11). Nízkoenergetický dům je pokud možno vzduchotěsný. Celková neprůvzdušnost n50 < 1,0 h-1. I obvyklé ventilační průduchy pro kuchyňskou digestoř, spíž, krb, nebo garáž způsobují již dramatické tepelné ztráty. Požadavek vzduchotěsnosti splňuje u zděných konstrukcí oboustranně omítané zdivo, u ostatních konstrukcí správně navržená a provedená parozábrana (blíže viz kapitola 12). Požadovaná vzduchotěsnost je v rozporu s požadavkem hygienicky nezbytné výměny vzduchu. Obvyklým řešením je řízený systém větrání s rekuperací tepla, s možností chlazení. Tradiční otopná soustava je stále častěji nahrazovaná teplovzdušným větráním a vytápěním s doplňkovým solárním ohřevem. Alternativní zdroj čerstvého vzduchu je zemní výměník, který v zimě zajišťuje předehřev a v létě chlazení interiéru. Klíčovým nástrojem ke kontrole kvality stavby NED je důsledný autorský dozor projektanta, technický dozor stavebníka a organizace pravidelných kontrolních dnů na stavbě. Prověření vzduchotěsnosti je možné standardním „Blower–door“ testem. Prvotní indikací problematických míst z hlediska úniků tepla může být již po dokončení stavby snímání termovizní kamerou, ultrazvukovým přístrojem nebo bezdotykovým infračerveným teploměrem.
Přirozeně, že výše uvedené „desatero“ nelze brát jako dogma. Při koncipování nízkoenergetického domu je třeba vycházet zejména z kvalit pozemku a jeho okolí. Není důvod nenavrhnout například rozsáhlá prosklení, třeba i na sever, je-li tím směrem výjimečný výhled. Musíme si však tohoto „prohřešku“ být vědomi a kompenzovat ho poučeně posílením jiných vlastností domu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192115
100
Ze zkušenosti však mohu potvrdit, že neřešitelným problémem uvedené kompenzace je nepříznivý poměr A/V. Právě v tomto bodě se obvykle nejvíce chybuje. Žádné navýšení vrstev izolace nemůže kompenzovat chybný koncept založený již na základě prvotních úvah na rozevláté a příliš členité hmotě domu. Na příklad u přízemního bungalovu lze jen velmi obtížně dosáhnout standardu pasivního domu. Dům nestavíme primárně pro to, aby byl nízkoenergetický. Cílem je kvalitní, zdravé, plně funkční bydlení s nápaditým a výtvarně přitažlivým vzhledem. Nízkou energetickou náročnost však v našem pojetí vnímáme jako samozřejmou vlastnost, která je s ostatními parametry domu dokonale integrovaná. Zde je nezbytné zmínit, že na rozdíl od běžné výstavby jsou jednotlivé prvky „desatera“ systémově provázány a vynecháním některého z nich je skutečně ohrožena správná funkce domu. To je nezbytné opakovaně zdůrazňovat. Někdy se totiž setkávám zejména ze strany klientů s poněkud zjednodušeným přístupem, a to při zadávání projektové dokumentace i při stavbě samotné. Typickým přístupem k desateru v případě takových klientů je: „Pane architekte, to nechci, to také ne, ale tohle je výborné, dejte mi to tam několikrát…“ Občas z finančních důvodů s cílem ušetřit potřebné prostředky nerealizují před koncem stavby některé z prvků pomyslného desatera, které jsou v projektu zahrnuty. Po nastěhování jsou nemile překvapeni, že dům nefunguje optimálně a vyčítají to rovněž architektovi. Jedná se například o vynechání vnějších stínicích prvků v podobě slunolamů, pergol, žaluzií, nebo rolet, kdy dochází v letním období k přehřívání zejména prostor v podkroví. Extrémně citlivé na teplotní stabilitu v letním období jsou potom moderní dřevostavby. Dalším takovým krokem může být změna parametrů oken – k horšímu – na základě „výhodné“ nabídky známého dodavatele. Nebo vědomé trvání na neuzavíratelných otvorech v obvodovém plášti. Obvykle se týká odvětrání digestoře do fasády nebo klasického otevřeného krbu. Svoji negativní roli tu sehrávají i pracovníci stavebních úřadů, kteří, věřím, že z neznalosti, takto nedokončenou stavbu zkolaudují. Dům nefunguje podle předpokladů z projektové dokumentace…
6.2 Čím se liší pasivní dům od nízkoenergetického?
▬
Pasivní domy musí splňovat všechna kritéria platná rovněž pro NED. Mají však ještě více posílenou tepelnou obálku a dokonale vyloučeny tepelné mosty, tím i náročnější konstrukční detaily.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192115