hnutí sociální
dualistického a zmaterializovaného světa. Jiná slibují psychologický rozvoj osobnosti a dosažení blahobytu („neomezená moc podvědomí“, „myšlením k bohatství“). Charismaticky orientovaná hnutí zase usilují o obnovu tradičních náboženství, ze kterých vycházejí a kterým chtějí vrátit emoční sílu a ztracený spirituální prožitek. hnutí sociální social movement Volně organizovaná, ale trvalá kampaň na podporu nějakého sociálního cíle, kterým bývá buď provedení, nebo prevence nějaké společenské změny – struktury nebo hodnot. Přestože se sociální hnutí liší svou velikostí a významem, všechna jsou v podstatě kolektivní. To znamená, že jsou výsledkem více či méně spontánní činnosti skupiny osob. Jejich vztahy nejsou definovány pravidly a postupy, ale pouze sdílejí společný pohled na společnost a její problémy a potřeby. Je třeba odlišit hnutí například od davového chování. Kolektivní chování v davu, panika, chaos, zmatek, trvají krátce a jsou vedeny převážně impulzivně. Když je dána přednost dlouhodobému cíli, může vzniknout sociální hnutí. Charakteristika sociálních hnutí: Dav nemá organizační a motivační mechanismy, nemá členstvo, které by přežilo období nečinnosti a vyčkávání. Hnutí je kombinací organizace a spontánnosti. Existuje v něm jedna nebo více organizací, které poskytují identitu, vedení a koordinaci. Smyslem členství je ukázat, že jedinec podléhá nějaké disciplíně. Kromě společných hodnot sociální hnutí má i normy. Tyto normy předepisují chování, které bude symbolizovat loajalitu člena k hnutí, posílí jeho závazek vůči němu a odlišuje ho od nečlenů. Normy zakazují chování, jež může způsobit kompromitaci hnutí nebo poskytnout záminky pro útoky soupeře na něj. Závazek je posilován účastí
hodnota
na skupinových akcích s ostatními členy a zapojením se do akcí, individuálních nebo kolektivních. Jednou z určujících charakteristik sociálního hnutí je, že jeho činnost je relativně dlouhodobá, aktivní členství trvá po dobu týdnů, měsíců, nebo dokonce let, není to vzplanutí na několik hodin nebo dní. Sociální hnutí je obvykle velké, ale to, stejně jako doba jeho trvání, je pouze relativní. Některá sociální hnutí působí po několik desetiletí a mohou získat stovky tisíc členů. Jsou hnutí, jejichž činnost se odehrává v rámci hranic konkrétních sekundárních skupin, jako jsou náboženská sdružení nebo místní komunity, a mohou mít třeba jen několik set členů. hodnota value Vědomá nebo nevědomá představa o tom, co je žádoucí. Pojem hodnota vystupuje ve významech: 1. Objekt, ceněné dobro, statek. 2. Postoj k objektu (objekt je považován za dobrý, správný, nebo naopak bezcenný). 3. Měřítko pro rozhodování a jednání. V tomto významu je v sociologii důležitým předmětem zájmu, protože v mnoha situacích vytváří kritéria pro posouzení správnosti jednání a míra závaznosti hodnot umožňuje posoudit míru integrace společnosti. 4. Karl Marx vytvořil pracovní teorii hodnoty, ve které tvrdil, že směnná hodnota zboží na trhu je určována především množstvím vložené práce. Kapitalista platí dělníkovi méně, než odpovídá hodnotě vložené dělníkovou prací do výrobku. Rozdíl mezi vloženou hodnotou a zaplacenou hodnotou je takzvaná → nadhodnota. Tu získá kapitalista a znovu ji investuje, což je základem kapitalistického systému. Kapitalistický systém roste díky tomu, že stupňuje vykořisťování
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192098
hodnoty
pracujících a investuje zisky do expanze celého systému. 5. Pojem hodnota se vyskytuje též ve významu vyjádření stavu, kterého nabývá proměnná. hodnoty values Ideje týkající se toho, co je žádoucí a správné, přinejmenším pro většinovou společnost. Jsou tím posledním zdůvodněním, proč se člověk chová tak, a ne jinak. Hodnoty bývají tak obecné, že i když říkáme, že sdílíme stejné hodnoty, mohou se praktické závěry velmi lišit. Tak například země, které se hlásí ke svobodě a → demokracii a lidským právům, mohou mít různé zákonodárství ohledně trestu smrti. Také komunity žijící v té samé zemi mohou vyznávat radikálně odlišné hodnoty. Tak třeba katolíci zavrhují jako těžký hřích masturbaci, zatímco jiní lidé žijící třeba jen o ulici dál ji považují za normální, nebo dokonce prospěšnou věc. holismus holism Idea, že přírodu lze pochopit jen jako celek, a nikoli prostřednictvím jejích jednotlivých částí. Pojem vymyslel v roce 1926 Jan Smuts (1870–1950), premiér Jihoafrické republiky. Podle Smutse se věda dopouští redukcionismu a všechno, co zkoumá, dělí na části a pak se snaží poznat každou část samu o sobě. Holismus naopak vychází z přesvědčení, že „celek“ je důležitější než jednotlivé části a že každá část má svůj význam jen ve vztahu k dalším částem a nakonec ve vztahu k „celku“. „V práci Bod obratu (1982) sledoval Fritjof Capra [americký fyzik, nar. 1939, pozn. JJ] stopu takových idejí až po vědce a filozofy 17. století, tj. po René Des carta a Isaaca Newtona. V minulosti se svět chápal jako organický, ale tito filozofové 17. století jej popsali jako stroj, jehož součástky lze analyzovat a poznat
holismus
pomocí nedávno objevených vědeckých metod, k nimž patřilo ověřování hypotéz na ‚faktech‘ pečlivými opakovanými pokusy. […] Vědecké výdobytky byly tak působivé, že v současném světě ovládá teoretické myšlení scientismus, tj. názor, že vědecká metoda je jediným spolehlivým prostředkem pro nalézání pravdy. Capra ovšem tvrdí, že se ortodoxní věda, kterou nazývá ‚karteziánsko-newtonovské paradigma‘, dostala na úroveň filozofického základu současné environmentální krize. Věda zachází s přírodou jako se strojem, který lze opravovat, drátovat, zlepšovat nebo vyměňovat. Mají-li se lidé naučit, že nejsou pány přírody, nýbrž její součástí, musí se, jak navrhuje Capra, opustit naše utkvělá představa o newtonovském světostroji a musí ji nahradit nové paradigma“ (Heywood 1994: 234). Environmentální myslitele inspirovaly různé ideje a teorie převzaté z moderní vědy a ze starodávných mýtů a náboženství. Jednoticím tématem se stal pojem holismus. Medicína například věnovala pozornost léčení fyzických symptomů, zatímco psychologické, sociál ní a environmentální faktory byly spíše ignorovány. Americký lékař a nezávislý badatel James Lovelock (nar. 1919) vypracoval ve své knize Hypotéza Gaia (1979) ideu planety, která žije, a nazval ji „Gaia“ podle řecké bohyně Země. Definoval ji jako „zemskou biosféru, atmosféru, oceány a kontinenty“. Byl přesvědčen, že Gaia je živý organismus, který jedná tak, aby zachoval sám sebe. Holismus tvrdí, že tradiční dělení lidského poznání do jednotlivých škatulek – přírodní vědy, filozofie, historie, politika a tak dále, je zbytečné. Ekonomika má například brát v úvahu i environmentální výrobní náklady, duchovní a morální hodnoty výroby i politické důsledky.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192098
holocaust
holocaust holocaust (z řeckého holos – celý, kausis – spalování) Vyvraždění šesti milionů Židů pod vládou nacistického režimu. Pronásledování Židů začalo již po nástupu Hitlera v roce 1933 a skončilo až s koncem druhé světové války. Ideovým základem holocaustu, nazývaného v Německu „konečné řešení“, byla nacistická rasová teorie vyjádřená i v takzvaných norimberských zákonech. Holocaust znamenal zničení německých a východoevropských židovských obcí a jejich kultury a postavil před evropské myšlení řadu těžko zodpověditelných otázek. Představitelé postmoderny v něm vidí logické vyústění racionalistického projektu moderny, jiní (francouzský filozof a sociolog Raymond Aron, 1905–1983) po ukazují na faktor Hitlerovy osobnosti, bez kterého by v tomto rozsahu k holocaustu zřejmě nedošlo. Novým fenoménem je tzv. „osvětimská lež“, totiž popírání samotného faktu holocaustu jako historické události. V Izraeli se pro holocaust používá výraz šoa (katastrofa). homo oeconomicus Člověk ekonomický. Jedinec, který se ve svém chování řídí ekonomickým principem maximalizace užitku při daných prostředcích, popřípadě minimalizací nasazených prostředků při daném užitku. Model chování koncipovaný klasickou ekonomií. Pojetí člověka jako homo oeconomicus bylo kritizováno s poukazem na to, že reálný jedinec není čistě racionální, je ovlivněn druhými i svou minulostí a není zcela svobodný. homo sociologicus Člověk sociologický. Personifikace pojmu sociální role. Homo sociologicus je nositelem předem vytvořených sociálních rolí a stojí tak „v průsečíku individua a společnosti“ (Ralf Dahrendorf). Sociologie zkoumá člověka právě jako nositele rolí,
homosexualita
ani ona ho tedy nemůže pojmout v jeho úplnosti. Homo sociologicus je – stejně jako pojem homo oeconomicus – vědeckou konstrukcí. Pojem chce upozornit na rozdíl mezi vědeckým pojetím světa a každodenností. homosexualita homosexuality Náklonnost k osobám stejného pohlaví. U žen se častěji hovoří o lesbické lásce či lesbismu. Pojem homosexualita se nesmí zaměňovat s pederastií (homosexuální vztah muže k chlapci), pedofilií (heterosexuální vztah k dětem) a také ne s historickou efebofilií v antice (společensky tolerovaná náklonnost mužů ke krásným chlapcům). Z historického hlediska prošlo hodnocení homosexuality mnoha změnami. Nejdříve byla považována za amorální zvrácenost, poté za sexuální úchylku a dnes se objevuje snaha považovat ji za rovnocennou pohlavní orientaci, což nachází v některých zemích svůj výraz i v možnosti uzavírat takzvaná registrovaná partnerství, ve kterých jsou partneři stejného pohlaví nadáni právy obdobnými právům sezdaných osob v heterosexuálním manželském svazku. Příčiny homosexua lity považují některé směry za vrozené (objevuje se i u některých zvířat), jiné za získané (vliv sociálního učení, především raných sexuálních a erotických zážitků). Vyloučen není ani vliv stresujících zážitků, které prožívá žena v době těhotenství, nebo vliv matky v neúplné rodině či matky příliš dominantní. Jako náhradní aktivita se objevuje tam, kde není partner opačného pohlaví k dispozici (věznice, internát, kasárna). Homosexuální osoby mohou mít sklon volit si povolání a činnosti, které jim umožňují být blíže osobám stejného pohlaví (učitelství, vedení oddílů mládeže, duchovní stav). Z hlediska sociologie je důležitá snaha homosexuálně orientovaných osob vystupovat jako menšina či
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192098