3
Psychologie 1. díl
měla v tomto věku dosahovat průměrné výšky 105 až 115 cm, chlapci 110 až 118 cm. U děvčat se hmotnost pohybuje mezi 19 a 23 kg, u chlapců pak mezi 17 a 22 kilogramy. Dalším ukazatelem na fyzickou zralost je počátek výměny chrupu, která začíná u horních předních zubů. Ověření, zda dítě dospělo do fáze, kdy je růstově způsobilé pro školu, nabízí takzvaná „Filipínská míra“, tedy zda si dítě sáhne pravou rukou přes temeno hlavy na levé ucho (http:// trishamad.blog.cz/0802/skolni-zralost). 2. Kognitivní zralost (duševní vyspělost) – podle Čačka (2000) se z poznávacích procesů zjišťuje pozornost (intenzita, stabilita), čití zvl. diferenciace zraková, vnímání, přechod od celostního vnímání k diferencovanému a analytickému (reprodukce kresby), analyticko-syntetická činnost, paměť, řeč (užívá 3000 slov), porozumění (schopnost verbální komunikace), myšlení (kategorie, množství, pořadí aj.), užívání symbolů (základ osvojování trivia). 3. Emoční a sociální zralost – spočívá podle Čačka (2000) v dosažení určité citové stability (nepodléhání bezprostředním impulzům, kontrola citových procesů, nevyžadování pozornosti jen pro sebe aj.), ale i v odolnosti vůči frustracím (nastávajícím zvláště při ohrožení sebehodnocení při porovnávání výkonů učitelem a nutnosti přijetí i případného neúspěchu atp., souvisejícím však také s osamostatňováním, schopností denního dlouhodobého odloučení od matky atp.). Školní připravenost je podle Vágnerové (2000) souhrn předpokladů nezbytných pro úspěšné zvládnutí všech nároků školy. Tento pojem prosazovali autoři, kteří zdůrazňovali, že vedle objektivní stránky předpokladů úspěšného začlenění do školní činnosti existuje ještě subjektivní aspekt celkového problému vstupu do školy (Schenk-Danzingerová in Langmeier, Krejčířová, 2007).
Kontrolní otázky 1. Jaké je časové členění školního věku? 2. Podle jakého zákona se posuzuje školní zralost a školní připravenost? 3. Čím je charakterizován vývoj řeči? 4. Jaké jsou strategie učení u dětí školního věku? 5. Jaké zájmy se objevují u dětí školního věku? 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192082
Vývojová psychologie
3.11
3
Období dospívání
S. Freud (in Vágnerová, 2000) nazval toto období genitálním stadiem. Podle jeho názoru je typické novým oživením sexuálního pudu na jiné úrovni než dříve. Sexuální potřeby sice stále určují směřování osobnosti, ale nyní není objekt jejich potenciálního uspokojení členem rodiny, už nejde o incestní zaměření. Určitá proměna je zřejmá i v charakteru těchto vztahů: dospívající jedinec je méně egocentrický, neusiluje v takové míře jenom o vlastní uspokojení, ale snaží se ve vztahu také něco poskytovat. Dělení dospívání podle Langmeiera a Krejčířové (2007): ■ Období pubescence – zhruba od 11–15 let: – Fáze prepuberty (první pubertální fáze): začíná prvními známkami pohlavního dospívání, zejména objevením se prvních sekundárních pohlavních znaků a obyčejně i „vlnkou“ urychlení v růstu kříže. Končí nástupem menarché u dívek, resp. analogickým vývojem u chlapců (první emise semene – noční poluce). U většiny našich dívek trvá tato fáze zhruba od 11 do 13 let, u chlapců probíhá fyzický vývoj asi o 1–2 roky později. – Fáze vlastní puberty (druhá pubertální fáze): nastupuje po dokončení prepuberty a trvá do dosažení reprodukční schopnosti. První menses bývají zpravidla anovulační a často nepravidelné. Pravidelný ovulační cyklus a schopnost oplodnění se tedy dostavují až za nějaký čas po prvých menses – zpravidla za 1–2 roky. Podobně i reprodukční schopnost chlapců je dosahována o něco později po dokončení vývoje hlavních sekundárních pohlavních znaků. Zhruba můžeme období vlastní puberty vymezit věkem 13–15 let. ■ Období adolescence – zhruba od 15–22 let.
3.11.1 Pubescence Somatický vývoj Za posledních sto let se ve všech rozvinutých evropských a amerických zemích urychlil nástup dospívání a zrychlil se i celkový růst. Asi od poloviny 19. století se například menarché objevovala u dívek stále v nižším věku, za desetiletí zpravidla o 4–5 měsíců dříve (Langmeier, Krejčířová, 2007). 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192082
3
Psychologie 1. díl
Významným projevem dospívání je tělesná proměna. Vlastní zevnějšek je důležitou součástí identity, a proto bývá taková změna subjektivně citlivě prožívána. Zásadní a zjevná proměna těla může dokonce v krajním případě stimulovat pocit ohrožení integrity vlastního já a prakticky vždy vede ke ztrátě sebejistoty (Vágnerová, 2000). V pubertě nastává prudký tělesný růst. Intenzivní růst do výšky (v průměru asi 4–5 cm ročně) se u děvčat zaznamenává ve věku 11,6–14,6 let, pak se prudce snižuje. U chlapců (v průměru asi 5,5 cm ročně) ve věku 13,6–15,5 roku. Děvčata jsou tedy zpočátku vyšší než chlapci (asi do 14. roku), v následujících letech chlapci děvčata převyšují. Největší zvyšování hmotnosti u děvčat probíhá ve věku 14 a 15 let (v průměru asi o 4,5 kg ročně), u chlapců ve věku 15–17 let (v průměru asi 5 kg ročně). Ve věku 13–15 let je hmotnost děvčat vyšší než hmotnost chlapců. V růstu do výšky jsou však v tomto věkovém období značné individuální rozdíly (Štefanovič, Greisinger, 1985). Pohlavní dozrávání i tělesný růst jsou výsledkem komplikovaného procesu střídavého podněcování a utlumování činností žláz s vnitřní sekrecí (hypofýzy, štítné žlázy, příštítných tělísek, nadledvinek), jejichž hormonální aktivita oba procesy spouští a řídí. Kromě toho mají velký vliv na průběh puberty také vnější vlivy – prostředí (Kern et al, 1999). Fyziologické dozrávání pohlavních orgánů u děvčat – u každé dívky začíná puberta jindy. Záleží to na společenských a hospodářských podmínkách, nikoli na podnebí. Ve většině případů se první menstruace objeví mezi 12 až 14 lety, může se však dostavit i dříve, a to okolo 10 let, nebo později okolo 16 let, aniž by se to pokládalo za nepřirozené (Verdouxová, Cohen, Kahn-Nathanová, Tordjman, 1989). Fyziologické dozrávání pohlavních orgánů u chlapců – podle Štefanoviče a Greisingera (1985) se v důsledku prudkého růstu výšky a hmotnosti a objevením se druhotných sekundárních znaků značně mění tvary dospívajících. Fyziologické dozrávání u chlapců nastává mezi 15.–16. rokem, pokládá se za ně první výron semene, změna hlasu a ochlupení. Motorika – vývoj motoriky je v období dospívání zpravidla výraznější než v období předcházejícím – dospívající rychle získávají dovednosti vyžadující značnou sílu, hbitost, jemnou pohybovou koordinaci i smysl pro rovnováhu (obr. 5) (Langmeier, Krejčířová, 2007).
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192082