98 / Speciální část
absenci systematického učení a následné studijní problémy; procházení rizikovými místy večer sám/sama a pravděpodobnost přepadení či znásilnění; předvádění se před vrstevníky s tím, že „mně se nemůže nic stát“, a zvyšování pravděpodobnosti vážného úrazu; rizikové sexuální chování a zvyšování pravděpodobnosti otěhotnění či onemocnění pohlavně přenosnou nemocí. A naopak: neměli by obviňovat sami sebe, trápit se událostmi, jejichž vznik nemohli ovlivnit ani jim nemohli zabránit. Například zjištění vážné nemoci u dítěte samotného (u některých malých dětí se objevuje atribuce typu: to je trest za to, že jsem zlobil), zjištění vážné nemoci u někoho z rodičů, zažití teroristického útoku nebo přírodní katastrofy. O kauzální atribuci se dá uvažovat i jinak. V návaznosti na Kellyho kategorie lze rozlišit, zda příčina určité události spočívá převáženě v dané osobě (např. vnější vzhled, osobnostní charakteristiky, způsob jednání s druhými lidmi), nebo v jiných lidech (vnější vzhled, osobnostní charakteristiky, hodnotová orientace), ve vzájemných vztazích (rozdílné názory, nesoulad zájmů) nebo v sociálním prostředí (souhlas či nesouhlas rodiny, zvláštnosti širší komunity, kulturní a náboženské zvyklosti daného společenství). Tuto variantu zvolili Tashiro a Frazierová (2003) při zkoumání posttraumatického rozvoje u dospívajících, kteří prožili zklamání v lásce. 6.2.8 Fungování jedincova „já“ Z teoretického pohledu je důležité, jak se na sebe dívá samo dítě nebo sám dospívající, nakolik se pozitivně hodnotí a nakolik se pozitivně dívá do budoucnosti. Řečeno psychologickými termíny: u dětí a dospívajících se zajímáme o jejich sebepojetí, sebedůvěru, sebeúctu, vnímanou vlastní zdatnost (self-efficacy), dispoziční optimismus. Studujeme jejich dovednost zvládat zátěžové situace a jednat s lidmi. Představu o svým vlastnostech si dítě a dospívající vytváří ve styku s jinými lidmi: v rodině a nejbližším okolí (ve styku s rodiči, sourozenci, kamarády, sousedy), ve škole (ve styku se spolužáky, staršími žáky, učiteli), mimo školu (ve styku s trenéry, učiteli uměleckých škol aj.). Ti všichni mu dávají určitou – a zpravidla nestejnou – zpětnou vazbu. Naznačují mu, v čem je dobrý a v čem nikoli, v čem se může zlepšit a v čem spíše ne, co na něm oceňují a co jim vadí. Prostřednictvím této zpětné vazby si dítě vytváří „sebeobraz“, ale rovněž i obraz o světě a jeho nárocích. Dítě a dospívající si ověřuje své možnosti a meze také sám, v různých, ale zpravidla věkově a sociálně „standardních“ situacích. Stanovuje si sám určitou aspirační úroveň. Říká si, na co asi stačím a co už je mimo mé možnosti. Trauma tento ustálený běh událostí hrubě naruší: najednou klade na dítě či dospívajícího úplně jiný typ nároků, než jsou ty, které má vyzkoušené, anebo jinou, mnohem vyšší úroveň, než na jakou byl doposud zvyklý. Podle toho, jak se mu daří se s nezvyklou situací vyrovnat, mění svůj pohled na sebe sama a současně i pohled do budoucnosti. Podle toho mění i lidé kolem něj svůj pohled na daného jedince. 6.2.9 Posttraumatický rozvoj Jde o pozitivní změny, které se u dítěte a dospívajícího objevily až poté, co se s traumatickou událostí vyrovnali. Mohou se objevit v různých oblastech, v různé míře a v různém
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192074
Posttraumatický rozvoj u dětí a dospívajících / 99
čase. Některé změny si uvědomuje spíše jedinec sám a nejsou navenek příliš patrné; jiných změn si nejprve všimne jeho okolí, neboť dítě a dospívající reaguje odlišněji než dříve; teprve potom si je připustí jedinec sám. Počet takových změn, jejich hloubka a trvalost závisejí na mnoha okolnostech, z diagnostického pohledu nejvíce na tom, kterou metodu ke zjišťování změn použijeme, a dále nakolik jsou děti a dospívající schopni (a ochotni) se s námi podělit o příznivé změny, které prožili. Přejdeme tedy k oddílu věnovaném diagnostice.
6.3 Diagnostické metody Poté, co jsme podali přehled teoretických názorů na posttraumatický rozvoj osobnosti, vyvstává logicky otázka, jak se takový rozvoj zjišťuje, jak se měří. V zásadě jsou k dispozici tři typy metod: kvantitativní (zejména dotazníky), kvalitativní a smíšené. Jejich spektrum není sice tak bohaté, jako je tomu u diagnostiky dospělých osob, ale postupně se rozšiřuje. Metody speciálně určené dětem a dospívajícím jsou relativně novou oblastí, začínají se intenzivněji rozvíjet přibližně od roku 2005. 6.3.1 Kvantitativní metody Naprostá většina dotazníkových metod pro diagnostiku a výzkum posttraumatického rozvoje byla vyvinuta pro dospělé osoby. Obdobně jako při výzkumu jiných proměnných, také u posttraumatického rozvoje se výzkum u dětí a mladších dospívajících prováděl nejprve tak, že se adaptovaly dotazníky určené dospělé populaci (Mareš, 2007). Teprve později nastupuje další fáze, kdy se konstruují nové dotazníky specifické pro danou věkovou skupinu a její pohled na život. Tab. 14 Přehled dotazníkových metod pro zjišťování posttraumatického rozvoje u dětí a dospívajících Autor
Název metody
Yaskovichová PTGI-RCA (2002) Posttraumatic Growth Inventory – Revised for Children and Adolescent
Počet Způsob položek odpovídání 21
šestistupňová škála
Zkoumané proměnné
Reliabilita
Poznámky
5 proměnných:
Cronbachovo alfa dotazníku jako celku 0,94 (jednotlivé proměnné 0,68–0,86)
základem je dotazník PTGI (Tedeschi, Calhoun, 1996); formulace upraveny pro děti; PTGI-RCA je určen dětem od 8 let výše
1. nové možnosti 2. vztahy k ostatním lidem 3. silné stránky jedince 4. pochopení života 5. změna v duchovní oblasti
Pokračování
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192074
100 / Speciální část Autor
Název metody
Počet Způsob položek odpovídání
Lauferová, Solomonová (2006)
PTGI-A Posttraumatic Growth Inventory for Adolescents
33
Cryderová et al. (2006)
PTGI-C Posttraumatic Growth Inventory for Children
21
Ickovicsová et al. (2006)
PTGI Posttraumatic Growth Inventory – Modified
19
Barakatová et al. (2006)
PCSS Perception of Changes in Self Scale
9
Phipps et al. (2007)
10 BFSC Benefit-Finding Scale for Children
čtyřstupňová škála
Zkoumané proměnné
Reliabilita
Poznámky
7 proměnných:
údaje nedo stupné
základem je dotazník PTGI (Tedeschi, Calhoun, 1996); formulace upraveny pro dospívající
Cronbachovo alfa dotazníku jako celku 0,89
základem je dotazník PTGI (Tedeschi, Calhoun, 1996); formulace upraveny pro děti
Cronbachovo alfa dotazníku jako celku 0,90 (jednotlivé proměnné 0,72–0,80
základem je dotazník PTGI (Tedeschi, Calhoun, 1996); formulace upraveny pro dospívající
údaje nedostupné
originální dotazník mapující devět oblastí života dospívajících pacientů
Cronbachovo alfa 0,83
základem je dotazník BFS – Benefit Finding Scale (Tomichová, Helgesonová, 2004)
1. nové možnosti 2. vztahy k ostatním lidem 3. silné stránky jedince 4. pochopení života, porozumění životu 5. změna v duchovní oblasti 6. pocit odpovědnosti 7. pocit sounáležitosti s komunitou a s vlastí
čtyřstupňová škála
5 proměnných:
třístupňová škála
4 proměnné:
dvoustupňová škála
1 proměnná:
pětistupňová škála
1 proměnná:
1. nové možnosti 2. vztahy k ostatním lidem 3. silné stránky jedince 4. pochopení života, porozumění životu 5. změna v duchovní oblasti 1. nové možnosti 2. vztahy k ostatním lidem 3. silné stránky jedince 4. pochopení života, porozumění životu
rozvoj po prodělaném onkologickém onemocnění pozitivní životní zkušenosti
Pokračování
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192074