98 / Poradenství pro pozůstalé
s klientem v osobním, bezprostředním kontaktu (má možnost klienta přímo vidět), je schopen reflektovat jeho momentální emocionální stav, adaptační možnosti a schopnosti vypořádat se s náročnou životní situací v závislosti na jeho věku, sociálním postavení, kulturním zázemí a charakteristikách osobnosti. Je také poněkud jednodušší odhadnout klientovu ochotu sdílet, stejně tak i jeho pocity ohledně vztahu s poradcem. Setkání tváří v tvář umožňuje využívat velkého množství neverbálních projevů, které jsou po telefonu, natož na internetu přece jen podstatně hůře identifikovatelné. Selhání techniky (resp. lidského faktoru při jejím obsluhování). Může se stát, že technika nefunguje bezproblémově – dojde například k výpadku telefonního signálu, k nějakému problému na síti nebo se sítí. (Zpravidla však technika funguje dobře a problémy mívají spíše lidé při jejím obsluhování…) Podobné situace mohou vyvolávat na obou stranách napětí, stres a nepříjemný pocit „nedodělané práce“. Nedostatečná zpětná vazba. Telefonické hovory, ale i elektronické kontakty mohou být jednorázové, více či méně anonymní a poradce většinou nemá žádnou zpětnou vazbu o účinnosti svého zásahu. Může to na jedné straně vést k neadekvátním pocitům omnipotence a mesiášství, na druhé straně k frustraci poradce. Náročnost. Distanční formy pomoci kladou v mnoha ohledech na poradce větší nároky. Měli bychom ale využít všech možností a zdrojů, jež máme k dispozici a které pozůstalému klientovi vyhovují, aby získal pomoc a podporu. Pokud klient tuto možnost má a chce tímto způsobem komunikovat, protože mu to z různých důvodů vyhovuje lépe než osobní kontakt, proč tento způsob kontaktu odmítat? Distanční formy (setkání „na dálku“) mohou být pro řadu klientů z různých důvodů přijatelnější. Tradiční model vyhledávání formalizované (institucionalizované) pomoci totiž mnoha klientům nevyhovuje. Model je založen na tom, že se klient někam objedná (dlouhé čekací lhůty nejsou výjimkou), dostaví se ve stanovenou dobu na příslušné místo a je požádán, aby o sobě poskytl základní osobní informace a sdělil svůj problém člověku, který mu třeba „nemusí sedět“. Pro některé klienty je tato situace velmi stresující, ne-li přímo ponižující. Distanční formy pomoci jsou vhodné pro klienty, kteří nemohou nebo nechtějí do poradny přijít osobně – například klienti „prostorově vzdálení“, děti či dospívající, staří lidé, nemocní, imobilní. Telefon
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192073
„Kde“ by mělo poradenství pro pozůstalé probíhat? / 99
či internet43 pak představují nástroje, jež přibližují pomoc řadě klientů, kteří nejsou schopni si o ni říci jinak nebo ji jiným způsobem obdržet (Špatenková, 2011, s. 25). Například České sdružení obětí dopravních nehod (ČSODN), jež nabízí pomoc obětem dopravních nehod a pozůstalým, má své sídlo a poradnu pro klienty v Praze (www.csodn.cz). Dopravní nehody se však dějí po celé republice, a tedy i klienti, kteří potřebují a chtějí pomoc tohoto sdružení, mohou být z nejrůznějších koutů republiky. Jak ale v takovém případě rychle a účelně nabídnout pomoc klientovi například z Ostravy? Mnohahodinové cestování kvůli zhruba hodinovému poradenskému setkání asi není moc efektivní. Cestování automobilem může být pro pozůstalé po dopravní nehodě dokonce i traumatizující. Distanční forma pomoci se v takovém případě jeví jako optimální. A co když je klient z jiné země? V tom případě je možné komunikovat například skrze Skype. Skype umožňuje chatování, přenos větších souborů, relativně levné (resp. nejlevnější) volání přes internet a po přidání webové kamery umožňuje také určitý vizuální kontakt. Nebo co když stávající možnosti psychosociální sítě z nějakého důvodu prostě nefungují? Poskytovala jsem například podporu klientce, jejíž snoubenec krátce před Vánocemi spáchal sebevraždu. Jednalo se o velmi vzdělanou mladou ženu – lékařku a psycholožku s významným sociálním postavením v daném regionu. Z osobních důvodů pro ni byly dostupné formy pomoci nepřijatelné a jiné možnosti nebyly v danou chvíli k dispozici – všichni měli dovolenou, všude bylo zavřeno… S klient kou nás dělilo mnoho kilometrů, proto jsme se dohodly, že distanční kontakt je za daných okolností přijatelným řešením. Podařilo se nám společně překlenout kritické období vánočních svátků, zimních dovolených a dlouhých objednacích lhůt k psychologovi. Protože se nám ale tento způsob kontaktu osvědčil, pokračovaly jsme v něm i nadále – až přes období prvního výročí úmrtí a v redukované míře také druhého výročí. Distančně jsme spolu pracovaly na tématech zármutku a truchlení, prezenčně (tváří v tvář) s kolegou v psychologické ordinaci řešila klientka témata svých rodinných problémů, které se smrtí snoubence aktualizovaly. Distanční kontakt však nemusí vyhovovat všem klientům, natož poradcům – třeba ani vám. Prostě vám ten klient, kterého před sebou nevidíte, chybí. Můžete postrádat zpětnou vazbu z jeho neverbálních projevů, nebo tímto způsobem pracovat neumíte, protože jste se to nikde nenaučili a nikdy 43
Ale také „klasický“ psaný dopis může být účinným zdrojem podpory pozůstalých.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192073
100 / Poradenství pro pozůstalé
jste to nedělali. Nebo dostatečně neovládáte technické prostředky. V takovém případě „si nedělejte násilí“, klidně pracujte s klientem osobně v nějaké poradně či kdekoli jinde, kde to vyhovuje vám i klientovi. Nebo můžete distanční poradenství a jeho prvky pojmout jako výzvu směrem ke svému dalšímu rozvoji.
6.2 Nutné podmínky poradenství pro pozůstalé Bez ohledu na to, kde a jak se poradenství pro pozůstalé realizuje, by mělo probíhat především v bezpečném prostoru – tedy v takovém prostředí a atmosféře (klimatu), kdy poradce pomáhá pozůstalému zkoumat jeho pocity a najít si vlastní odpovědi na spoustu otázek, jež smrt a zármutek vyvolávají. Tímto „bezpečným prostorem“ se myslí zejména dobře nastolený vztah ke klientovi, který by měl splňovat následující podmínky (srov. Špatenková, Králová, 2009)44. Pozůstalý se cítí přijatý Poradce klienta bezpodmínečně kladně přijímá. Tento bezpečný a tolerantní vztah umožňuje pozůstalému plně vyjádřit jakékoli pocity. Je schopen říci všechno, co potřebuje a chce, aniž by měl obavu, že bude odsuzován („Tohle nesmíte říkat!“) nebo umlčen („Tak už dost! Jak si vůbec můžete něco takového myslet?!)“. Smrt milovaného člověka znamená pro pozůstalé mnoho změn a ztrát. Každá z nich vyvolává určitou reakci. Reakce pozůstalých jsou naprosto jedinečné, různí lidé se vyrovnávají s truchlením odlišně. Poradce pro pozůstalé by neměl tyto reakce hodnotit a soudit (natož odsuzovat), naopak by se měl snažit o bezpodmínečně kladné přijetí klienta (i když to někdy není jednodu44
Pozorný čtenář, který se orientuje v poradenství či terapii, určitě rozeznává tzv. hlavní podmínky, jež jsou podle C. Rogerse nutné a dostačující k ustavení terapeutického vztahu. Rogers byl přesvědčen, že pokud klient zažije tyto základní podmínky, pak není k uskutečnění změny u klienta potřeba nic jiného. Ačkoli bylo mým cílem při psaní této publikace představit jakýsi všeobecný pohled na poradenství pro pozůstalé, přiznávám, že jsem jako absolventka výcviku v psychoterapii a poradenství zaměřeném na člověka poněkud ovlivněna právě PCA přístupem (Person-Centred Approach).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192073