Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192061
Neděli bez Petry věnoval ponejvíc úklidu bytu, což doma slíbil už před týdnem a pod nejrůznějšími záminkami odkládal. Našel při té příležitosti u sebe v pokoji v jedné zásuvce spoustu diplomů zatížených několika medailemi a jiným harampádím ze své sportovní kariéry, a protože ten šuplík potřeboval uvolnit pro jiné věci, vyhodil téměř všecko do koše. Když pořádek – tak pořádně! Kašle už na všecky skoky na světě kromě jednoho, skoku do dospělosti. A ten vůbec nespočívá v nějaké maturitě, ale v těch láskyplných věcech, které na něj čekají v lůně nezkažené přírody už v úterý večer. Ušetřil jenom Elišáka. Panenku mu kdysi přibalila matka do atletické tašky pro štěstí, aby se mu při sportování nic nestalo. Že si vybral právě tyčku, v ní vyvolávalo obavy, radši by ho viděla běhat. Hned napoprvé si v přítomnosti toho věkovitého hadrového nesmyslu udělal osobák a od té doby si ho na závody brával pravidelně. V pondělí před ranním odjezdem na čundr, když se vracel domů dlouhou procházkou z kina, kam si vyrazil, aby mu to rychleji uběhlo (chodíval pěšky v noci často a rád, mohl si tak aspoň podle nálady nerušeně pofilozofovat nebo pohvizdovat), ho pod těžkými bouřkovými mračny na jednom stromě v rozlehlém parku překvapil Eliášův oheň. Pospíchal od něj pryč – z četby věděl, že je to jako podaná ruka blesku, který často následuje. Byl plný emocí, protože nic takového předtím nezažil. Převaloval se pak nějakou dobu v posteli, ale nakonec nad tím přízračným nebeským znamením zvítězila láska v podobě posledního chlapeckého snění o ní.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192061
Noční bouřka dala městu zabrat a zanechala po sobě spoustu popadaných větví, kaluží a bahna, ale nové, čundrové nebe se od samého úsvitu vyvíjí zdárně. Dostavil se na smluvený tramvajový ostrůvek v khaki oblečení s teletem na zádech a s kytarou v měkkém zeleném pouzdře zavěšenou frajersky přes rameno, obutý do výrazných kanad. Naproti tomu Petra tam do daleka zářila směsicí barev; vepředu s převažující oranžovou, záda měla obtěžkaná automobilově červenou krosnou. I obutí – ve srovnání s jeho stylem – pojala naopak: v teniskách odlehčeně. Když na její křiklavost a nedostečnost nesouhlasně upozornil, uslyšel, že aspoň z dálky zaplaší všecky medvědy. Ovšem žertovat na ostrůvku je něco úplně jiného než se narvat do hluboce depresivní proletářské tramvaje. Je na ně oba nezvykle brzy a málem v ní usínají vestoje. Ale i tak si velice dobře všiml, že mnozí z těch mužů a žen, kteří takovou jízdu musí absolvovat ne jako oni jednou za uherský rok, ale pravidelně pětkrát týdně, jsou na tom s ospalostí ještě hůř. Co je s Petrou čeká, až nejen skončí ty jejich nejdelší prázdniny v životě, ale až navíc dostudují vysokou – jestli je na ni komunisti vůbec pustí? Asi si víc přispí než dělníci a nebudou muset u vchodu do zaměstnání píchat žádnou píchačku, ale na počtu nucených odpracovaných hodin, dnů a roků to nezmění nic. Vůbec poprvé ho napadlo, že jedna věc je láskou zaplněný byt (Ale budou nějaký vůbec mít? Nebudou muset bydlet u jeho či Petřiných rodičů? Pořadníky na byty jsou plné na třicet let dopředu!) a druhá, že do práce se prostě musí… Neumí si to představit. Má za sebou několik brigád, aby si trochu přivydělal, a dobře ví, jak se ty hodiny vlečou.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192061