Obvykle módu nedělám, ale dostal jsem nabídku od Vogue. Hodně ex travagantní a konceptuální přehlídka. Naďa bydlela za městem. Strávili jsme spolu nahý celej jeden víkend, a když se přestěhovala do Států, vy hledala mě. Studuje teď mezinárodní vztahy. Připadá mi neuvěřitelný, že v pětadvaceti už je na sklonku svý kariéry, teda v modelingu. Takže maká, aby mohla dělat něco jinýho. Je strašně chytrá. Procestovala celej svět a mluví pěti jazyky! Studovala i na Sorbonně, vědělas to?“ „Jak bych to mohla vědět?“ „Když někoho neznáš, je jednoduchý ho odsuzovat, že jo?“ nadhodil Simon a sjel mě očima. „Zásah,“ přikývla jsem. Pak jsem do něj strčila nohou, aby pokračoval. „A pak Lizzie. Ježiši, ta ženská je šílená! Potkal jsem ji v Londýně, úplně namol v jedný hospodě. Přišla ke mně, chytla mě za límec, vrazi la mi pusu a pak mě zatáhla k sobě domů. Ta holka ví přesně, co chce, a bez problému si o to řekne.“ Vybavily se mi některé z jejích hlasitějších chvilek, a to velmi po drobně. Když jste si odmysleli to její hihňání, svá přání uměla skutečně vyslovit dost svérázně. „Je právnička, advokátka, a jeden z jejích klientů žije tady v San Francisku. Kancelář má v Londýně, ale snažíme se vidět, kdykoli jsme oba ve stejným městě. A to je celý. To je vše, přátelé!“ „To je celý? Tři ženský a to je celý? Jak to, že na sebe nežárlí? Jak to, že s tím všechny souhlasí? A chceš nějakou další? Nechtějí ony někoho dalšího?“ „Zatím ne. Každej dostává přesně to, co chce, takže to klape. Vědí o sobě, ale nikdo z nás není doopravdy zamilovanej, nikdo neočekává víc než přátelství – s těmi nejlepšími možnými výhodami. Nechápej mě ale špatně, já zbožňuju každou z nich, každou svým způsobem miluju. Jsem šťastnej chlap. Všechny tři jsou úžasný. Navíc nemám čas s někým doopravdy chodit a většina žen si nechce začínat s klukem, kterej bývá na druhý straně zeměkoule častěji než doma.“ „Dobře, ale ne všechny ženy chtějí totéž. Všechny nestojíme o tra diční vztah.“ „To jsem slyšel od všech holek, se kterýma jsem kdy chodil, jenže pak si to vždycky rozmyslely. A mají recht, já je chápu, ale se svým šíle ným pracovním plánem bych se mohl jen stěží zaplést s někým, kdo by potřeboval, abych byl někdo, kdo nejsem.“ „Takže ses nikdy nezamiloval?“ „To jsem přece neřekl.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191997
„Takže jsi už měl nějakej vážnej vztah, jen s jednou ženou?“ „Jasně, ale jak jsem řekl, s životem, jakej mám teď – věčně na ces tách –, je těžký, aby mi některá zůstala věrná. Nebo tak mi to aspoň vysvětlila moje bejvalá, když začala chodit s nějakým účetním. S tako vým tím typem, co nosí oblek a aktovku a je každej večer v šest doma, chápeš? Tohle prostě nejspíš ženský chtějí,“ povzdychl si, odložil hrnek a víc se rozvalil na gauči. Nahlas tvrdil, že mu to nevadí, ale melancho lický výraz jeho tváře mluvil o opaku. „Všechny ženy tohle nechtějí,“ namítla jsem. „Oprava, tohle chtěly všechny holky, se kterýma jsem chodil. Aspoň doteď. A právě proto mi to s těma třema ženskýma skvěle funguje. Trá vím s nima čas, když jsem doma. Jsou báječný. Jsou spokojený, já jsem spokojenej, tak proč bych z toho vlaku vyskakoval?“ „No, teď už máš jen dvě. Každopádně si myslím, že bys to cítil jinak, kdybys potkal tu pravou. Správná žena pro tebe by na tvým životě ne chtěla měnit nic. Nenutila by tě vyskakovat z vlaku, ale naskočila by na něj za tebou a užívali byste si jízdu společně.“ „Ty seš taková romantička?“ Nahnul se a šťouchl mě do ramene. „Jsem praktická romantička. Mně se náhodou docela líbí představa, že by můj přítel hodně cestoval, a víš proč? Upřímně, mám ráda svůj vlastní prostor. Navíc se strašně roztahuju v posteli, takže nemůžu s nikým spát.“ Nešťastně jsem potřásla hlavou při vzpomínce, jak rych le jsem svoje jednorázovky vždycky vypakovala. V něčem jsme si byli se Simonem celkem podobní. Akorát že on si svoje sexuální eskapády svázal do jednoho balíčku. „Praktická romantička. Zajímavý. Tak mi o sobě taky něco pověz. Chodíš teď s někým?“ zeptal se. „Ne a úplně mi to vyhovuje.“ „Fakt?“ „Je tak těžký uvěřit, že smyslná a sexy ženská se super kariérou nepotřebuje ke štěstí chlapa?“ „Tak za prvý, bod pro tebe za to, že ses nazvala smyslnou a sexy, pro tože je to pravda. Je hezký, když žena umí sama sebe pochválit místo toho, aby si o komplimenty říkala. A za druhý, nemluvím o vdávání, mluvím o chození. Jako randění, víš? Sem tam.“ „To se mě ptáš, jestli právě teď s někým šoustám?“ vybafla jsem na něj a Simon vyprskl kafe zpět do hrnku. „Takhle divnej rozhovor jsem vážně s žádnou ženskou ještě nevedl,“ zamumlal.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191997
„Se smyslnou a sexy ženskou,“ připomenula jsem mu. „Tak to je jistý. No a co ty? Bylas někdy zamilovaná?“ „To je jak nějaká minisérie. Sedíme s kávou na gauči a povídáme si o lásce,“ prohodila jsem. Možná jsem jen oddalovala svou odpověď. „Ale no tak. Připijme si na tuhle zásadní chvíli v našich životech,“ uchechtl se Simon a pozvedl hrnek. „Byla jsem někdy zamilovaná? Jo. Jo, byla.“ „A?“ „A nic. Moc dobře to neskončilo, ale jakej konec je doopravdy dobrej? On se změnil, já jsem se změnila, tak jsem to ukončila. To je celý.“ „Ukončila jako…“ „Nijak dramaticky. Prostě nebyl tím, kým jsem si myslela, že jednou bude,“ vysvětlila jsem, když jsem odložila svůj hrnek a začala si pohrá vat s vlasy. „Co se stalo?“ „Vždyť víš, jak to chodí. Randili jsme spolu, když jsem byla v posled ním ročníku na Berkeley a on končil práva. Ze začátku nám to skvěle klapalo a pak už ne, tak jsem ho nechala. Naučil mě lézt po skalách a za to jsem mu vděčná.“ „Takže právník, jo?“ „Jo a chtěl k sobě poslušnou paní právníkovou. Mělo mi to dojít, když se o mým budoucím povolání vyjadřoval jako o ‚drobným podnikání v dekorování‘. Ve skutečnosti chtěl jen někoho, kdo by dobře vypadal a včas mu vyzvedával košile z čistírny. Nic pro mě.“ „Sice tě ještě moc dobře neznám, ale někde ve vilce na předměstí si tě nedokážu představit.“ „Uf, já sebe taky ne. Proti satelitům nic nemám, jen nejsou pro mě.“ „Nemůžeš se odstěhovat do satelitu. Kdo by mi pekl?“ „Pche, ty mě chceš vidět jenom v zástěře.“ „Ani nevíš jak moc,“ potvrdil z legrace a přitom na mě mrkl. „Od jedný osoby jen těžko dostaneš všechno, co potřebuješ. Víš, jak to myslím? Počkat, samozřejmě že víš. Jak jsem mohla zapomenout?“ rozesmála jsem se a ukázala prstem přímo na něj. Vtom k nám z chodby dolehlo zaklepání na mé dveře, kvůli kterému jsme oba nadskočili. Konečně dorazil údržbář. „Dík za kafe, za sprchu a za záchranu před trubkama,“ řekla jsem a na odchodu se protáhla. Kývla jsem na údržbáře a rukou mu naznači la, že budu hned u něj.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191997