98 / český jazyk
shodou i přídavná jména, některá zájmena a číslovky. Základním ukazatelem životnosti je shoda tvarů 2. a 4. pádu jednotného čísla, např.: 2. pád známého sportovce, 4. pád známého sportovce, a neživotnosti shoda tvarů 1. a 4. pádu jednotného čísla, např. 1. pád těžký kámen, 4. pád těžký kámen. Podstatná jména národ, lid, dobytek, hmyz, skot se skloňují podle neživotného vzoru hrad, ačkoli označují živé bytosti (1. pád národ, 4. pád národ), a podstatná jména sněhulák, panák, strašák se skloňují podle životného vzoru pán (2. pád sněhuláka, 4. pád sněhuláka), přestože označují věci neživé. Podstatná jména lidičky, rodiče, koně mají v 1. pádě množného čísla neživotné koncovky, ale shodu s pří vlastkem a přísudkem mají jako podstatná jména rodu mužského životného: všichni lidičky se sbíhali, přišli příjemní rodiče, silní koně táhli vůz. Tvary dni a dny jsou neživotné, proto se v příčestí píše -y (dni i dny ubíhaly). U některých podstatných jmen se užívají jak koncovky životné, tak i neživotné, např.: ukazatelé/ukazatele, ledoborci/ledoborce, uzenáči/uzenáče, slanečci/slanečky. Přídavné jméno, zájmeno i sloveso má vždy stejnou formu tvaru jako užité podstatné jméno: všichni ukazatelé se shodovali × všechny ukazatele se shodovaly (viz Pravidla českého pravopisu; zde viz podkapitola 6.2.2.1.B.3). Podstatná jména rodu ženského a středního tento prostředek rozlišení nemají, proto u nich toto členění není. Od jmenného gramatického rodu se odlišuje rod přirozený (biologický). Na jeho základě se názvy osob a zvířat rozlišují podle pohlaví (rod mužský a ženský). Tyto rozdíly lze vyjádřit prostředky lexikálními: chlapec – dívka, kohout – slepice; slovotvornými: prodavač – prodavačka, medvěd – medvědice; syntaktickou shodou: chlapec je veselý, dívka je veselá, pes je hladový, kočka je hladová. Zajímavé je podstatné jméno člověk (pán), které má jiné pojmenování pro číslo množné: lidé. V 1. p. č. množ. má životnou koncovku -é, ale ostatní tvary jsou podle vzoru kost (rod ženský). Některá podstatná jména označují osobu nebo zvíře obou pohlaví bez rozdílu: jedináček, nekňuba, smíšek, host, zbabělec, miláček; vlaštovka, vrabec, had, morče. Taková podstatná jména se označují jako vespolná. Podstatná jména vespolná označující názvy osob jsou většinou rodu mužského (viz uvedené příklady), někdy středního, např.: nemehlo, vnouče, dvojče, dítě, … a zřídka ženského: veselá kopa, je to bačkora, oblastně zámora (slabý, neduživý člověk). Častá jsou ve všech ro dech podstatná jména vespolná, která označují názvy zvířat: pták, drozd, kos, rak; moucha, ryba, štika, veverka; kuře, hříbě, mládě aj. V některých případech dochází mezi rody ke kolísání. To znamená, že některá podstatná jména mohou mít rod dvojí (ten, ta) svízel, hřídel, rez, smeč; (ten, to) rukojmí; (ta, to) kanoe, káně, výjimečně trojí (budižkničemu). Jsou to tzv. podstatná jména obourodá.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191905
tvarosloví (morfologie) / 99
U některých podstatných jmen se dvojí rod projevuje i obměnou podoby slova: (ten) řádek – (ta) řádka, (ten) brambor – (ta) brambora, (ta) snídaně – (to) snídání, (ta) náruč – (to) náručí. Dvojí rod mají i některá podstatná jména přejatá z jiných jazyků, např. ten, ta image, prestiž; ta, to astma a některá jména vlastní, např. Stáňa, Jindra, Zdena, Míla. Jejich jmenný rod lze v 1. pádě rozlišit shodou s přídavným jménem nebo zájmenem ve funkci přívlastku nebo slovesem v přísudku: unavený Jindra odešel × unavená Jindra odešla. Obourodé je také podstatné jméno choť: ten choť = manžel; ta choť = manželka. Několik podstatných jmen má v češtině jiný rod v čísle jednotném a jiný v čísle množném: např.: (to) dítě, oko, ucho (střední rod) × (ty) děti, oči, uši (ženský rod); (ten) kníže, hrabě (mužský rod) × (ta) knížata, hrabata (střední rod). Jmenný rod mají i podstatná jména nesklonná: např. kupé, turné, frappé, klišé, ragú, filé, revue [reví], foyer [foajé], nescafé [neskafé] aj. Většinou se jedná o slova cizího původu, která jsou zakončená na dlouhé samohlásky (-é, -í, -ú), zřídka na samohlásku krátkou: např.: derby, buly, Baku, berdie [berdy] … Tato podstatná jména se většinou řadí ke střednímu rodu.
B. Číslo (numerus) Gramatická kategorie čísla vyjadřuje u podstatných jmen jednotlivosti a obecně druh. Čeština rozlišuje číslo jednotné (singulár), množné (plurál). Tvary jednot ného čísla vyjadřují jednu osobu (král), zvíře (holub) věc (nůž)…, tvary množného čísla někoho nebo něco v jakémkoli počtu (více než jedna: králové, holubi, nože). Jednotné i množné číslo vyjadřují podstatná jména soubory pádových koncovek: hlasatel – hlasatelé, les – lesy. Ve shodě s nimi vyjadřují číslo koncovkami také přídavná jména (známému hlasateli × známým hlasatelům), zájmena (ten hlasatel × tito hlasatelé), číslovky (jedním hlasatelem × několika hlasateli), která na nich závisí, nebo (pokud je podstatné jméno podmětem) slovesný přísudek (hlasatel oznamoval, oznamuje – hlasatelé oznamovali, oznamují). Každý tvar jména užitý v textu vyjadřuje určité číslo, např.: lavice stála až na konci × lavice stály až na konci. Poznámka: Jestliže je tvar některých podstatných jmen užit izolovaně, může mít číslo dvojí: (ta, ty) lavice, židle, konvice, lžíce, kůže, stavení, sklenice aj.
Většina podstatných jmen má schopnost svými tvary vyjádřit obě čísla, tzn. jednotné i množné (strom – stromy, kopretina – kopretiny, místo – místa). Někte ré skupiny podstatných jmen však svými tvary obě čísla nevyjadřují. Jen tvary jednotného čísla mají podstatná jména hromadná, látková, abstraktní a některá jména vlastní:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191905
100 / český jazyk
• podstatná jména hromadná – označují víc věcí téhož druhu jako celek, např.: (to) kamení, rákosí, křoví, stromoví, žactvo, lidstvo, (ten) dobytek, (ta) mládež, …; • podstatná jména látková – označují látku bez zřetele k množství, např.: voda, víno, železo, krev, cukr, káva, … Pokud jsou tato slova použita v tvarech množ ného čísla, mají význam přenesený: železa = 1. pouta; 2. pasti pro zvěř; (dvě) kávy = dva šálky kávy; cukry = kousky cukru apod.; • podstatná jména abstraktní – názvy vlastností (krása), dějů (pochod) a stavů (radost). I u těchto podstatných jmen se mohou objevit tvary množného čísla, které se přitom mohou stát podstatnými jmény konkrétními, např.: sladkosti = sladké výrobky; běhy = nohy srstnaté zvěře nebo některých ptáků; • podstatná jména vlastní – označují jedinečnou osobu (Michal, Viewegh); zvíře (Amina, Bystrouška), věc, zvláště místo, horu, řeku, zemi, stát (jména země pisná – Brno, Praděd, Svratka, Slezsko, Česko); příslušníka národa nebo státu (jména národní – Čech, Rakušan); knihu – Fimfárum, Krakatit; časopis – Respekt, Týden aj. Vlastní jména osob však mohou mít i číslo množné: všichni Václavové, obě Jany, více Nováků, … Z některých vlastních jmen se mohou stát jména obecná a pak se používají i v čísle množném: Švejk – hrdina knihy J. Haška × švejkové – hlupáci; Xantipa – žena Sokrata × xantipy – zlé ženy; Lazar – biblická postava × lazarové – expr. nemocní lidé aj. Pravopisná poznámka: Pokud použijeme vlastní jméno ve funkci obecného, píšeme počáteční písmeno malé: Ty jsi ale švejk (hlupák)! Ten tvůj kamarád je úplný lazar (stále nemocný).
Jen tvary množného čísla mají: • podstatná jména pomnožná, přestože označují jen jednu věc. Patří k nim názvy: –– oblečení: plavky, kalhoty, tepláky… –– předmětů: kleště, nůžky, brýle, hrábě, vidle… –– částí a vybavení domu: dveře, vrata, kamna, hodiny… –– nemocí: zarděnky, osypky, neštovice, spalničky… –– částí lidského těla: játra, ústa, záda, plíce… –– svátků: padesátiny, narozeniny, Vánoce, Velikonoce, prázdniny… –– hudebních nástrojů: housle, varhany, činely, dudy… –– zeměpisné: Beskydy, Čechy, Atény, Pardubice, Azory, Bahamy, Lhoty, Újezdy… Stará čeština měla vedle čísla jednotného a množného také dvojné číslo neboli duál. Zvláštními tvary množného čísla vyjadřovala nejen počet jeden × více, ale i počet dva. V současné češtině má celý systém dvojného čísla zachován pouze
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191905