jsou závazná, ale judaismus zdůrazňuje úlohu rozumu při výkladu jednotlivých doporučení. Teprve na základě rozumu, úsudku podpořeného studiem a vlastní zkušenosti člověk může svobodně zvolit dobro a odmítnout zlo. Důležité je to, co v životě o člověku rozhoduje, a to jsou činy. Lidské skutky jsou v judaismu nejvyšším měřítkem vědění i zbožnosti. A protože mýliti se je lidské, vyzývá judaismus k pokorné nápravě chyb. Významné místo v judaismu připadá bohoslužbě, která probíhá v chrámu = synagoze35. Hlavní, slavnostní každotýdenní je šabatová bohoslužba. Vrcholem této bohoslužby je četba pravidelného týdenního úseku Tóry. Četba probíhá z vyvýšeného řečniště. Text má podobu svitku sešitého z jednotlivých pergamenů a tvoří pás dlouhý několik desítek metrů, svinutý na dřevěných tyčích. Celý text Tóry je rozdělen do menších částí, nazývaných hebrejsky sidra. Každý šabat se předčítá jedna sidra. Tímto způsobem (někdy i spojením dvou sider do jednoho čtení) se za rok přečte celý základní text judaismu a opět následuje nový cyklus čtení. Kromě slavnostní šabatové bohoslužby jsou v judaismu důležité modlitby, zejména ranní a večerní. Kromě nich bývá zvykem pronášet odpolední modlitbu, která je v porovnání s ranní kratší. Může se pronášet i půl hodiny po poledni, ale nejčastěji se pronáší před západem slunce. Odpolední modlitba a večerní modlitba se zpravidla obejdou bez čtení z Tóry. Jediný rozdíl v průběhu modliteb je ten, že pro předčítání z Tóry musí být přítomno alespoň deset mužů židovského vyznání. Zvláštní místo v průběhu dne mají požehnání, pronášená kdykoliv během dne. Provázejí běžné denní úkony, většinou jsou spjaté s jídlem. To je totiž dle judaismu darem, za který je vhodné poděkovat. Svátky, zvyky a tradice převádějí zásady judaismu do každodenního praktického života. Dodržováním tradic vyjadřují Židé úctu a lásku k bohu. Židovské svátky jsou podle Tóry oslavou velkých božích činů. Každý svátek má svůj jedinečný význam, stejně tak jako každá denní hodina. Svátky se slaví především bohoslužbou v synagoze. My se zaměříme ve výčtu na nejvýznamnější svátky, které mohou ovlivnit i služby v cestovním ruchu a hotelnictví, datace pracovních setkání apod. Významným svátkem je Roš ha-šana, Nový rok. Smysl tohoto svátku vyplývá i z jeho dalších označení – Den troubení, Den vzpomínání, Den odpočinku36. Začíná koncem září nebo začátkem října (podle křesťanského kalendáře). První název – Den troubení připomíná troubení na beraní roh – sofar, kterým se mají věřící probudit z mravní ochablosti. Navíc připomíná tento název smlouvu mezi bohem a Izraelem, kdy rovněž zněl sofar. Den vzpomínání připomíná, že si člověk má vzpomenout na své skutky a případně ty zlé napravit, Den soudu připomíná, že v novoroční den je celý svět souzen. 35
36
Synagoga je vnímána nejen jako svatostánek, ale zároveň jako místo důležitých společenských událostí a setkávání se židovské obce. Důležitým místem pro konání modliteb je domov a rodina. Pro tento den platí stejná pravidla jako pro šabat.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191860
Jom kipur neboli Den smíření. V tento den Židé rovněž nepracují, ale drží celodenní půst. Ten končí po večerní modlitbě, kdy se uzavírají brány nebes a bůh pečetí osud všeho živého na příští rok. Během celého dne je proto důležité očištění duše pomocí modliteb. Významnou roli v tento den hrají i vzpomínky na zesnulé. Sukot, Svátek stánků nebo stanů. Někdy se používá i název Svátek sklizně – je oslavou úrody ze zahrad a vinic. Během svátku se pobývá venku, ve „stáncích“, které jsou pokryty listnatými ratolestmi nebo chvojím, přes které musí být vidět večerní obloha a hvězdy. Pobyt ve slavnostně ozdobených stáncích má připomínat čtyřicetidenní putování židovského národa při cestě do zaslíbené země. Chanuka patří mezi svátky, během kterých je dovoleno pracovat. Slaví se osm dní a připomíná zázrak provázející znovuzasvěcení Chrámu v druhé polovině 2. století. Tehdy se Židům podařilo vyhnat cizí vojska a obhájit svá území. Bohužel v době znovuzasvěcení Chrámu měli k dispozici pro zapálení a udržování posvátného plamene Chrámu jednu jedinou konvičku oleje. Ten k překvapení všech vydržel na celých osm dní. Přesně tak dlouho, než byl opatřen olej nový. Tu bi ševat – svátek související s oslavami přírody, nikoli s historickými událostmi. Označován bývá jako Nový rok stromů. V tento den tisíce lidí vysazuje nové mladé stromky. Purim – Svátek losů. Připomíná příběh židovské královny Ester, která svou odvahou a důvtipem zachránila životy svého lidu v perské říši. Tento svátek patří k nejveselejším svátkům židovského kalendáře. V tento den se sluší obdarovat chudé a potřebné. Rovněž přátelům se v tento den sluší poslat dárek či pozornost. Pesach, někdy označovaný jako Svátek nekvašených chlebů. Je jedním z poutních svátků, odrážející nejdůležitější události historie židovského národa. Podle křesťanského kalendáře vychází přibližně na duben. Během tohoto svátku se slaví vysvobození Židů z egyptského područí, kdy se pod Mojžíšovým vedením podařilo pod vlivem deseti božích ran seslaných na Egypt opustit tuto zemi a kráčet přes moře k hoře Sinaj a dále do země zaslíbené. Označení Svátek nekvašených chlebů souvisí se skutečností, že Židé opouštěli Egypt ve spěchu, neměli čas na to, aby jim těsto připravené na pečení chleba vykvasilo, a proto s sebou vzali jen pražené moučné placky – macesy. V souvislosti s touto událostí se během svátku nesmí jíst nic kvašeného. Pesach trvá osm dní, ale jen na první dva a poslední se vztahuje sváteční pravidlo zákazu práce. Šavu´ot, Svátek týdnů. Přestože v sobě skrývá tento svátek významů několik, hluboký, duchovní význam má především jako den, ve kterém Mojžíš na Sinaji převzal od Hospodina Desatero jako mravní boží zákon a knihu božího učení – Tóru. Rodina. Rodina je základním stmelujícím prvkem judaismu. Je prostředím, v němž je každý jedinec každodenně konfrontován s vírou. V rodině získává přehled o svátcích, zvyklostech, náboženských rituálech, modlitbách. Tam se seznamuje s příkazy či zákazy micvot. Bez ohledu na dějinné události, příkazy 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191860
o rozptýlení Židů po světě, upírání nároků ne jednotné území, rodina vždy existovala jako jediný elementární a pojící prvek národa, obce. Proto není nevhodné zahájit i obchodní jednání (na rozdíl od obchodních jednání s jinými kulturami) položením několika zdvořilých otázek týkajících se rodiny, dětí apod. Židovští partneři si takového postupu váží a dokážou ho ocenit. Rodina je místem konání menších bohoslužeb, obřadů, místem oslav šabatu, plnění pravidel košer stravy. Významné postavení v rodině hraje žena-matka, která je rodičkou dětí. Je-li žena Židovka, pak je i dítě Židem. Genealogie se řídí podle matky. Žid je především členem rodiny, teprve potom členem národa. V každé židovské rodině musí být řada předmětů symbolizujících židovskou víru a každý dům musí být ihned po nastěhování nové rodiny zasvěcen. Po tomto zasvěcení má každý dům nade dveřmi mezuzu37. Každý domov by měl být rovněž vybaven modlitebními knihami, šabatovými a chanukovými svícny, jídelním stolem, který je považován za nejdůležitější vybavení domácnosti a dvojím nádobím v souladu s předepsaným oddělováním pokrmů. Soudržnost. Vědomí příslušnosti k židovské kultuře, židovskému národu je o to silnější, o co víc v historii existovaly snahy o vyhlazení příslušníků tohoto národa, jeho rozptýlení a ponížení. O co víc v jednotlivých dějinných etapách tyto snahy sílily, o to víc se prosazovala semknutost a národní hrdost. Vědomí příslušnosti k národu s vlastním jazykem, mravními principy, jež výrazně ovlivnily další monoteistická náboženství světa – křesťanství a islám. Pro tyto principy obsažené v základní knize Tóře bývají Židé velmi často označováni jako národ knihy. Vzdělanost provází jako jeden z hlavních rysů tuto kulturu. Židovská kultura má svá specifika, která se samozřejmě projevují i v cestovním ruchu a hotelnictví. Židovského klienta – turistu charakterizují následující rysy: ■■ Ve stravování je vyžadováno dodržování principů košer stravy38. Kašrut je spojen se správně vybranými surovinami a ingrediencemi, rovněž tak s přípravou a servírováním jídel. V každé kuchyni musí být alespoň dvě základní sady nádobí a příborů. Hotel či stravovací zařízení nabízející své služby židovské klientele musí s těmito principy počítat a přizpůsobit se jim. Jedna sada nádobí tedy musí být pro mléčné výrobky, další pro maso a masné pokrmy. Skupina mléčná a masová se nesmí nikdy míchat ani servírovat na jednom talíři. Dokonce by mělo být dodrženo pravidlo prodlevy šesti hodin mezi konzumací další skupiny, pokud první konzumovaná skupina byla masná. Pokud 37
38
Pergamenový proužek s ručně psaným citátem používaným při ranní a večerní modlitbě. Je znamením zbožnosti, i když dnes má spíše význam symbolický, ochranný. Označení košer nebo kašrut znamená ve vztahu k potravinám rituálně čistý, vhodný. Výraz košer se ovšem vztahuje i na správný způsob života, lidské chování apod. To, co je košer, odpovídá požadavkům judaismu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191860