98
„Jest… řada jiných svrchovaně důležitých úkolů, jež nám připadají a jež vyžadují všeho úsilí našeho.“240 Plnění „řady jiných svrchovaně důležitých úkolů“ mělo především zajistit fungování jednot, žup i obce. K zachování spolkové činnosti mělo přispět hlavně pravidelné cvičení, tvoření družstev ze starších sokolů a usilovné organizování cvičení dorostenců. Nemělo se zapomínat ani na vzdělávání a diskuze o všech stránkách sokolské činnosti, „nikoliv však o politických neb veřejných poměrech a událostech“.241 Je pochopitelné, že ve válečných podmínkách nebylo lehké udržet chod sokolských jednot, zvláště pravidelné cvičení. Vždyť jen do 10. dubna 1915 odešlo na frontu 30 % členů. Přes opatrnost, se kterou se snažili činovníci ČOS nezavdat příčinu rakouským úřadům k perzekuci, se nad sokolskou obcí stahovaly mraky prakticky od počátku války. Nepomohlo ani urychlené oznámení předsednictva Svazu slovanského sokolstva pražskému policejnímu ředitelství o zastavení činnosti svazu. Podezření rakouských úřadů, že sokolové vyvíjejí vůči monarchii podvratnou činnost, nebylo zcela neopodstatněné. V srpnu 1914 vznikla ve Francii česká vojenská skupina Nazdar, která byla později zařazena do francouzské armády jako setnina cizinecké legie a na jejímž vzniku se významně podíleli členové pařížského Sokola. Starosta ČOS Josef Scheiner patřil k zakládajícím členům Mafie a poskytl z prostředků ČOS jeden z prvních finančních příspěvků na Masarykovo působení za hranicemi. Josefa Scheinera zatkli policisté a pracovníci vojenské justice 21. května 1915, ve stejný den, kdy mu policejní prezident odeslal zamítavé rozhodnutí policejního ředitelství o vydání cestovního pasu do Holandska. Spolu s Karlem Kramářem odvezla starostu Sokola eskorta do vyšetřovací vazby ve Vídni. K příčinám Scheinerova zatčení patřila jeho činnost ve slovanofilských organizacích, kontakty ve slovanských zemích a v USA i aféra se sokolskými legitimacemi. Na ministerstvo války ve Vídni během roku 1915 začaly docházet zprávy, že sokolové na ruské frontě mají u sebe legitimace svých jednot, které jim měly zajistit lepší zacházení v případě zajetí. Scheiner byl 21. 7. 1915 z vazby propuštěn, protože obvinění proti němu vznesená se ukázala příliš chatrná. Přestože starosta ČOS pravděpodobně ustoupil na čas do pozadí, čas sokolského ústředí se nachýlil. Ministerstvo vnitra „nařídilo výnosem ze 240 Sokol, 40, 1914, s. 191. 241 Archiv tělesné výchovy a sportu NM, f. Sokol, k. 6. Oběžník ČOS z 1. 11. 1914.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191781
99
dne 24. listopadu 1915 čís. 25037 M. I. na základě § 24 a 25 odst. 1 zákona ze dne 15. listopadu 1867 čís. 134 ř. z. rozpuštění spolku Česká obec sokolská“.242 Přes rozpuštění ČOS zůstala existence žup a většiny jednot zachována, protože byly samostatnými právními subjekty s vlastními stanovami. Lze říci, že přes zákaz sokolského ústředí se sokolská organizace rozhodně nezhroutila. Přes dramatické zhoršení podmínek života jednot způsobené válkou se podařilo u většiny z nich činnost zachovat. Vedení rozpuštěné obce prakticky dále řídilo činnost žup a jednot hlavně prostřednictvím časopisu Sokol vydávaného Sokolem pražským.243 Jak bylo zvykem, obstaral začátkem roku 1918 úvod k novému ročníku časopisu Sokol Josef Scheiner – tentokrát pod příznačným názvem „Do doby příští“. Jeho slova zazněla takřka prorocky: „Nezměrný zápas ten jest bez pochybností předchůdcem hlubokých, rozsáhlých převratů dosavadních řádů a vespolného žití.“244
242 Archiv MTVS (dnes Archiv tělesné výchovy a sportu NM), f. Sokol, k. 5. C. k. policejnímu ředitelství 28. 11. 1915. Cit. podle Waic, M.: Sokolské hnutí od vzniku České obce sokolské do první světové války, c. d., s. 93. 243 Vydávání Věstníku sokolského, který byl časopisem ČOS, bylo pochopitelně zastaveno. 244 Sokol, 44, 1918, s. 1.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191781
Veslování
Veslování společně s bruslením patřilo k prvním sportovním odvětvím, která se v českých zemích rozvíjela. Jeho kořeny spadají snad až do 16. století, kdy se na Vltavě pořádala tzv. lodní klání, tj. souboje dvojic ve člunech, z nichž jeden vesloval a druhý se snažil shodit bidlem soupeře do vody. Od té doby Vltava zůstávala dějištěm různých slavností a představení, při kterých lodě nesměly chybět. Vzpomeňme například vodní procesí uspořádané jako součást slavností na počest korunovace Marie Terezie v roce 1743. V rámci podobných slavností se konal pravděpodobně i první veslařský závod v roce 1845 u příležitosti otevření pražského nádraží a příjezdu prvního vlaku za divácké účasti arcivévodů Františka Karla a Karla Ferdinanda. Veslování se do Prahy dostalo z Hamburku: „A bylo obchodnictvo pražské, které sportovní veslování na víceveslicích z Hamburku zavedlo do Prahy, koupilo lodě, dopravilo po vlečných lodích.“245 V padesátých a šedesátých letech se veslování částečně věnovaly různé zábavní společnosti, například Hilaria, Harmonia, Bohemia a kroužky na pražských plovárnách. Dochované archivní prameny dokládají, že prvním veslařským klubem v Čechách, který se podle říšského spolkového zákona z 15. listopadu 1867 nechal zaregistrovat jako spolek, byl Eisclub Regatta (Lední spolek Regatta). Pod tímto názvem byl v roce 1868 založen, ale záhy přijal jméno Ver einigter Eisclub und Ruderclub Regatta (Spojený lední a veslařský klub Regatta), které nesl až do konce roku 1896. Od července tohoto roku je uváděn v záznamech tzv. spolkového katastru jako Vereinigter Ruderclub a Fussballclub Regatta (Spojený veslařský a fotbalový klub Regatta) a od srpna 1900 nese název Ruderclub Regatta (Veslařský klub Regatta).246 245 Rössler-Ořovský, J.: Vznik a vývoj veslařského klubu Blesk. In: VK Blesk 1879–1929. Praha, vl. n. 1929, s. 13. 246 Archiv hl. m. Prahy, f. Spolkový katastr.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191781