Jenomûe vÏci nejsou tak docela jasnÈ; i kdyû p¯ipustÌme vliv, svÏtov˝ a st·le rostoucÌ ohlas Chandlerov˝ch detektivek v kruzÌch, kterÈ obvykle detektivky neËtou, napovÌd·, ûe tu sotva jde o dÌlo pouhÈho imit·tora a epigona. Jak to vlastnÏ je? V povrchnÏjöÌch liter·rnÌch p¯ÌruËk·ch je v souvislosti s Hemingwayov˝m vlivem na americkou literaturu zpravidla uvedeno (aû nÏkde na samÈm konci v˝Ëtu), ûe napodobenÌm jeho zp˘sobu psanÌ vznikla drsn· ökola detektivnÌho rom·nu, v jejÌchû produktech styl zdegeneroval v orgie samo˙ËelnÈho n·silÌ a mechanick˝ch efekt˘. TakovÈ n·zory se pak opisujÌ z knihy do knihy a zako¯eÚujÌ v povÏdomÌ Ëten·¯˘. Jenomûe existujÌ mÈnÏ zn·m· fakta, kter· se obvykle do liter·rnÌch slovnÌk˘ nedostanou, a ta, myslÌm, p¯Ìmou z·vislost obklopujÌ otaznÌky. Nebude snad na ökodu vÏnovat jim pozornost. BiografickÈ pr·ce p¯inesly uû dost d˘kaz˘, jak d˘leûitou roli sehr·la p¯i formov·nÌ Hemingwayova stylu jeho novin·¯sk· praxe v redakci Kansas City Star v roce 1917. Byly to pion˝rskÈ doby modernÌ americkÈ ûurnalistiky, a vedenÌ listu nebylo jeötÏ v rukou pouh˝ch businessman˘. C. G. Wellington, vedoucÌ lok·lk·¯, byl nap¯Ìklad muû liter·rnÏ vzdÏlan˝, a v redakci zast·val mimo jinÈ i funkci opatrovatele Listiny slohu, jakÈhosi seznamu pravidel, jejichû dodrûov·nÌ se od reportÈr˘ p¯ÌsnÏ vyûadovalo. Byla to svÈho druhu estetika, a prvnÌ ze sto deseti jejÌch p¯ik·z·nÌ znÏlo: ÑUûÌvej kr·tk˝ch vÏt. UûÌvej kr·tk˝ch vstupnÌch odstavc˘. UûÌvej energickÈ angliËtiny.ì V paragrafu 21 se pak psalo: ÑVyh˝bej se p¯Ìdavn˝m jmÈn˘m, zejmÈna extravagantnÌm.ì Kdo o Hemingwayovi nÏco vÌ, snadno pozn·, ûe tato novin·¯sk· pravidla by docela dob¯e mohla poslouûit jako hrub· charakteristika jeho proslulÈ syntaxe. V tÈto dobÏ p˘sobil v Kansas City takÈ nad jinÈ vlivn˝ novin·¯sk˝ nestor, jak˝si otec modernÌho americkÈho novin·¯stvÌ, Lionel Calhoun Moise, vzdÏlan˝ ûurnalista Ñna volnÈ nozeì, jehoû barvit· osobnost a teorie ÑobjektivnÌho psanÌì poznamenala americk˝ tisk. Lidem vÏci neznal˝m m˘ûe se to-
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191503
RAYMOND CHANDLER A SOUVISLOSTI ÑDRSN… äKOLYì
I ti nejintelektu·lnÏjöÌ (a nejsnobötÏjöÌ) kritikovÈ dali uû Raymondu Chandlerovi rozh¯eöenÌ, ûe psal detektivky, a tak byl milostivÏ p¯ijat do ¯Ìöe umÏnÌ. P¯imluvil se za nÏj konec konc˘ ñ abychom jmenovali jen osobnosti prvnÌ velikosti ñ J. B. Priestley, kter˝ jako jeden z prvnÌch rozpoznal jeho talent a vyjmul Chandlera z beztvarÈ masy v˝robc˘ braku; p¯imluvil se za nÏj William Faulkner, kter˝ se v Hollywoodu zab˝val scÈn·¯em podle HlubokÈho sp·nku, a p¯imluvil se za nÏj dokonce i ob·van˝ inkvizitor vöeho neumÏleckÈho v literatu¯e Edmund Wilson, pro nÏhoû jsou detektivky jinak Ñliter·rnÌmi odpadkyì. A tak byl Chandler oznaËen za nejlepöÌho autora drsnÈ ökoly (hard-boiled school) hlavnÏ dÌky tomu, ûe pr˝ p¯iËinlivÏ a pokornÏ imitoval Ernesta Hemingwaye. Hemingway s·m toto Kainovo znamenÌ ñ jistÏ nechtÏnÏ ñ potvrdil: prohl·sil, ûe Chandler je jedin˝ detektivnÌ autor, kterÈho je schopen ËÌst. NevÌm, udÏlal-li to z vdÏËnosti, protoûe Chandler byl jednÌm z velmi m·la lidÌ od literatury, kte¯Ì se ve¯ejnÏ zastali rom·nu P¯es ¯eku do stÌnu strom˘; fakt je, ûe to udÏlal. A navÌc si Chandler dovolil nÏkolik liter·rnÌch ûert˘, jimiû se jakoby s·m p¯ihl·sil ke svÈmu ˙dajnÈmu vzoru: sympatickÈho policajta z knihy Sbohem buÔ, l·sko m· pok¯til ze vöech jmen pr·vÏ jmÈnem Hemingway, a v jinÈm rom·nÏ dal jednÈ postavÏ ok¯iknout p¯Ìliö Ñtuzeì se chovajÌcÌho chlapÌka slovy: ÑNechoÔ na mÏ s tohle hemingwayovötinou!ì
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191503
D·le zaË·tek kapitoly 8 ze sbÌrky Za naöich Ëas˘: ÑVe dvÏ hodiny r·no se vloupali do tab·ËnictvÌ na Patn·ctÈ ulici a na Grand Avenue dva MaÔa¯i. Drewitts a Boyle tam jeli z policejnÌ stanice na Patn·ctÈ fordkou. MaÔa¯i couvali s n·kladnÌm vozem z nÏjakÈ uliËky. Boyle jednoho zast¯elil vp¯edu na sedadle a druhÈho vzadu na autÏ.ì A koneËnÏ vstupnÌ vÏty Dalyho povÌdky: ÑMrtv· dÌvka leûela ve ökarpÏ. Nebyl na ni hezk˝ pohled. NÏkdo jÌ do prsou zabodl n˘û a v r·nÏ jÌm otoËil.ì T˝û sujet, t˝û zp˘sob vidÏnÌ, t˝û zp˘sob vyj·d¯enÌ: objektivnÌ popis situacÌ, kterÈ by norm·lnÌ autor tÈ doby jistÏ vylÌËil s p¯Ìsluön˝m emocion·lnÏ-metaforick˝m ohÚostrojem. Hovo¯Ì to o dvou vÏcech; jednak o hlubokÈm vlivu esteticko-¯emesln˝ch z·sad americkÈho novin·¯stvÌ jak na Hemingwayeñûurnalistu, tak na estetiku drsnÈ ökoly, jak se vytvo¯ila v okruhu »ernÈ masky d·vno p¯ed jak˝mkoli moûn˝m p¯Ìm˝m vlivem Hemingwayov˝m, a jednak o p¯ekvapivÈ, a tady zcela p¯ÌmÈ souvislosti Hemingwayeñûurnalisty se vznikem proslulÈho ranÈho stylu Hemingwayeñv·ûnÈho autora. P¯Ìmo se tu nabÌzÌ n·zornÈ analogie: vulgarizujÌcÌ darwinistÈ uËili o p˘vodu ËlovÏka z opice; ale Darwin tvrdil jen tolik, ûe ËlovÏk a lidoop majÌ spoleËnÈ p¯edky. Pr·vÏ tak ani styl drsnÈ ökoly nevznikl napodobenÌm Hemingwaye, ale m· s nÌm spoleËnÈ ko¯eny v americkÈ ûurnalistice, v atmosfȯe gangsterstvÌm poznamenan˝ch dvac·t˝ch let a v americkÈ pion˝rskÈ tradici, jejÌû hrdina mlËel, nedal najevo hnutÌ mysli a bez zastÈn·nÌ snesl utrpenÌ a nebezpeËÌ boje. PozdÏji mÏl jistÏ Hemingway vliv i na autory drsnÈ ökoly: v americkÈ literatu¯e neunikl jeho sugesci tÈmϯ nikdo, tÌm mÈnÏ auto¯i rozvÌjejÌcÌ tradici Moisova ÑobjektivnÌho styluì, a v tomto ohledu tedy Hemingwayovi blÌzcÌ. JistÏ jsou mezi nimi ñ i jinde ñ takÈ jeho prostÌ epigoni. Ale stejnÏ jistÏ nelze mezi tyto epigony poËÌtat vrcholy tÈ zgruntu samostatnÈ ökoly, toho zgruntu svÈr·znÈho liter·rnÌho v˝razu, jako byli Dashiell Hammett a Raymond Chandler. »ern· maska a jejÌ redakto¯i, zejmÈna Phill Cody a Joseph
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191503