propasti jako křehká lávka pro chodce od slavného návrháře.... prosazuje se aktivní vlna nových oxymoronů, která má spojit dříve neslučitelné: životní/styl, reality/TV, world/music, muzejní/obchod, potravinová/hala, zdravotní/péče, hala/ čekárna. Pojmenovávání nyní nahradilo třídní boj: zvučné fúze statutu, konceptu a historie. Pomocí akronymů, nezvyklých importů, potlačených písmen nebo vynalézání neexistujících plurálů se pokoušejí dodat význam oplátkou za novou prostornou prostorovost.... Brakový prostor zná všechny vaše emoce, všechny vaše touhy. Je to vnitřek břicha Velkého Bratra. Má předkupní právo na pocity lidí. Dodává se se soundtrackem, vůní, titulky; vtíravě dává najevo, jak si přeje být čten: bohatý, úchvatný, skvělý, obrovský, abstraktní, „minimalistický“, historický. Podporuje kolektiv spotřebitelů v rozmrzelé předtuše další útraty, úhrn vzdorujících fází v Tisícileté říši bujarosti, záchvat prosperity. Subjekt je zbaven soukromí výměnou za přístup k příslibu nirvány. Jste spoluviníky ve sledování otisků, které zanechá každá vaše transakce; vědí o vás všechno, kromě toho, kdo jste. Emisaři brakového prostoru vás sledují až do kdysi nenarušitelného soukromí ložnice: minibar, soukromé faxy, placené televizní kanály s nabídkou krotké pornografie, igelitové obaly na záchodová sedátka, kondomy zdarma. Miniaturní střediska zisku spokojeně existují vedle výtisku bible ve vašem nočním stolku.... Brakový prostor se tváří, jakoby sjednocoval, ale ve skutečnosti štěpí. Nevytváří komunity, které spojuje sdílený zájem, nebo volná sdružení, nýbrž společenství založená na identických statistických a nevyhnutelných demografických parametrech, oportunistické tkanivo nezadatelných zájmů. Každý muž, žena i dítě jsou individuálně zacíleni, sledováni, odtrženi od celku.... Fragmenty se setkávají pouze na úrovni „bezpečnosti“, kde rastr monitorů přerovnává jednotlivé rámce do banalizovaného utilitárního kubismu, který odhaluje celkové tíhnutí brakového prostoru k nevzrušenému upřenému pohledu špatně trénovaných stráží: videoetnografie v syrové formě. Brakový prostor je nestálý a jeho skutečné vlastnictví je navěky předáváno z ruky do ruky v paralelní neloyálnosti. Brakový prostor vzniká spontánně přirozeným bujením – nespoutanou hrou trhu – nebo je generován společnou činností dočasných „magnátů“ s dlouhou historií trojrozměrné filantropie, byrokratů (často bývalých levičáků), kteří optimisticky odprodávají rozsáhlé úseky podél řek, bývalé hipodromy, vojenské základny a opuštěná letiště developerům nebo realitním magnátům, kteří mohou ve futuristických účtech zahrnout jakoukoli ztrátu, nebo vzniká prostřednictvím Standardní Památkové Péče
TM
(údržba historických areálů, které
nikdo nechce, ale duch doby je prohlásil za svatosvaté). Úměrně tomu, jak bují jeho měřítko – které se vyrovná a leckdy předstihuje měřítko veřejného prostoru
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191502
– stává se jeho ekonomie nevyzpytatelnou. Jeho financování je záměrně zamlženo, funguje jako clona pro neprůhledné obchody, pochybné daňové prázdniny, neobvyklé pobídky, daňové úlevy, nejasné právní poměry, převody vzdušných práv, společné vlastnictví, zvláštní zóny, spříseženectví veřejného a soukromého sektoru. Financovány z dluhopisů, loterií, příspěvků, dobročinnosti, grantů; nevyzpytatelný proud ¥ € $ vytváří finanční obaly, které jsou tak křehké jako jejich obsah. Strukturální manko, fundamentální deficit, eventuální bankrot, každý čtvereční centimetr se stane potřebným povrchem, závislým na skryté nebo otevřené podpoře, diskontu, kompenzaci a fundraisingu. Pro kulturu jsou tady „dárcovské cihly s vyrytým věnováním“, pro všechno ostatní hotovost, nájmy a pronájmy, sliby, řetězce, podpora značek. Brakový prostor expanduje s ekonomikou, ale jeho otisk se nesmrskne.... když už ho není zapotřebí, hubne. Pro svou nejednoznačnou životaschopnost musí brakový prostor pojímat stále více a více programové náplně, aby přežil; brzy budeme schopni dělat cokoli kdekoli. Naprosté vítězství, dobytí místa. Že by na konci Brakového prostoru čekal Univerzální? Stará aura dostává prostřednictvím brakového prostoru transfúzi nového lesku, z nějž se má zrodit náhlá komerční životaschopnost: Barcelona fúzovala s olympiádou, Bilbao s Guggenheimem, 42. ulice s Disneym. Bůh je mrtev, autor je mrtev, historie je mrtvá, jen architekt zůstává stát.... drzý žertík evoluce.... Nedostatek mistrů neomezil bujení mistrovských děl. „Mistrovské dílo“ se stalo konečnou sankcí, sémantickým prostorem, který chrání objekt před kritikou, nedovolí brát jeho kvality v potaz ani je ověřovat, testovat jeho výkon, ptát se po jeho motivech.... Mistrovské dílo již není nevysvětlitelnou šťastnou shodou náhod, vrhem kostek, ale konzistentní typologií: jeho poslání je nejisté, většina vnějších povrchů zohýbaná, obrovské procento podlahové plochy je nefunkční, jeho odstředivé komponenty stěží drží pohromadě atrium, pod hrozbou okamžitého příchodu forenzního auditu.... Čím neurčitější je město, tím specifičtější je brakový prostor; všechny prototypy brakového prostoru jsou urbánní – římské fórum, Metro polis, jenom jejich obrácená synergie je proměnila v předměstské, nafouklé a sražené zároveň. Brakový prostor redukuje městské na městskost.... Namísto veřejného života je tu Veřejný Prostor
TM
: to, co
zůstane z města, když odstraníte nepředvídatelné.... Prostor pro „uctívání“, „sdílení“, „pečování“, „truchlení“ a „uzdravování“.... zdvořilost naznačená přemírou patkového písma.... Ve třetím tisíciletí převezme brakový prostor zodpovědnost za rozkoš i náboženství, odhalení i intimitu, veřejný život i soukromí. Smrt Boha (a autora) nevyhnutelně zrodila osiřelý prostor: brakový prostor nemá autora, přitom je překvapivě autoritářský.... V okamžiku své největší emanci-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191502
pace lidstvo podléhá rozkazovačným scénářům: od vlezlé mluvy číšníka až po záznamníky uvězněné na druhém konci telefonního drátu, bezpečnostní instrukce v letadle, stále vtíravější parfémy, lidstvo je dohnáno k účinkování v té nejtvrdší zápletce.... Megalomanie se už neodehrává na divadle politiky, novým diktátorem je zábava. Prostřednictvím brakového prostoru organizuje zábava hermetické režimy konečného vyloučení a soustředění: soustředěný hazard, soustředěný golf, soustředěný kongres, soustředěný film, soustředěná kultura, soustředěná dovolená. Zábava je jako byste pozorovali kdysi horkou planetu, jak vychládá: její největší vynálezy jsou prastaré: film, horská dráha, zvuk, komiksy, klauni, dinosauři, zprávy, válka. Až na celebrity – jichž je dramatický nedostatek – jsme nic nepřidali, jen jsme přeskupili, co tu bylo. Korporátní zábava je smršťující se galaxie, nucená ke kontrakcím neúprosnými zákony koperníkovského vesmíru. Tajemstvím korporátní estetiky byla síla eliminace, oslava výkonnosti, vykořenění výstřednosti: abstrakce jako kamufláž, hledání Korporátní Vznešenosti. Na základě lidového požadavku se organizovaná krása stala vřelou, humanistickou, všeobjímající, libovolnou, poetickou a neohrožující: voda je pod tlakem vháněna do úzkých trubek a pak, vypouštěna, opisuje precizní oblouky, rovné palmy jsou ohnuté do groteskních pozic, vzduch je zatížen přidaným kyslíkem – jakoby pouze hnětení tvárných substancí do nejdrastičtějších kontorzí udržovalo kontrolu a uspokojovalo snahu zbavit se překvapení. Ne konzervovaný smích, ale konzervovaná euforie.... Barva zmizela, aby ztlumila výslednou kakofonii, je používaná jenom jako vodítko: uvolni se, užij si to, buď v pohodě, jsme spřízněni v útlumu.... Proč nedokážeme tolerovat silnější pocity? Nesoulad? Neohrabanost? Genialitu? Anarchii?.... Brakový prostor uzdravuje, přinejmenším je to přesvědčení mnohých nemocnic. Mysleli jsme si, že nemocnice jsou jedinečné – vesmír identifikovaný svým pachem –, ale dnes, kdy jsme všude zvyklí na klimatizaci, zjišťujeme, že to byl jen prototyp; veškerý brakový prostor je definován pachem. Často je to prostor heroických rozměrů, plánovaný s velkorysou inspirací posledních zbytků adrenalinu modernismu, my jsme ho (příliš) polidštili; rozhodnutí o životě a smrti jsou přijímána v prostředí, které je neodbytně přátelské, zaneřáděné odloženými kyticemi, prázdnými kelímky od kávy a včerejšími novinami. Kdysi jste stáli tváří v tvář smrti ve zvlášť uzpůsobených místnostech, dnes se vaši nejbližší k sobě choulí v atriích. Na každém vertikálním povrchu je vyznačená tlustá demarkační čára, která rozděluje špitál ve dví: nahoře nekonečný humanistický svitek „barvy“, milovaných osob, dětských kreseb západů slunce, cedulí a umění.... dole utilitární zóna určená k dezinfekci, předpokládá střety, škrábance, fleky a špínu.... Brakový prostor je
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191502