jsem kolonku datum do open zpáteční letenky a za pár dní jsem čekala na Heathrow na pražský spoj. Na londýnském letišti přišel ještě jeden záchvat, celou cestu z Bostonu na sedačce vedle mě totiž řvalo nějaké japonské dítě. To je příšerné! Co mě to čeká? Ale na interrupci se v sedmém měsíci nechodí, že… Ach, Praha, rozkopaná, domlácená, ale naše, moje. Rodiče přijeli na letiště oba, to bylo setkání, zcela nedůstojné, zalité slzami. Zase doma. Hrozně mne uklidnilo, že jsem spala ve své posteli a ráno pila čaj z hrnku mého dětství. Otec i matka pochopili, že moje nesdílnost není aktem nepřátelství, ale bezradnosti, a že všichni potřebujeme čas. No a co jsem měla vyprávět? Měla jsem samozřejmě nachystáno několik alternativních vysvětlení včetně (téměř) neposkvrněného početí, ale když je nikdo nevyžadoval? To byla úleva! Začala jsem pomalu vnímat souvislosti mých minulostí, a tak trochu plánovat budoucnost. „Hele, svobodná matka v Praze není žádný problém. Obzvlášť když máte ten barák,“ říkal Mário. „Můžeš dodělat školu, třeba dálkově. Můžeš si otevřít kursy harvardské angličtiny nebo doučovat české děti na amerických školách. Možná pro tebe najdu nějaké překlady v televizi. Možnosti tu jsou, nic se neboj.“ Jo, to vypadá dobře, to půjde. To je skvělé, že mám takové kamarády. A takové rodiče. No a pak přišel ten mail. Neznámý pisatel objevil na internetu zoufalé výkřiky z mého investigativního údobí. Světlo na konci tunelu? Zjevení se hlásilo ke své zodpovědnosti? Z korespondence vyplynulo, že dotyčný byl přímým aktérem osudového setkání černé královny s bílým králem. Nejdříve jsem si myslela, že nás někdo pozoroval. Má to natočeno? Bude to na YouTube, nebo už to tam snad je?? Spousta skrytých otázek. Po třetí message se vyjasnilo – „a vonělas po fialkách“, napsal. Oriflame Life Circle s violkovou vůní! Nic jiného nepoužívám. Tak to je vážná věc. Úplně mě to vyřídilo, jako direkt od Vladimíra Klička – jednou jsem viděla v televizi, jak zmlátil nějakého dost opáleného obra, tak nějak mě to potěšilo. Co teď? Mám mu napsat, že jsem těhotná? Abych o něm už nikdy neslyšela? Neměla bych ho předtím
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191500
trochu prolustrovat? A jak asi? Hele, pošli sívíčko, výpis z účtu, a pak si promluvíme… Strašlivá situace. Koho se mám zeptat? Prvního června jsem mu napsala všechno, asi mne zmohlo to datum. Že jsem v Praze, že byl můj první a že nemám plán B. Byl to slušný coming out člověku, o kterém jsem nevěděla nic a zároveň mnohé. Uf. Jak si s tímhle poradí? Co bych dělala já, kdybych byla chlap a dostala takový love letter. Odpověď přišla docela rychle. „I am coming to Prague on 3rd of June at 12,30. Number of my flight from Paris is AFR 2011. I will have bouquet of violets.“ No teda. Paříž? Žádný Finsko? Co si mám vzít na sebe? Rodičům jsem neřekla nic. Jela jsem stodevatenáctkou na Ruzyň. Václav Havel se přesunul z věznice na letiště – to jsou teda paradoxy. Byla jsem vskutku rozechvělá a příšerně zvědavá, když jsem postávala u Arrivals mezi lidmi, kteří s cedulemi vyhlíželi své kořisti. Trochu nevrlá čeština se mísila s dalšími jazyky celého světa. Automatické posuvné dveře se otevíraly a zavíraly, jak cestující vycházeli z celního prostoru. S tímhle by to šlo, tendle je trochu starej, no toto – to snad ne, hmm, krasavec, ale zdá se, že má ženu a dvě děti… A najednou – přicházel, opravdu s pugétem fialek v ruce. Zkoprněle jsem stála a dívala se s otevřenými ústy. On také rozevřel rty k charismatickému, bělostnému úsměvu, že by umělý chrup? Jsem zpátky u bosých karmelitek. Můj syn se jmenuje Joshua, je křesťan a žije teď v malé zemi uprostřed Afriky. Jeho otec Abdul – Hakim Mkobe II. se tam totiž stal místokrálem. Ze studií na Harvardu byl svým rodinným klanem odvolán těsně po našem seznámení ve jménu vyšších státních povinností a od té doby si samozřejmě nebarví vlasy. Zdá se, že obyvatelé jeho národa už měli komunistů až po krk a z jednoho dne si udělali takovou malou noc dlouhých nožů. Navrátili se k monarchii, což je možná přechodný stav, ale to se v Africe nikdy neví. O Joshuu je postaráno nejlépe, jak si dovedu představit. Vidím ho jednou za rok, když přijíždím se sestrami na krátkou misi. On, stejně jako mé sestry, neví, že jsem jeho matka, ale já, já to vím velmi dobře. Má krásné modré oči a je nádherný, takový matně čokoládový.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191500
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191500