Zároveň však někteří noví astrologové celkem správně cítili potře bu rozvinout učení o vztazích mezi zeměmi a znameními zvěrokruhu na celou Zemi a obohatit tak dosavadní výčty signatur o nové geo grafické celky na nějakém zcela novém principu. Začali si totiž uvě domovat, že způsoby, jakými byly k původním antickým schématům zprvu přiřazovány další a zejména pak novodobé státy, s nimi již nebyly kompatibilní. Bylo zřejmé, že takovýmto nesystémovým způsobem vy tvářený slepenec má se starou alexandrijskou představou již jen velmi málo společného. Jednou z prvních variant nového řešení byl meridiánový model, v němž celý zemský povrch byl staticky rozdělen na dvanáct stejných zón podle poledníků do třicetistupňových segmentů s různě položenou nulou. Musíme si ale uvědomit, že světoví kartografové v různých do bách vytvořili na deset základních poledníků. Hranice těchto dvanácti sférických dvojúhelníků, představujících na glóbu rozhraní zodiakál ních znamení, řezaly zemský povrch od pólu k pólu jako slupku pome ranče. A právě v tom jsem shledával hlavní problém. Nešlo jen o to, kde bude počátek celého systému, na kterém poledníku bude začínat znamení Berana. Problém byl hlavně v tom, že v oblastech blížících se k zemským pólům by se pak vlastně podílela všechna zodiakální zna mení dohromady. A to se mi zdálo podivné a nelíbilo se mi to. Bylo třeba hledat nějaké jiné ře šení. Znal jsem obrázek z Keple rova Kosmografického mystéria, vydaného roku 1596, na němž mezi planetární sféry vkládal po stupně pět známých pravidelných těles. Ve svém díle k tomu napsal: „Sféra Země je měřítkem všech ostatních; pakliže se jí opíše dva náctistěn, sféra jemu opsaná nále ží Martovi.“ Mne zaujal ten pětiúhelníkový dvanáctistěn (pentagondodekaedr), vložený mezi oběžnou sféru Země a nejbližší vnější planety Marsu. Ří kal jsem si, co kdybych tak stěny pen Schéma skladby planetárního systému s vlo ženými pěti pravidelnými tělesy. Rytina z Ke tagondodekaedru promítl na zemský plerova Kosmografického mystéria. Tübingen povrch? Jisté je, že by ho beze zbyt 1596. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191448
ku pokryly stejně velkými plocha mi a zodiakální znamení by měla také všechna stejnou velikost. Na víc u pětiúhelníkového dvanácti stěnu se projevuje takzvaná an tipodálnost, což znamená vždy stejnou polaritu a také protileh lost zodiakálních znamení do jeho protilehlých stěn vložených. Kdyby se tedy do jednotlivých jeho ploch promítla zodiakální znamení, pak by proti sobě byly umístěny dvojice jako ve zvěrokru hu: Beran proti Váhám, Býk proti Štíru, Blíženci proti Střelci atd. To stále však ještě nebylo ko nečné řešení, šlo mi o to, jak na točit tento pravidelný prostorový mnohostěn před jeho průmětem Globální antipodálost v zodiakálním pen na zemský povrch. Teoreticky tagondodekaedru. A – základní zodiakální existovaly tři varianty, v nichž kříž; B – pevný zodiakální kříž; C – pohyb se zemské póly nacházely buď livý (dvojitý) zodiakální kříž. U jednotlivých zodiakálních znamení jsou jejich planetární v protilehlých vrcholech dvaná ctistěnu, nebo ve středech jeho vládci. protilehlých hran, nebo upro střed protilehlých stěn. Toto třetí řešení se mi jevilo jako dobře pou žitelné. Ale ani to ještě nebyl konečný výsledek. Když jsem si z papíru vyrobil model dvanáctistěnu a začal jím rotovat podle osy proložené středy dvou protilehlých stěn, zjistil jsem při pohledu na vedle stojící glóbus, že bude obtížné ho nastavit tak, aby jednotlivá znamení, vlože ná do jeho dvanácti stěn odpovídala na zemském povrchu smysluplně příslušným oblastem. Jako geolog jsem však věděl, že by takové řešení mělo asi alespoň zhruba odpovídat současným polohám dvanácti litosférických desek známých z globální moderní geologie. Ale zároveň jsem věděl, že prů mětem pětiúhelníkového dvanáctistěnu a také pravidelného dvacetistě nu na zemský povrch se již na počátku 70. let v souvislosti s krami zem ské kůry a významnými uzlovými body a liniemi na zemském povrchu zabývali tři ruští badatelé N. F. Gončarov, V. S. Morozov a V. A. Ma 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191448
karov a dospěli při tom k zajímavým výsledkům, zveřejněným v roce 1974 v článku Zemlja – bolšoj krystal? V jejich představě se Země chová obrazně řečeno jako krystal tvaru pentagondodekaedru. Nyní mi šlo už jen o to nejdůležitější: přičlenit k jeho stěnám pří slušná znamení zvěrokruhu. Dlouho jsem tento problém nosil v hla vě, zabrán do jiných prací. Až teprve v poslední době mne napadlo se k němu vrátit, celou koncepci znovu zvážit a dojít tak k řešení, které by mne uspokojovalo. Poprvé jsem ho stručně zveřejnil ve formě hypotézy v Lunárním kalendáři Krásné paní na rok 2013.327 Protože jsem však byl omezen místem, vracím se na konci této kapitoly ke své hypotéze podrobněji. Pětiúhelníkový dvanáctistěn jsem se pokusil promítnout na glóbus tak, aby zodiakální znamení do jeho ploch aplikovaná odpovídala svou živlovou podstatou odpovídajícím způsobem převážnému rozložení souší a oceánů na povrchu Země. Znamení suchá (ohnivá: Beran, Lev, Střelec, a zemská: Býk, Pan na, Kozoroh) aby pokrývala převáž ně souše a znamení vlhká (vodní: Rak, Štír, Ryby a vzdušná: Blíženci, Váhy, Vodnář) zase převážně moře a oceány. A zároveň mi šlo o to, aby znamení zvěrokruhu svým obsahem zhruba odpovídala povaze oblastí, k nimž byla přičleněna; například Blíženci bližší Arktidě a Střelec na opak vzdálenější a odloučenější Ant arktidě a podobně. I když toto je pouze hypotetic ké řešení a vím, že otázka mož nosti definitivního a jednoznač Průmět pětiúhelníkového dvanáctistěnu (pen ného řešení globální zodiakální tagondodekaedru) na rozvinutý globální plášť; černými kroužky jsou označeny vrcholy pen geografie zůstává zatím ještě ote tagondodekaedru; zodiakální znamení jsou vřená, je mi jasné alespoň to, že v jednotlivých jeho stěnách označena smluve bez globálního syntetického pří nými symboly.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191448