Kdyby to člověk viděl dětskýma očima, největší tíha je samozřejmě na Bilbovi a na Frodovi. Trpaslíci byli takoví vykukové. Elfové, to byla jakoby šlechta. Pokud jde o Boromira, podezíral jsem Tolkiena, že považoval Slovany za méněcenné, když zrovna Boromirovi a jeho bratru Faramirovi dal taková jakoby slovansky znějící jména. Boromir přece zklamal… Ale nedokážu jmenovat jen jednu postavu. Nebo ano? Pak určitě Gandalf! Ale to snad až se dožiju tisíce let… Strašně sympatičtí byli ti dva elfové, Legolas a Glorfindel. A moudrý Elrond. A být Tomem Bombadilem by určitě byla velká pohoda. Jak hodnotíš filmovou verzi Pána prstenů? Dělali, co mohli, aby tam všechno „naprali“. Nejsem filmař, moc tomu nerozumím, ale myslím, že některé scény byly příliš dlouhé na úkor toho, že něco vynechali. Navíc plno lidí nečetlo Hobita, a tak měli nejdřív natočit Hobita, protože to je taková otevírací kniha. Celý Hobit vysvětluje, proč má Bilbo prsten a proč potom na začátku Pána prstenů zmizí. Ti, kdo Hobita nečetli, skočili do rozjetého vlaku. Jak se ti líbila filmová hudba? Netrčela a doplňovala. Ten film stál tolik peněz, že snad není možné, aby byla špatná… Vraťme se od Tolkienovy Středozemě k tvému stejnojmennému albu. V písni Duch plzeňských sklepů hraje na dudy Ríša Vísner, později člen skupiny Chodská vlna a číšník na Babyloně u Domažlic. Ríša je můj kamarád, znám se s ním víc než patnáct let. Seznámili jsme se přes Rudu Hálka, protože já se kolem Babylonu opravdu pohybuju dost často. Dva roky po Středozemi ti u Indies vyšel výběr, na kterém najdeme jednak skladby ze Středozemě, dále znovu natočené melodie z prvních desek a také dvě úplně novinky, Jeřabinu a Šedé přístavy. Proč jsi ty nejstarší věci nahrál znovu? Myslím, že Indies chtěli udělat výběr, ale mně se ty původní mixy moc nelíbily. A tak jsem to znovu zaranžoval a nahrál, ale je to de facto hodně podobné. Hned poté následovaly s ročním odstupem dvě sólové desky Stará vlna a Cesty. To byly tematické záležitosti, měly mít vánoční náladu. Rozhodně to není cesta, kterou bych chtěl jít do budoucna na svých sólových albech. Měl jsem { 98 } Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191439
housletečkahrubý
2010
Kukulín. Honza Kolář, já, Ruda Hálek
2010
Koncert Kukulínu
{ 99 } Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191439
prostě chuť se ponořit do takové nálady. Už ani nevím, jestli ta iniciativa přišla od Indies, nebo ode mě. Starou vlnou se sice vánoční motivy proplétají, ale všudypřítomné na té desce rozhodně nejsou. Samozřejmě, to by bylo až příliš tematické. Jsou tam i skladby, které se Vánoc vůbec netýkají. Celkově je to album koncipované jako mírnější, jemnější muzika. Jak se na ně dostala lidová píseň Sedí sokol na javori? Je tam ve zvláštní úpravě. Objevil jsem na klávesách sopránsaxofon a klarinet a uvědomil jsem si, že ty zvuky hodně dobře nasamplovali. Tak jsem je použil. Celou skladbu jsem tedy natočil na klávesy, jen v závěru hraje moje dcera Andrea na flétnu. Skoumal samplované zvuky také hodně používá. Já se s nimi musím spokojit z toho důvodu, že nedostanu tolik peněz, abych mohl na nahrávkách slušně zaplatit živé muzikanty. Ale použiju je jen tehdy, když mě nějaký sampl inspiruje a já se snažím vnořit do tvoření tónu toho samplovaného nástroje. V dalších skladbách se inspiruješ českou lidovou melodikou: Západočeská passacaglia, Zelenovský rybníky… Není to tak, že bych někde sebral melodie, ale cítil jsem tam západočeskou melodiku. Prostě si tak hraju, devadesát procent toho zahodím, ale pak mě chytne nějaký nápad, na kterém pracuju dál. Jak vnímáš rozdíl mezi českým a moravským folklorem? Ke každé té muzice mě táhne to, co je v ní specifické. Rozdíl je třeba v tónorodu, harmonii i v melodice. Moravská muzika je harmonicky bohatší než západočeská a ta je zase usazenější. Moravská muzika používá často lydický mód s charakteristikou zvětšenou kvartou, kdežto západočeská hudba je převážně durová. Moravské písničky, to je těžký originál, není to ani slovenské, ani maďarské, stojí samy o sobě včetně velkých rozdílů mezi jednotlivými vesnicemi. V každé mají jiné kroje, jinou krajku. Horňáci a Dolňáci hrají velmi odlišnou hudbu, úplně něco jiného jsou Valaši, a těch regionů je na Moravě hodně. Když jsem slyšel Jožku Severina a vedle toho Martina Hrbáče, to není jeden pytel. A nesmím zapomenout na mou známou, velice milou Jarmilu Šulákovou. To je bez debat ta první dáma moravského folkloru. To tady v Čechách mě chytla opravdu jen západočeská muzika. { 100 } Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191439