Ganymédes
99
„Na Rue Canal jsou droÏky.“ „V noci nepojedou,“ poznamenala a vykroãila za Josephine. Gifford ‰el za ní. Do‰li na roh uliãky a peãlivû se rozhlédli na obû strany, neÏ rychle vy‰li na ulici. „Tak budeme muset nûkoho vzbudit,“ za‰eptala Josephine pfies rameno. Padla hluboká noc a tmu zahánûly jen plynové lampy na nároÏích a kfiiÏovatkách. Tfii uprchlíci se drÏeli ve stínu a mífiili na Rue Canal na okraji Francouzské ãtvrti. Tam zaboãili vlevo k Mississippi. Byl to právû ten smûr, o nûmÏ Josephine prohlásila, Ïe jím nepÛjdou. Ale tam bylo stanovi‰tû bryãek. Teì byly na noc odstrojené a pod plachtami, kromû nûkolika, které mûly povolení zÛstat v pohotovosti pro pfiípad nouze. Jejich vozkové se unudûnû choulili v mlze, hráli karty nebo potají upíjeli z lahví schovan˘ch pod kozlíky. Tento v˘bûÏek Francouzské ãtvrti nebyl pfiíli‰ dÛkladnû stfieÏen, protoÏe i nepfiíjemnû dÛsledn˘m TexasanÛm bylo jasné, Ïe tohle je obchodní ãtvrÈ a cizinci nemuseli znát v‰echna omezení. Nûkdy je nutné zachovat pfiístup ven a dovnitfi. Josephine je ale podezírala, Ïe si nechávají skulinku, kudy se sami mohou vytratit, kdyÏ mají volno, ale nemûla ãas víc o té nespravedlnosti pfiem˘‰let. Rick byl ranûn˘ a mezi piráty. Jako duch se vynofiila pod nejbliωí plynovou lampou a zamífiila k první bryãce. Vozka udivenû zamruãel. Byl to star‰í muÏ s temnou pokoÏkou, vrásãitou jako loÀské jablko. Vstal a se‰el z chodníku. „Copak, madam? Je zákaz vycházení a vy se tady…“ „Co je vám po tom, kdyÏ zaplatíme?“ pfieru‰ila ho. „Jdeme z Francouzské ãtvrti a máme od TexasanÛ povolení. Potfiebujeme odvézt. Peníze máme. Skoãte na kozlík a jedeme.“ „No, já nechci…“ „Jestli nemáte zájem, zeptáme se nûkterého z pánÛ o kousek dál.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191413
100
Cherie Priestová
„Nikdo nefiíká, Ïe nemám zájem. Ale vy jste lep‰í… lidi,“ fiekl, kdyÏ se na kfiiÏovatce ze stínu vynofiili Gifford a Ruthie. „MÛÏete dostat star˘ho chlapa do maléru! Bez papíru z velitelství nesmíme nikam jezdit.“ „Îádn˘ takov˘ papír nemáme. KdyÏ nás nevezmete vy, vezme nás nûkdo jin˘.“ Ruthie pfiistoupila blíÏ a postavila se tak, aby svûtlo rozpt˘lené mlhou zv˘raznilo její nejhezãí kfiivky. Vozka ucouvl, ale jen aby se nefieklo. Pod úsmûvem krásné prostitutky rychle mûkl. „Nemáte prsten,“ poznamenala. „Ne, sleãno… moje Ïena zemfiela. UÏ je to dlouho, dej jí pánbÛh nebe.“ „Co kdybych trochu ulehãila tvÛj údûl, zlato?“ PoloÏila mu dokonale pûstûnou ruku na hlavu a zaãala mu ‰eptat do ucha. Trvalo to déle, neÏ by se Josephine líbilo, ale podle vozkova v˘razu Ruthiny sliby zabíraly. „Odvezu vás, odvezu vás,“ zablekotal. „To je opravdu velkorysá nabídka. Pojìte.“ Spû‰nû popo‰el k bryãce a otevfiel dvífika. „Jen si nastupte a já vás odvezu, kam potfiebujete. Kam vlastnû jedete?“ Josephine pfiijala ruku, kterou jí nabídl Gifford, a poloÏila nohu na první schÛdek. „Zavezte nás k pfiívozu v Tchoupitoulas.“ „Ano, madam. UÏ jedeme, madam.“ Gifford vylezl za ní a uvelebili se ve stísnûném, tmavém, ale ãistém prostoru. Ruthie strãila hlavu do okénka vedle Josephine a fiekla: „Pojedu na kozlíku.“ „Hodná, Ruthie.“ Gifford se jí naklonil k uchu. „Ona… ona je…“ „Neptejte se, jestli to nechcete vûdût, pane Crooksi.“ VÛz se zhoupl a rozjel se. Málem se srazili hlavami. „Jsme, co jsme a vyuÏíváme to, co máme.“ „Ale nemusela by…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191413
Ganymédes
101
„Ale vybrala si to.“ A témûfi zvesela dodala: „Podívejte, uÏ jedeme. Jako vítr.“ Gifford Crooks se usadil. Po jeho neproniknutelné tváfii se míhala svûtla plynov˘ch luceren. „Doufám, Ïe nበvozka dokáÏe sledovat cestu. Ne kaÏd˘ se umí soustfiedit na dvû vûci najednou.“ „To je pravda, ale já znám spoustu Ïen, které to dovedou. A Ruthie je skvûlá jezdkynû, kdyÏ na to pfiijde. Nebojte se, pane Crooksi. Zatím ne.“ „Znamená to, Ïe pozdûji se mám bát?“ „¤ekla bych, Ïe ano. Mífiíme do obleÏené pirátské zátoky. Bude spí‰ hÛfi.“ Zbytek cesty jeli mlãky. Z kozlíku nebylo nic sly‰et a dokud se neobjevila fieka, neodváÏili se promluvit. Svûtla pfiívozu a pleskání jeho lopatkového kola byla úlevou, ale ne dost velikou, aby zapla‰ila Josephinin strach. Její mlad‰í bratr mÛÏe kdykoli zemfiít na svá zranûní. Daleko od domova, daleko od slep˘ch ramen, bez rodiny. A útûchu mu mohli poskytnout jen jeho pfiátelé partyzáni a nemytí piráti. To nedopustí. Musí pfiijet vãas a zachránit ho. Svírala svÛj revolver jako talisman, jako kdyby to mûlo pomoci jí nebo Deaderickovi. MoÏná tam bude nûkdo s jehlami, mastmi a tinkturami. Ze zku‰enosti vûdûla, Ïe piráti pocházejí ze v‰ech moÏn˘ch vrstev. Doktor zbaven˘ licence kvÛli nûjaké fatální chybû. Nedostudovan˘ medik, kter˘ unikl válce. Cizinec, kter˘ získal vzdûlání za hranicemi. MoÏné je v‰echno. Sly‰ela, Ïe lidé ze severní Afriky se vyznají v léãení a vyznavaãi Mohamedovi jsou vynikající v matematice a chirurgii. Také âíÀané byli známi jako vynikající léãitelé, pfiestoÏe jejich medicína pfiipadala lidem ze západu velmi zvlá‰tní. PirátÛm bylo jedno, jakého je ãlovûk vyznání nebo rasy, pokud umûl dát poranûné tûlo zase do pofiádku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191413