„Bacil…“„Zde!“…„Batel…“„Zde!“…„Blažek…“„Zde!“ Přiznám se, že začátky byly tak nějak rozpačité, ale brzy jsem se začal cítit mezi křikem a neustálým tréninkem a disciplínou mnohem lépe než doma. Vzpomínám, jak naši četu nováčků už po pár měsících výcviku vysadili v hlubokých lesích s plnou polní… to je mimochodem bágl nacpaný věcmi, které vám mají zaručit přežití kdekoli. Vrtulník patnáct metrů nad zemí a slanit dolů… po třech minutách letu další dolů… a pak další… takhle vysadili třicet čtrnáctiletých kadetů v průměru sto metrů jeden od druhého, všemi směry… Cílem bylo se najít a zformovat do jednotky, společně pak vypátrat cestu k jakékoli civilizaci a telefonem nahlásit svoji polohu pro vyzvednutí. Trvalo nám to dvě noci a tři dny. Celá rota, sto padesát průzkumníků, na nás dávala neustále pozor, aniž bychom je kdy objevili. Rota elitních vojáků ze čtvrtého ročníku, v dokonalé kamufláži, věděla o každém z nás každou minutu. Jejich mise byla zvládnout v dokonalém utajení dvě po sobě vysazené čety prvňáků. Bylo to všechno tak opravdové a vzrušující… neustálý trénink čehokoli… uprostřed toho všeho výcviku škola… každý den písemky… každý den zkoušení. Učili se všichni, jeden pomáhal druhému pochopit matiku, chemii nebo fyziku. Areál, ve kterém jsme izolovaní od civilistů žili, byl obrovský a perfektně vybavený na trénink. Po večerech venku bylo možno vidět trénující skupinky přátel i rivalů – někdo cvičil shyby, jiný na bradlech, další běhali
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191105
po okruhu nebo viseli za ruce šikmo dolů na multifunkční konstrukci a zvedali nohy za hlavu. Jiní zápasili či strečovali. Dokonalé místo pro dokonalý život bez starostí. Okolo areálu se táhla dlouhá vysoká zeď a za ní, na civilní straně, se střídaly hlídky vojáků v základní službě. Hlídali pečlivě… věděli, že pokud se jim podaří někoho z nás chytit, jedou domů na opušťák. Věřte mi, to byla tenkrát velká motivace! Základní služba trvala dva roky, sloužilo se pokaždé na úplně opačném konci státu – byli jsme přeci Česko-Slovensko – pocházeli jste z „levého“ konce země? Poslali vás na ten „pravý“… tisíc dvě stě kilometrů od domova… Rodiče nebo přítelkyni jste viděli jednou za tři měsíce, pokud jste byli výjimečný voják – například pokud jste chytili budoucího elitního důstojníka komunistické armády při svévolném opuštění posádky… tak se tomu říkalo – jinak jste se mohli na domov těšit jednou za půl roku. Neměli nás ale vůbec rádi, vojáci ze základní dvouleté služby. Věděli, že z nás na škole vychovají ty, co k takovým jako oni budou drsní a nekompromisní. Měli areál menší než náš; a pouze na jednom místě u kuchyně se výška zdi, která naše světy rozdělovala, snižovala na polovinu. Na oběd jsme se míjeli. Oni právě pochodují pryč, vzdalujíce se od zdi, my pochodujeme na druhé straně ke zdi. Jednou za čas se v hale při snídani roznesly pokyny od čtvrťáků uschovat si jogurt či mléko na oběd… každý věděl, co to znamená… Začíná válka. Bude vyhlášena útokem při napochodování ke zdi před vstupem do jídelny. I když nás bylo na škole osm set, oběd se dělil na dva
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191105
turnusy po čtyřech stovkách: prvňáci pochodují se třeťáky, druháci se čtvrťáky. Velitelé rot zavelí u zdi „Zastavit stát!“a z davu se ozve „Důstojníci Jana Žižky, k útoku připravit!“ Čtyři sta týpků vyndá z uniformy mléčné granáty. V ten okamžik velitelé čet i velitelé rot pochopí, že válka začíná. V průměru dvakrát za rok, pokaždé alespoň měsíc… pro naše velitele noční můra. Zmateně pobíhají mezi námi a křičí „Zastavte to!“ nebo něco v tom smyslu jako „Opovažte se…“ Z davu se pak ozve někdo z živých legend starších ročníků, většinou několikanásobní vítězové naší vlastní ligy v boji bez pravidel: „Na nepřítele zamířit… jednotným hodem přes zeď všichni na můj povel… pal!“ Čtyři sta jogurtů nebo čtyři sta plastových obalů s mlékem letí obloukem na nepřítele. Boje začaly pokaždé, když ty šmejdi chytili někoho ze starších, jak leze přes zeď – většinou za svojí dívkou, která na něj čekala v přilehlém parku…To by bylo ještě v pořádku, ať mají svůj opušťák a jedou si za odměnu domů. Když budoucí elita udělá chybu, uzná ji… a přeje svým soupeřům odměnu. Pro nás to byly dva dny v chládku, bez učení a někdy i beze světla… Ale nebyl brán seriózně nikdo, kdo by samotkou neprošel. Nejhorší část byla po propuštění. Bylo třeba okamžitě dohnat učení, protože druhý den jste byli bez milosti ze všeho zkoušeni, měli jste jednu noc na to, všechno se doučit. Dostanete špatné známky…? To znamená povinné doučování v čase večerního volna… A to znamená konec jediné svobody uvnitř areálu. A tak válka začala
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191105