Toskánská vinice
k Veroně. Jeho vzhled i vůně jsou nezaměnitelné, přestože má sklon nabývat měrné hmotnosti olova. Ale ta chuť, a jak se hodí k láhvi Amarone! ~ O pár dní později, po obědě na rozloučenou, jsme spěchali asi tak třemi sty zatáčkami, tunely a mosty mezi Boloňou a Florencií, abychom Il Colombaio viděli ještě před západem slunce a zjistili, zda již došlo k nějaké viditelné změně. Seznámení s dělníky byl vzrušující zážitek. Fosco, nejstarší z nich, byl předák. Měl podsaditou postavu boxera a nos, který byl již několikrát zlomený. Piero, druhý nejdůležitější, byl vysoký, měl bystré, starostlivé oči a zdálo se, že se pohybuje všemi směry najednou. Georgi byl tlustý a neustále si zpíval. Tihle tři dohromady byli staří sto osmdesát šest let. Alessandro byl naopak mladý a tichý. A pak tam byl Asea. Asea pocházel z Nigérie. Začal studovat architekturu, ale došel k závěru, že je raději na čerstvém vzduchu, takže se přihlásil jako manova le, zednický přidavač, v tomto případě přidavač čtyř zedníků. Zedníci na něj spoléhali jako na vlastní matku. Byl štíhlý, ale statný a měl nápadně srdečný smích, v nějž propukal při sebemenší příčině. Když jsme si potřásli rukama a vzájemně se představili, zaslechli jsme zevnitř rachot a vzápětí hlasité, hněvivé kletby. Byl to Pignattai. V domnění, že mu nejspíš upadl jeho poznámkový blok, jsme vešli do dvora a vkročili do první ze tří nízkých stájí. Škvírami okolo dveří na protější straně pronikalo světlo. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190970
F e r e n c M áT É
„Tam vevnitř je nějak moc světla,“ řekla Candace. „Slunce už je nízko,“ řekl jsem. „Tam ale není žádné okno. Navíc to světlo jde shora.“ Ženy mívají zvláštní postřeh. Pomalu jsme postupovali přes stáj a překračovali hromady sutin, o nichž jsem si nepamatoval, že bych je tam předtím viděl. Náhle mne přepadl stísněný pocit. Pokusil jsem se otevřít nízké dřevěné dveře, které vedly do poslední stáje, nad níž byla další místnost a nad ní věž. Dveře se pootevřely asi o palec a zasekly se. „Je tam světlo,“ opakovala Candace. „Nejspíš pracovní lampa,“ řekl jsem a opřel jsem se ramenem o dveře. Povolily. Zaplavilo mne denní světlo, přicházející shora, protože nad tím místem nebyl žádný strop – ani nad stájí, ani nad místností nad ní, ani nad věží úplně nahoře. Podlahy, stropy i střecha byly pryč. Stáli jsme tam dole pod čtyřmi vysokými zdmi a oblohou. Candace tiše vyjekla. „No páni,“ řekl Buster. „Buonasera,“ pravil Pignattai. „Tak jsme se do toho dali.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190970
1 4 ~ VINA Ř SKÁ H V Ě Z D A V SO U SE D S T VÍ
Angelo Gaja má laserové oči; jsem přesvědčen, že kdyby bylo nejhůř, dokázal by jimi svařit ocel. Vyrábí také jedna z nejlepších vín na světě. Byl to on, kdo v sedmdesátých letech zahájil revoluci v italském vinařství tím, že trval na nejvyšší kvalitě, a to i na úkor množství. Během pár let pak časopis Wine Spectator označil jeho Sori Tildin za „nejlepší italské červené víno všech dob“ a vinařští kritici udělili jeho Sori San Lorenzo neuvěřitelných 100 bodů. Jeho lepší vína se v současné době prodávají za cenu 400 dolarů za láhev. On sám je sympatický, umí se vyjádřit v několika jazycích, je posedlý kvalitou, zábavný a naprostý blázen. Jednou odpoledne jsem se rozháněl tesařskou sekerou a osekával shnilý povrch obrovského dubového trámu, zatímco zedníci usilovně pracovali – jako vždy po těch několika láhvích vína vypitých u oběda – když se na příjezdové cestě objevilo 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190970