Smát učí se tak, sotva ráno do ruky vezme časopisy a úvodníky přečte. Staré si spočte řadou došlé fráze té oposiční vegetace. Ta mládež umí omakati své všecky velké reky zblízka, tak zrovna jako buržoasti své malé denní události… Nevěří mládež pouhým slovům: jak, co a kdy se může řešit, jak, co a kde by mohlo padnout; – viděla mnohé, mnohé srážky, viděla zbaběle již prchat i odprošovat, ujišťovat… Ne, v Čechách není žádné víry! Poznala onen planý plamen a planý zápas bez myšlénky. Eh, mládež zoufale se směje svým příkrým tónem sarkastickým, zří s nechutí na svoje mluvky, na chytráky a na šplhavce, v kolleji necítí se doma, tam čpí to zlobou, udavačstvím… Ó něco prohnilého v Dánském je státě… A tak nevíš, že je ta doba nějak příliš vážná. Vše k úsměvu tě dráždí, lehtá, ba lidé také humor mají neobyčejně vyvinutý 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190851
od oné doby, co už možno se smáti všemu. Co už nelze uvěřit ani jedné duši po českém království. Co všecko zní jako humbug, fráse, fráse… Ty sotva rozhlédneš se, poznáš, že je tu všude příliš mnoho i popuzené ješitnosti, i obnošených exemplářů byzantinismem marastických! Ti dávno obvyklý tok všeho, života, umění a vědy ku slávě své a ku prospěchu jen svému starou cestou vodí, tou starou, osvědčenou cestou, na jejímž konci prázdno zívá… A mládež těžce stůně, stůně, obětí řady spotřebuje pro uplatnění nových mozků, a rve se, šlape, k světlu touží a štve se k činům, popohání nejasnou dobou programovou! Zpět nemá času ohlédnout se, k budoucnu proráží si cestu, až pod pěstěmi nahé pravdy se shnilé třísky rozletují… ––––––––––––––––
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190851
Noc mlčenlivá mrazí do tmy. Sníh bílý padá, padá, padá; mé kroky odměřeně znějí, jak závaží by hodinové tikalo v holých trámech věží… Z hluboka pod zamrzlým pláštěm stišené řeky, oddychuji jak obílené jezu pády pod mostem dole v zátočině. Noc, dobrá moje přítelkyně své vločky sype osvětlené, zvířeně, zdlouhavě se vlekou bolestné duší epištoly, fin sièclu odvar peliňkový! Mráz šlehá, řeže světlou nocí. A cítím, kterak nedočkavě já žízní práhnu po pramenech, po čerstvých, poctivých a svěžích…
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190851