98
Cherie Priestová
pod bfiichem vzducholodû zaãalo proudit palivo, jejich lopatky se roztoãily a unionistická váleãná loì se vyhoupla do vzduchu mnohem lehãeji, neÏ kdokoli oãekával. „Paráda,“ fiekl Simeon. „Díky, fiekni mi, jak reagují pedály fiízení.“ „V˘bornû. Chcete ji bûhem stoupání otoãit?“ „Ostfie na levobok. Musíme se otoãit zadkem k jiÏní stranû dílensk˘ch dokÛ. Vzducholoì ostrahy vzlétá ze severního konce.“ Vzducholoì vystoupala nad ostatní vzducholodû a mûli teì voln˘ v˘hled na podmraãenou oblohu. „UdrÏujte v˘‰ku,“ fiekl kapitán a manévroval hlavními kormidelními plochami. Loì se zaãala otáãet tak prudce, Ïe nechybûlo mnoho a byla by se dostala do v˘vrtky, ale Simeon sedûl u jemného fiízení a vzducholoì se zastavila tak, jak potfiebovali. Ale jen proto, aby za pfiedním sklem uvidûli dal‰í nesnáz. „Dvû vzducholodû ostrahy. Jedenáct a jedna hodina. Myslím, pane, Ïe jsou…“ Na nákladov˘ prostor Valk˘ry zabubnoval dé‰È kulek. „Ozbrojené. Vzali si broky na na‰eho ptáãka. Zatracenû.“ „Tohle vejce má ale silnou skofiápku,“ poznamenal Simeon trochu nepfiesvûdãivû. „Rychle stoupají,“ ozval se Lamar. „Do pÛl minuty budou v na‰í v˘‰ce. Pak se jim bude líp mífiit. Musíme jim z cesty, nevíme, kolik mají munice.“ „Tohle jsou jen malé vzducholodû,“ trval na svém Simeon, i kdyÏ nebylo zfiejmé, koho chce uklidnit. „Moc toho neuvezou. Mají jenom zastra‰ovat, ne nûkoho sestfielit.“ Lodû pronásledovatelÛ stoupaly nad doky a Valk˘ru pokropila dal‰í dávka kulek, tentokrát v˘‰ na trupu. „Nemají otoãné vûÏiãky jako my,“ poznamenal kapitán. „Pokud nebudou v na‰í v˘‰ce, nemÛÏou nás úãinnû zasáhnout.“ „Urãitû mÛÏou trochu zvednout hlaveÀ,“ namítl Lamar. „Jde jen o to jak moc. Vystoupejme co nejv˘‰, do fiid‰ího vzduchu, a tam jim uletíme.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190797
Clementine
99
„S tímhle tûÏk˘m krámem?“ zabruãel Simeon. „Budeme mít ‰tûstí, kdyÏ se udrÏíme kousek nad nimi. Nûco jiného by bylo, kdybychom mohli taky stfiílet. Ale je nás málo. MÛÏeme b˘t rádi, Ïe vÛbec letíme. Jakou to má normálnû posádku?“ zeptal se Lamara. „Minimálnû ‰est lidí,“ odvûtil mechanik. „Myslím, Ïe jim mÛÏeme dát na frak. Valk˘ra to zvládne, ale vsadím se, Ïe oni ne.“ „Pronásledují nás, protoÏe vûdí, Ïe nás není dost na to, abychom s nimi bojovali.“ Zatáhl za páku a loì, za pfiispûní trysek ovládan˘ch Simeonem, zamífiila k v˘chodu. „Kam letí‰?“ zeptal se Hainey. „Za mûsto. Musíme je setfiást, nebo sestfielit. Jestli nás budou pronásledovat pfiíli‰ daleko, budeme mít nevítanou spoleãnost, kamkoli se pohneme.“ „Kam letíme, jestli se mÛÏu zeptat?“ ozvala se Maria Boydová. „Za mojí lodí!“ Hainey málem zafival, kdyÏ dal‰í kulky sklouzly po lodi a nûkteré zasáhly ãelní sklo. Na rozdíl od men‰ích ráÏí pouÏívan˘ch na zemi, byly tyhle konstruovány tak, aby prorazily nejsilnûj‰í sklo i nejodolnûj‰í pancífi. Otázkou zÛstávalo, jestli dokáÏí ublíÏit i Valk˘fie, ale protoÏe tohle teì nikdo nechtûl zji‰Èovat, popohnal kapitán loì kupfiedu. „KdyÏ tu budeme takhle viset, stihnou si pfiivolat pomoc,“ fiekl Lamar. „Nevisíme!“ vykfiikl Simeon. „Letíme, jen… letíme. Proboha, tohle je ale kus Ïeleza. Sotva se s tím dá zatoãit.“ „Ale toãí se dobfie,“ poznamenal Hainey. „Nûco zkusíme, couvej.“ „CoÏe?“ houkl první dÛstojník. „Couvej! Turbíny zpûtn˘ chod a roztoãíme se jako káãa. Vrazíme do nich. Nám to moc neublíÏí.“ „Vy jste doopravdy blázen,“ fiekla Maria, ale nikdo jí na to nic nefiekl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190797
100
Cherie Priestová
„V‰ichni pfiipoutat,“ nafiídil Hainey a loktem nastavil páku kormidla tak, aby se vzducholoì zaãala otáãet. „Simeone, ‰Èouchni do toho stabilizátoru. H˘bej s ním, nedrÏ ho na místû. Musíme se toãit. Vrazíme do nich jako palice.“ V‰ichni se vzpírali odstfiedivé síle a snaÏili se udrÏet v sedadlech. Lamar rejdil prsty po tlaãítkách a ventilech a Simeon poctivû ‰lapal na pedály stabilizátorÛ, aby loì mífiila pfiesnû mezi dvû men‰í vzducholodû. „Je to jako sestfielit dva ptáky kuleãníkovou koulí!“ prohlásil kapitán témûfi rozvernû a dodal: „Náraz za deset, devût, osm… v‰ichni se drÏte… ‰est… sakra, trochu jsem se pfiepoãítal…“ Srazili se, ale nebylo to úplnû pfiesné. O jednu vzducholoì zavadili, do druhé narazili a poslali ji o nûco níÏ. Náraz byl hlasit˘ a skfiípûní kovu rvalo u‰i. Z pravého motoru vzducholodû na jedné hodinû se vyvalil koufi. Naklonila se na bok a potácivû klesala k zemi. „Nedostali jsme obû!“ vykfiikla Maria. „Já vím,“ opáãil kapitán. „A myslím, Ïe jsem vám fiekl, abyste byla zticha!“ „Ne, to byl vበprvní dÛstojník,“ opravila ho. „Ale budu to chápat jako va‰e dal‰í doporuãení.“ „Îenská, ne‰tvûte mû! Nevidíte Ïe máme práci?“ Lamar nasucho polkl a fiekl: „A bude jí je‰tû víc. Dal‰í dvû vzducholodû. Jedna zfiejmû patfií ostraze… a ta druhá… zatracenû, pane, to vypadá jako unionistick˘ kfiiÏník.“ „Sakra,“ zafunûl kapitán a zaskfiípal zuby. Zápasil s tlaãítky, aby vzducholoì srovnal a dostal ji z otáãení. „Asi bychom na nûj mûli zaútoãit. Ty lodû ostrahy zfiejmû nenesou moc Ïivé síly, ale ten kfiiÏník… Mít je‰tû tfii nebo ãtyfii muÏe, bylo by to nûco jiného. Lamare, fiíkal jsi, Ïe hlavní zbraÀové systémy jsou v pofiádku?“ „Ano. Vypadá to, Ïe jsou naprosto funkãní a záloÏní také. Ale nemáme ãas zji‰Èovat, jak se ovládají. A stejnû jsme jenom tfii.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190797