ské záznamy též naznačují přítomnost skupiny rukojmích, o nichž se mluvilo v dopisu z února roku 1455 ve vojsku Enriqua IV.398 Kdy a jak přesně skončil střet jednotlivých rodin a na trůn se definitivně dostal Sacd, není známo.399 K roku 1456 nejsou už žádné zprávy o Muhammadovi X. a také se od té doby až do roku 1483 nesetkáme s žádným příslušníkem rodiny cAbd al-Barr. Naopak Ibn Kumáša vykonával roku 1456 funkci guvernéra Gibraltaru. Slavné líčení smrti ve zprávě Hernanda de Baeza se nepochybně vztahuje k Muhammadovi X.400 Synovi Sacda Abú al-Hasanovi cAlímu se podařilo zadržet sesazeného emíra a v jedné z místností v Alhambře „… princ Muley Abulhacen zajal maurského krále, přivedl ho do Alhambry a otec ho nařídil podřezat a jeho dva mladičké synky zadusit ručníkem…“401 Můžeme tedy konstatovat, že roku 1456 byl emirát plně pod kontrolou příslušníků „Abencerrajes“. Do funkce prvního ministra se dostal Abú as-Surúr Mufarridž402 a jemu na roveň byl postaven Júsuf Ibn as-Sarrádž, jenž se dostal do vedení rodiny po smrti svého otce Abú al-Qásima.403 S dalšími představiteli jednotlivých rodin se setkáme jak na místech qá’idů nebo guvernérů jednotlivých měst,404 tak jako s dvořany v Alhambře. Události z let 1453–56 a boj mezi příznivci Muhammada X. a Sacda je pokládán historiky za střet „Abencerrajes“ s „legitimisty“, tj. s bývalými příznivci Muhammada VIII.405 Bylo však jasně dokázáno, že se jednalo spíše o střet rodin, které táž historiografie počítá mezi „Abencerrajes“. Důvod uvedeného střetnutí však – kromě výše uvedeného možného sporu o funkci prvního ministra – není znám. Období vlády Sacda je charakterizováno prakticky nulovou mocí panovníka a kontrolou emirátu jednotlivými elitními rodinami. Oba výše zmínění první ministři jsou označováni za skutečné krále Grana398) Ibidem, p. 97. 399) Zřejmě to bylo někdy před listopadem 1455, viz Salicrú I Lluch, Roser (ed.): Documents…, doc. 398, p. 479. 400) Livermore, Harold: El segundo…, pp. 344–347. 401) „… y el príncipe Muley Abulhacen prendió al rrey moro, y lo truxo al alhambra, y el padre le mandó degollar, y ahogar con una touaja á dos hijos suyos de harto pequeña hedad…“ Baeza, Hernando de: Las cosas…, p. 5. 402) Salicrú I Lluch, Roser (ed.): Documents…, doc. 426, doc. 428, pp. 516–518. 403) [Escavias, Pedro de]: Hechos…, p. 83. 404) Viz např. Labarta, Ana: Cartas…, pp. 618–619. 405) López de Coca Castañer, José Enrique: De la frontera a la Guerra final: Granada bajo la casa de Abú Nasr Sacd. In: Ladero Quesada, Miguel Ángel (ed.): La incorporación de Granada a la corona de Castilla: Actas del symposium conmemorativo del quinto centenario. Granada, 1993, pp. 710–711.
( 98 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190796
dy.406 Z dochovaných dokumentů víme o rozprodávání královského majetku, jenž se dostával do rukou představitelů těchto rodin.407 Důvodem byla nutnost placení vazalských dávek vázaných na osobu emíra, avšak peníze vybrané za tímto účelem zřejmě končily v rukách nejvyšších ministrů.408 Období Sacda bylo také mnohokrát nazýváno obdobím vlády tvrdé ruky. Tato mystifikace vychází ze záznamu Hernanda de Baeza, líčení o epoše Sacda však slyšel od lidí, proti kterým se emír roku 1462 postavil.409 Ze zajímavých postav elit zde vystupuje Abú al-Qásim Bannigaš, zřejmě důvěrník prince Abú al-Hasana cAlího. Pro jeho manželku cÁišu nakupoval nemovitý majetek.410
3 . 2 Po k u s y p a n o v n i c k é m o c i o e l i m i n a c i „ A b e n c e r r a j e s“ Roku 1462, zřejmě pod vlivem ztrát způsobených pustošivým nájezdem vojska Miguela Lucase de Iranzo a dalšími neustávajícími útoky Kastilců, došlo v Granadě k novému otřesu. Tradičně se označuje jako snaha Sacada vymanit se z kontroly „Abencerrajes“. K tomuto se kloní jak Arié411, tak López de Coca412 i Vidal Castro.413 Všichni interpretují záznam z kroniky Miguela Lucase de Iranzo, v němž kronikář Pedro de Escavias vkládá část líčení do úst samotného emíra: „Přičemž jak přišla do Granady zvěst o ničení, velkých neštěstích a škodách, které řečený pán Condestable [Miguel Lucas de Iranzo] způsobil na maurském území, jak je zmíněno, všichni obyvatelé toho města se bouřili a povstali proti svému králi Sacadovi. Říkali mu, že nemají krále, aby je rozčiloval, okrádal a aby je nebránil a neochraňoval před křesťany, kteří jim projíždějí zemí, okrádají, pálí, zabíjejí je a odvážejí jejich zajaté příbuzné. Kromě toho, že zaplatili parias, které mají dávat kastilskému králi a on je vzal, utratil a nezaplatil je. Kvůli tomu křesťané všude válčí, země maurů se každým dnem vylidňuje a ztrácí. A jak král Granady, vida velké hnutí lidu proti němu povstávat, z těchto slov vyděšený a naplněný strachem, jim odpověděl takto: 406) [Escavias, Pedro de]: Hechos…, p. 83. 407) Seco de Lucena, Luis (ed.): Documentos…, doc. 15/B, pp. 32–33 a doc. 16, pp. 35–37. Vidal Castro, Francisco: Historia…, p. 186. 408) K mírové smlouvě viz López de Coca Castañer, José Enrique: De La frontera…, pp. 712–713. 409) Baeza, Hernando de: Las cosas…, pp. 5–6. 410) Seco de Lucena Paredes, Luis: La sultana…, pp. 384–389. 411) Arié, Rachel: El reino…, p. 73. 412) López de Coca Castañer, José Enrique: De La frontera…, p. 714. 413) Vidal Castro, Francisco: Historia…, p. 187.
( 99 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190796
,Přátelé, já nejsem král Granady, nýbrž qá’id Moffarás, který je alguacilem mayor, a Abencerrajes. Tito jsou králi Granady, tito sebrali a utratili pistole, které jste zaplatili jako parias, a mně neumožnili, abych je zaplatil kastilskému králi, ani mně nedovolili se k nim přiblížit, ani mi nechtějí pomoci bránit území‘. Tehdy mu mauři řekli: ,Nuže ty,nač jsi král? Jestliže tito páni berou parias, utrácejí je a chtějí rozkazovat více než ty a jsou příčinou tak velkého neštěstí a škod, které mauři podstupují, proč je nepodřežeš? Jestliže mi proto dáte podporu, tak to udělám.‘ A jak byl jimi ujištěn, že mu dají veškerou pomoc a podporu, že se vyhne velkému nebezpečí, v kterém byl, a uspokojí a utiší lid tak velkého lidnatého města, když pro to měl příležitost. Pod záminkou rady, poslal pro qá’ida Moffarráse, svého alguacila mayor, a Çidi Yuçefa Abençerraje, dva nejmocnější pány Granadského království. A jak vstoupili do Alhambry, kde již král tajně připravil lidi, nařídil je potom podřezat. A tak by učinili i jiným, ledaže by pro ně prosil infant jeho syn. Jak se zvěst rozšířila Granadou, potom Mahomad Abençerraje, Aly Abençerraje, el-Valençi, al-Cabçani, Alatar a dost jiných pánů, kterých byl téměř celý majetek granadského rodu, vyrazili odtamtud s dosti jezdci a odjeli do Málagy.“414 Jedná se bezesporu o jedno z nejzají414) „Onde como la nueua de la destruyçión i grandes males i daños quel dicho señor Condestable fizo en tierra de moros, segúnd dicho es, llegase a la çibdad de Granada, todo el común se alborotó i leuantó contra su rey Çidi-Çaha, diciendo que no tenían ellos rey sinó para los despechar y robar, mas no para los defender y anparar de los cristianos, que les corrían i robauan i quemauan la tierra, i les matauan i leuauan sus parientes catiuos. Y demás desto, que avían pechado las párias que avían de dar al rey de Castilla y se les avía tomado i comido, i non las avía pagado; por cabsa de lo qual los cristianos les facían por todas partes la guerra, y la tierra de los moros de cada día se despobalaua y perdía. Y como el rey de Granda, visto el mouimiento grande del pueblo contra él levantado, de aquestes palabras terreçió i ovo grant miedo respondióles así: Amigos, yo no soy rey de Granada, saluo el alcayde Moffarás, que es alguacil mayor, i los Abençerrajes. Estos son reyes de Granda, y estos han tomado i comido las doblas qué pechastes para las parias, que a mí no dieron lugar que las pudiese pagar al rey de Castilla; ni me dexaron llegar a ellas, ni me quieren ayudar a defender la tierra. Estonçes los moros le dixieron: Pues tú ¿para qué eres rey? Si esos caualleros toman las párias, i las gastan, i quieren mandar más que tú, y son cabsa de tan grandes males y daños como los moros reçiben, poqué no los deguellas? Si vosotros me days fauor para ello, así lo faré. Y como dellos fuese çertificado que le darían toda ayuda y fauor, por obuiar el grant peligro en que estaua pi por contentar i sosegar el común de aquela tan populosa cibdad, quando oportunidad ovo para ello, so color de tener consejo, enbió por el alcayde Moffarrás, su alguacil mayor, i por Çidi Yuçef Abençerraje, dos caualleros los más poderosos del reyno de Granada.
( 100 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190796