si zkrvavený prst ke spánku. Shora sledujeme, jak se do bytu plíží policisté s vytasenými zbraněmi. To léto Hinckley viděl film patnáctkrát. Seděl v poloprázdném kině, na klíně nedotčený pytlík s praženou kukuřicí. Něco se dělo. Proměna. Na plátně si De Niro na obě předloktí připásává pistole na pružinovém mechanismu. Přebírá kontrolu nad nekontrolovatelným. Prohlašuje: „Jeden den za druhým. Pořád dokola. Potřeboval bych najít nějaký smysl života. Přece se nemůžu užírat nekonečným sebezpytováním. Jednou se musím naučit žít tak jako ostatní.“ V noci se Hinckley vrátil do bytu prolezlého šváby, podobného tomu ve filmu. Seděl ve tmě, brnkal na kytaru a pokoušel se vyplodit něco geniálního. V dopisech rodičům popisoval smyšlenou přítelkyni jménem Lynn Collinsová, kterou si vybájil podle jedné z ženských postav filmu. Druhý den ráno brzy vstal, aby byl první ve frontě na ranní představení. O měsíc později se Hinckley vrátil z Kalifornie domů do Texasu. Pracoval jako uklízeč nádobí a pokoušel se přivyknout životu obyčejného člověka. Ale Travis jej následoval i sem. Potemnělá zmáčená dráha mužské mysli. Hinckley se pustil do studia na Technické univerzitě v Lubbocku. Snažil se přejít na pravidelný režim. Začal pít broskvovici a nosit zelenou vojenskou bundu. S nikým se nespřátelil. Spolužáci tvrdili, že ho zřídkakdy viděli s někým jiným. Hinckley však kamaráda měl — na stříbrném plátně. „Osamělost mě provází celý život,“ svěřoval se mu Travis. „Všude… V barech, autech, na ulici, v obchodech, všude. Není úniku. Je to vůle Boží.“ V srpnu 1979 si Hinckley koupil svou první zbraň, pistoli ráže třicet osm. Pustil se do střílení na terč — pokaždé se pevně rozkročil, pravou rukou sevřel rukojeť, levou ruku zespoda naplocho přitiskl k pažbě, aby sebou zbraň při zpětném rázu neházela. Vybíral si cíle připomínající lidi. Vždy mířil na hlavu a pokoušel se při tom vůbec na nic nemyslet a spoušť mačkat, jako když usíná jogín. V prosinci se Hinckley vyfotil s revolverem přitisknutým ke spánku. Pozdě v noci sedával u rodičů v kuchyni za stolem a do komory zastrkoval jedinou kulku. Světla nechal zhasnutá, jen tlumená záře pouliční lampy vrhala stíny na linoleum. Hinckley zacvakl bubínek a roztočil ho. Snažil se
Dobrý otec | 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190714
postupovat potichu. Nechtěl vzbudit rodiče. Když s hlavní přitlačenou ke spánku zmáčkl kohoutek, ani nezavřel oči. V roce 1980 si nakoupil další zbraně. Začal trpět bolestmi hlavy. Taky ho v jednom kuse bolelo v krku. Vydal se k lékaři a ten mu předepsal modré pilulky a žluté pilulky. Mělo se mu po nich lépe spát, život mu měl připadat příjemnější. Někdy si je hodil do koly a sledoval, jak se rozpouštějí. V květnu se dozvěděl, že Jodie Fosterovou, představitelku dětské prostitutky Iris, do které se zamiloval Bickle, přijali na Yaleskou univerzitu. Hinckley si od rodičů půjčil tři tisíce šest set dolarů a autem odjel do Connecticutu. Zapsal si kurz tvůrčího psaní. Během dne se sebevědomě procházel po kampusu; hřálo ho vědomí, že má v kufru auta zbraně. Zjistil si, na jaké semináře Fosterová chodí. Špehoval ji v jídelně. Byla tak krásná, až jej z toho brněly zuby. Ve schránce jí nechával milostné dopisy. Psal jí básně. Pro jeho mysl neexistovala poetičtější věc než zvuk, který vydá úderník pistole, když klepne o plochou zadní stranu nábojnice. Pomalu získával dojem, že historie pro něj má vyhrazené místo, dokonce nahoře ve VIP sektoru. Trůn. Na plátně jde Travis na rande s Betsy, která pracuje na prezidentské kampani a s níž se seznámí v centru města; hraje ji Cybill Shepherdová. Je to milá, čistá dívka. Travis ji vezme na mládeži nepřístupný film. Život začíná být čím dál nesrozumitelnější. Na kampusu se Hinckley dostal k telefonnímu číslu Jodie Fosterové. Netušil, jak s dívkami mluvit, a než číslo vytočil, hodinu a půl jen civěl na telefon. Iris byla tak nádherná, že si v porovnání s ní připadal neotesaně — jako by se mu nohy nevešly do bot. Vlastně Jodie. Jmenovala se Jodie. Do telefonu se ohlásila srdečným bezelstným hlasem. Dostalas moje dopisy? zeptal se jí. Působila stydlivě, trochu koketně. To ho rozhodilo. Ujistil ji, že není nebezpečný. Proč to říkal? Ten rok se konaly volby. Hinckley zjistil, že když v televizi vidí Jimmyho Cartera, nedokáže od něj odtrhnout oči. Prezidentovy zuby mu svou nadměrností, dojmem závažnosti připomínaly náhrobní kameny. Hinckley zašel do banky a vybral si tři sta dolarů. Koupil si letenku do Washingtonu. Ve Washingtonu si koupil letenku do Columbusu v Ohiu. Následoval prezidenta při jeho kampani od jedné zastávky ke druhé.
106 | Dobrý otec
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190714
Napsal báseň s názvem „Hraní se zbraní“. Vidíte tamhletu živoucí legendu? Stačí nepatrně stisknout spoušť a bude se mi válet u nohou, sténat a chrčet a prosit Boha. Tahle zbraň mi dodává zvrácenou sílu. Kdybych chtěl, prezident padne a svět na mě nevěřícně pohlédne, a to vše proto, že mám lacinou zbraň. Zbraně jsou kouzelné, zbraně jsou na hraní, Zdalipak i ty máš to potěšení? V Teheránu drželi ozbrojenci uvnitř amerického velvyslanectví jako rukojmí padesát dva amerických diplomatů. Hinckley letěl z Columbusu do Daytonu. Seděl u okénka a v duchu sepisoval dopisy Jodie. Ve filmovém příběhu vlastního života hrál hrdinu on sám, to on si získal srdce dívky. V hlavě už se mu zrodil plán. Přistoupí až k prezidentovi a potřese mu rukou. V druhé ruce bude držet zbraň. Každá rána, kterou vypálí, bude andělem, jenž si k němu přisedne v nebi. Videozáběry z mítinku v Daytonu později ukázaly, že Hinckley stál od prezidenta Cartera snad jen pět metrů. Na plátně Travis říká Betsy: „Chtěl bych si koupit ten odznak Jednou si všechno zorganizíruju.“ Betsy: „Snad zorganizujete?“ Bickle: „Zorganizíruju. Zorganizíruju. To je vtip. Or-ga-ni-zí-ro-vat.“ Betsy: „Aha, už vím, organizírovat. Jako je to na těch bláznivejch samolepkách.“ Šestého října v Nashvillu ve státě Tennessee Hinckleyho zadržela letištní policie poté, co mu zřízenci v zavazadlech objevili ruční zbraně. Policie mu je zabavila a Hinckley musel zaplatit pokutu šedesát dva dolarů a padesát centů. Poté odletěl do Dallasu, kde nakoupil další zbraně. Dvacátého října se vrátil domů k rodičům. Žaludek se mu svíral, jako by se svět otáčel rychleji než on. Probouzela se v něm nutkání, která nedokázal
Dobrý otec | 107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190714