98
vlivem zřizování zemsky členěných nadstranických Deutsche Volksräte (Německé národní rady)327 se začal projevovat konkurenční vztah mezi nacionální „nepolitickou“ spolkovou kulturou a mezi jejich zástupci v parlamentu. *** Nacionální „obranná“ práce a její spolková struktura reprezentovala partnera německo-nacionální politické soustavy. Spolky vytvářely institucionální jednotící zázemí vlastních stoupenců nacionální německé politické scény. Jejich vývoj v Předlitavsku (1880–1914) lze členit do tří časových úseků: 1880–1894, 1894–1904, 1904–1914. Početnou řadu německých nacionálních „obranných“ spolků zahájili němečtí liberálové v roce 1880 založením Schulvereinu. Přesto, že byl v rukou liberálů, zformovala se v jeho rámci silná antisemitská a antiliberální frakce. V době převažujícího liberálního nacionalismu (1880–1894) vznikla pod vlivem liberálů základní organizační spolková síť (Schulverein, některé ze svazů Němců). Na scénu vstupuje integrální nacionalismus a rasový antisemitismus. V letech 1894–1904 nastal v politické i spolkové rovině rozkol v důsledku sporu mezi původními německo-liberálními politiky a jejich nacionálně vyhraněnějšími mladšími spolustraníky–konkurenty.328 Spor měl jeden ze svých obrazů v masovém zakládání spolkových odboček antisemitského a nacionálně radikálního profilu (např. Bund der Deutschen in Böhmen, Bund der Germanen, Nordmark, Schulverein für Deutsche, Südmark aj.). Poslední desetiletí před první světovou válkou (1904–1914) znamenalo období konsolidace a doplnění dosavadní spolkové struktury o svazy menších regionů (např. Bund der Deutschen der Iglauer Sprachinsel). V roce 1908 došlo k založení zastřešujícího orgánu Hauptstelle der Schutzarbeit.329 Strmý rozvoj byl přerušen první světovou válkou. Během 327 Německé národní rady (zřizované nejen v českých zemích) na politicko-poradní úrovni sjednocovaly poslance říšského sněmu německých stran, zástupce německé samosprávy, zemských sněmů, německých „obranných“ spolků a významné jednotlivce ke společnému řešení národnostní otázky. Jejich cílem bylo realizovat svatodušní program z roku 1899 (program pěti politických stran odmítající řešení jazykových otázek cestou vládních nařízení, stavěl se proti českým státoprávním nárokům, navrhoval národnostní dělení Čech aj.). Své návrhy předkládaly říšské radě a samosprávným orgánům. V českých zemích se nejvýznamnější z nich za předsednictví MUDr. Josefa Wenzla Titty v letech 1905–1918 stala Deutscher Volksrat für Böhmen (zal. 1903, Německá národní rada v Čechách). 328 Eine Rückschau nach 25 Jahren (1894–1919), Bundes-Mitteilungen, 22. 6. 1919, s. 1. 329 Schutzarbeit, SJ, 1929, s. 262.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190712
99
ní se organizační a členská základna spolků výrazně zúžila. Řada odboček se omezila jen na vybírání členských příspěvků, některé ve své činnosti zcela ustaly. Jejich publicistika se v těchto letech zaměřila na válečnou propagandu, čímž významně podporovala udržení válečného ducha a válečné morálky v zázemí.330 Závěrem vzpomínka německého národohospodáře a poslance Gustava Peterse (původně německý nacionál, v roce 1936 člen užšího reorganizovaného vedení SdP): „Všechny ochranné spolky vznikly jako nepolitické, proto stály pod přísnou úřední kontrolou a nesměly vykonávat politickou činnost. Přesto představovaly nejsilnější opory národně politického života, protože vytvořily pevné vazby s lidem a jako masové organizace mobilizovaly národní svědomí.“331
330 W. Zavadil, c. d., s. 1–3; Spolkový tisk ovládla válečná tématika, např.: Die Einser im Weltkrieg, Nordmark-Zeitweiser 1918, Troppau 1917, s. 141–142; Deutsches Heldentum, tamtéž, s. 132–133; H. W. Baunis, Der tote Soldat, Bundeskalender 1916, Prag 1916, s. 136; J. Paul, Des Jünglings schönster Tod, tamtéž, s. 135; A. Ohorn, Gefallen für das Vaterland, tamtéž, s. 130; R. Greinz, Der Heldentod, tamtéž, s. 136; Feldpostbriefe, tamtéž, s. 143; Hindenburg-Lied aus Deutschböhmen, tamtéž, s. 209. 331 Cit. podle R. Jaworski, Na stráži němectví, s. 66.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190712
3. Svazy Němců v nacionálně definovaném prostoru
Svazy Němců v sobě absorbují dvě odlišné dimenze společenského vývoje. První z nich rigidně zastupuje tradiční pozice s hodnotami ve 30. letech již standardně zahrnutými v pojmoslovích „životní prostor“ a „krev a půda“. V politické rovině 19. století a počátku století dvacátého ji reprezentovalo všeněmecké hnutí. Druhá reprezentuje občanskou rovinu vycházející z hodnot liberalismu, kterou v politické sféře zastupovali němečtí liberálové. Rodící se německý nacionální socialismus v sobě stmeloval prvky z obou sfér. Svazy se mu staly příhodným organizačním odrazovým můstkem do nacionalizujícího se veřejného prostoru. Po první světové válce se prosadila dominantní role Bund der Deutschen in Böhmen, který do svého akčního rádia převzal i teritoria před válkou spravovaná jinými svazy.332 Na území ČSR působily Deutscher Böhmerwaldbund (České Budějovice), Bund der Deutschen in Böhmen (Teplice-Šanov/Teplitz-Schönau, dále jen BdDiB), Bund der Deutschen in Ostböhmen (Broumov/Braunau, dále jen BdDO), Bund der Deutschen Nordmährens (Olomouc, dále jen BdDN), Bund der Deutschen Südmährens (Brno, Znojmo, dále jen BdDS), Nordmark, od roku 1921 nahrazen Bund der Deutschen Schlesiens (Opava, dále jen BdDSch). V roce 1934 se vyjma Deutscher Böhmerwaldbund sjednotily v Bund der Deutschen –BdD se síd332 Časté domovní prohlídky a konfiskace spolkového listu Bundesmitteilungen v prvních měsících po vzniku ČSR byly údajně hlavním impulzem ke změně sídla spolku. Vedení se přesunulo z Prahy do Teplic-Šanova. Zpočátku se uvažovalo o Liberci, na čemž se dohodla schůze širšího spolkového vedení dne 17. listopadu 1918 v Chomutově/Komotau. Jaké konkrétní pohnutky vedly k teplické volbě, zůstávají neznámé. Budovy BdDiB v Praze převzal peněžní ústav Kreditanstalt der Deutschen. Zemský trestní soud Praha, 3. 3. 1926, 29. 3. 1926, NA Praha, PMV 225-347-7; Volksgenossen, Bundesortsgruppen!, Deutschböhmen, 1918, 46, s. 236.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190712