98
potřebuje mít moc a uměle vytváří atmosféru, která vyvolává v ohrože né osobě pocity viny z toho, že je špatná manželka, matka, hospodyně. Snaží se vyhrožovat tím, že budou děti svěřeny do jeho péče, protože má známé. Toto chování bývá doprovázeno fyzickým ubližováním, zamy káním ohrožené osoby v bytě a znemožňováním sociálních kontaktů. Žena tak postupně úplně ztrácí náhled. Stává se, že teprve v místě, kde nemůže být partner s ní, si uvědomuje, že je něco špatně. Takových míst je málo, bývá to třeba porodnice, kde je žena skutečně pár dní sama. Domácí násilí totiž často začíná v období těhotenství. V tomto smyslu je dost určující, jestli dokáže zdravotnický personál poradit. Pokud ne, žena se cítí bezbranná a vrací se do „starých kolejí“. Za jakých podmínek se, podle vašich zkušeností, podaří oběti „z kruhu vystoupit“? Nejdůležitější je její vlastní rozhodnutí a motivace v něm vytrvat. Bez pomoci zvenčí ale málokterá ohrožená osoba vytrvá. Ve své praxi jsem se nesetkal s tím, že by nebylo potřeba alespoň minimální poradenství. Ono jde totiž nejen o zvládnutí citové a finanční závislosti, to je asi nej těžší úkol, ale nová situace vyžaduje i množství praktických dovedností, zařizování a znalostí platné legislativy. Do toho všeho se násilná oso ba dožaduje kontaktu a snaží se získat ženu zpět. Často tak činí pod záminkou setkání s dětmi, ale pokud k němu dojde, využije tento čas pro přemlouvání všech zúčastněných, a to velmi manipulativním způsobem (vykreslováním lásky a pravosti vztahu, otázkami na budoucí život, byd lení, peníze, děti). Děti občas bývají na straně mocnějšího a není těžké je ovlivňovat. Je docela obvyklé, že se ohrožená osoba k násilné osobě vrací, násilí dále eskaluje, případně se znovu rozhoduje, hledá pomoc a zkouší z kruhu vystoupit. Kdy je tedy šance tento „koloběh přetnout“? Je to hlavně v situaci, když se žena rozhodne, že nebude domácí mu násilí vystavovat své děti. Nebo zažije tak závažné vykořisťování, že si prostě dokáže říci dost. Pokud se někde svěří, musí se jí dostat rady a naděje ve zdárné řešení. Ideální je, když je v blízkosti někdo z původní rodiny, kdo opakovaně podporuje její rozhodnutí a posky tuje praktickou pomoc. Nejčastěji to jsou rodiče, ale problém může být v tom, že ohrožená osoba už rodiče nemá nebo je ztratila v době, kdy rodiče s jejím partnerským vztahem nesouhlasili. Pozitivní úlohu spíše v pozdějších fázích představuje nový partner, budování nového vztahu a zázemí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190711
99
Hovoříte o tom, že důležitá je i pomoc okolí. Pokud byste měl jmenovat příslušníky profesí, na jejichž adekvátním/neadekvátním jednání může záviset další osud ohrožených osob, kdo by to byl? Policisté, soudci, lékaři. Setkávám se s dostatečně vzdělanými kolegy, kteří jsou oporou, ale bohužel i s těmi, kteří představují spíše překážku ke zdárnému vyřešení situace. Jejich reakce může mít velký dopad hlav ně tehdy, když se na ně ohrožená osoba obrací jako na tzv. odborníky prvního kontaktu. Co by měl udělat lékař, který opakovaně ošetřuje podivná zranění a pacientka nechce objasnit, jak k nim došlo? Měl by se ptát opakovaně, do dokumentace udělat záznam o tom, že pacientka nechtěla zranění vysvětlit, a v případě ohrožení dětí uplatnit oznamovací povinnost. V čekárně by měly být samozřejmě k dispozici letáčky s kontakty na odborná pracoviště. Ale to je vše, co je v silách lékaře v této situaci. Co lze udělat v situaci, kdy se pacientka lékaři svěří a projeví vůli situaci řešit? Tak to je dost velká příležitost. Je potřeba předpokládat, že žena, která je bita a ponižována, má hodně nízké sebevědomí. Proto je hlavní sdělit jí, že je v pořádku, že se svěřila, projevit jí důvěru a sdělit, že je situace řešitelná a pomoc dostupná. Velmi pomůže, pokud lékař přímo uvede, že je v kon taktu s krizovým intervenčním centrem, případně ji telefonicky s tímto zaří zením spojí (linky mají nepřetržitý provoz). Snadno lze domluvit osobní konzultaci případně okamžitý azyl, to vše ale jedině se souhlasem pacientky. Je něco, v čem je lékař nezastupitelný? Uvedenou pomoc může poskytnout prakticky kdokoli. Interven ce ze strany lékaře má ale své výhody. Jednak se jeho role pojí s důvě rou (na rozdíl od jiných profesí, které jsou společensky znevažované), za druhé je to v podstatě jediné pracoviště, které lidé běžně a bez před sudků navštěvují. V lékařské ordinaci je možné se svěřit bez přítomnosti násilníka, který oběť často „doprovází“ úplně všude. Zcela nezastupitel ný je lékař ve vyhotovení důkazů (lékařských zpráv, dokumentace), které mohou být rozhodující u soudu. Můžete naznačit, co se děje, pokud je ohrožená osoba rozhodnuta a vyhledá vaši pomoc? Naše doprovázení po přijetí ohrožené osoby do utajeného pobytu spočívá hlavně v upevnění jejího rozhodnutí. Snažíme se vysvětlit, že
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190711
100
podmínkou zdárného řešení je hlavně počáteční zpřetrhání kontaktu s násilnou osobou, aby nemohla používat manipulaci. Doporučujeme napsat dopis a oznámit úmysl přerušit kontakt, často je nutné obětovat mobilní telefon. Potom postupně pracujeme na nalezení nových vzorců myšlení, získání sebeúcty, na naději, že jde žít kvalitní život i bez násilné osoby. Během této doby je často třeba legislativně zamezit pronásledová ní, domáhání se práv skrze děti apod. K tomu, aby mohla být ohrožená osoba v utajení a v klidu, jsou právě nutné všechny důkazy: lékařské zprá vy, záznamy výjezdů policie, trestní oznámení, doklady o vykázání apod. Bohužel nemůžu mluvit moc detailně o dalších způsobech naší prá ce, v této oblasti je nutné chránit „know how“ kvůli osobám, které jsou na cestě změnit svůj dosavadní život, zachránit se. Mohu prozradit, že v současné době používáme několik ověřených způsobů práce, s kole gyní teď zavádíme nové nápady a přiznám se, že je to hodně náročná práce. Pokud např. komunikujeme s násilnou osobou my, ventiluje si na nás svou zlobu, někdy musíme volat policii. Dost extrémní reakce vyvolává také to, že jsem muž. Např. je nepříjemné, že na mě násilníci žárlí, v jejich očích jsem rivalem. Jsou přesvědčeni o tom, že jejich láska je jediná pravá, a to je pohání udělat cokoli. Můžete odhadnout, kolika ženám z těch, s nimiž jste pracoval, se podaří vymanit? Realita je taková, že se jich odhadem tak 70 % vrací zpět k partnerovi a násilí dále pokračuje. Dá se říci, že ženy, které to dokázaly, mohly svými zkušenostmi něco získat? Často se jedná o osoby, které se s násilím setkaly už v dětství. Je prav děpodobné, že až po prodělání dalších krizových situací v dospělos ti se začaly učit, že násilí není v pořádku. Pochopily, že mají svá práva a mohou se bránit, což zvyšuje jejich sebeúctu, sebevědomí. V budoucím životě jsou pak opatrnější, méně důvěřivé. Vědí, že domácí násilí má své zákonitosti a že velmi záleží na jejich první reakci, pokud jim někdo ublí ží. Když si nechá první projev líbit, násilí se stupňuje. Pokud ale ví, že se má bránit a nenechat si ubližovat, násilí se nemusí rozvinout. Ideální by bylo, kdyby povědomí o těchto věcech měla celá společnost, v oblasti domácího násilí panuje dost předsudků. Situace se ale pozvolna zlepšuje. Děkuji za rozhovor.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190711