Pan Smraďoch
Nebude to jednoduché, ale najdu si jinou práci, jestli to půjde.“ Předklonil se, takže měl lem kožichu přehozený přes hlavu. Tlustá kožešina vypadala jako neupravené kudrnaté vlasy. „Tak takhle vypadáš vlasatý!“ zašeptala Chloe. „Cože?“ Na obalu toho cédéčka to určitě byl táta. Takhle s kožešinou přes hlavu vypadal jako na fotce s tou neuvěřitelnou trvalou! „Když potřebuješ práci, tak třeba zas můžeš hrát na kytaru u Hadů soudného dne, ne?“ navrhla Chloe. Táta sebou trhl. „Kdo ti řekl, že jsem hrál v kapele?“ „Viděla jsem vaše cédéčko a zeptala jsem se na to matky, ale ona –“ „Pšš!“ zarazil ji táta. „Nekřič tak. Počkat – kde jsi našla to cédéčko?“ „Ehm … no… já jsem… hledala jsem v kůlně starou klec na křečka a ona byla v krabici starých krámů. A taky tam byla spálená kytara.“ Táta otevřel pusu, že něco řekne, ale přesně 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190646
Troška slin
v té chvíli nahoře bouchly dveře. „Tak jdeme, Chloe!“ zahřímala matka. „Slib mi, že jí neřekneš, že jsem přišel o práci!“ zašeptal táta. „Slibuju.“ Chloe zavřela dveře a nechala tátu na všech čtyřech ve tmě. Teď se v domě už schovávali dva dospělí muži. Co přijde teď? napadlo ji. Najdu příště v sušičce dědu?
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190646
10 Trochu ožvýkaná
„Pomoc s kampaní“ znamenala, že Chloe klepala na dveře snad všem lidem ve městě a matka se jich ptala, jestli může „počítat s jejich hlasem“. Ty, co řekli, že budou matku volit, odměnila širokým úsměvem a ještě širší nálepkou na okno „Volte Crumbovou“. Ti, co odpověděli, že ji volit nebudou, přišli o pořádný kus televizního programu. Matka totiž nebyla z těch, kdo se jen tak bez boje vzdají. Šly kolem trafiky. „Musím se přesvědčit, jestli Rádž vyvěsil do výlohy můj plakát,“ prohlásila matka a vykročila k obchodu. Chloe za ní klusala v nepohodlných „nedělních“ botách 106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190646