B LA D E R U N N E R
103
li si ho zopakuju. Ale vím, jaké budou výsledky. Můžu zavolat své ženě?“ „Máte povolený jen jeden hovor. Nechcete radši zavolat svému advokátovi?“ „Zavolám své ženě,“ řekl Rick. „Advokáta mi může sehnat ona.“ Policejní důstojník v civilu mu podal padesáticentovou minci a ukázal prstem. „Tamhle je videofon.“ Díval se, jak Rick přechází místností k videofonu. Pak se vrátil k prohlídce Rickova kufříku. Rick vhodil minci a vytočil své číslo. Pak stál a čekal, jak se mu zdálo, celou věčnost. Na videoobrazovce se objevil ženský obličej. „Ano?“ řekla. Nebyla to Iran. V životě tu ženu neviděl. Zavěsil a pomalu se vrátil k policejnímu úředníkovi. „Omyl?“ prohodil policista. „No, můžete si zavolat znovu, v tomhle ohledu jsme tolerantní. Nemůžu vám nabídnout, abyste zavolal ručiteli, protože kauce u vás zatím nepřipadá v úvahu. Až budete obžalován, stejně –“ „Já vím,“ přerušil ho Rick trpce. „Policejní postup dobře znám.“ „Tady je váš kufřík,“ řekl policista. Podal ho Rickovi. „Pojďte do mé kanceláře… Rád bych si s vámi promluvil.“ Jako první vykročil boční chodbou. Rick ho následoval. Potom se důstojník zarazil a otočil se: „Jmenuji se Garland.“ Natáhl ruku a Rick ji přijal. Krátce si rukama potřásli. „Posaďte se,“ řekl Garland, když otevřel dveře do své kanceláře, a zasunul se za veliký uklizený stůl. Rick se posadil čelem ke stolu. „Tenhle Voigt-Kampffův test,“ začal Garland, „o kterém jste se zmiňoval.“ Ukázal na Rickův kufřík. „Všechen ten materiál, který nosíte s sebou.“ Nacpal si a zapálil dýmku, chvilku bafal. „To je analytický prostředek pro určování andíků?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190632
104
PHILIP K. DICK
„Je to náš základní test,“ řekl Rick. „Jediný, který v současnosti používáme. Jediný, který je schopný rozeznat tu novou mozkovou jednotku Nexus-6. Vy jste o tom testu neslyšel?“ „Pokud jde o testování androidů, slyšel jsem o několika stupnicích profilové analýzy. Ale o téhle ne.“ Nepřestával si Ricka upřeně prohlížet, obličej měl opuchlý. Rick nedovedl odhadnout, co si Garland myslí. „Pokud jde o ty ušmudlané průklepáky,“ pokračoval Garland, „co jste měl v kufříku. Polokov, slečna Luftová… ty vaše úkoly. Jsem tam i já.“ Rick na něj chvíli upřeně hleděl, pak hmátl po kufříku. Ve chvilce ležely papíry před ním. Garland měl pravdu. Rick hleděl do poznámek. Žádný z mužů – či spíš ani on, ani Garland – chvíli nepromluvil, pak si Garland nervózně odkašlal. „Je to nepříjemný pocit,“ prohodil. „Zjistit takhle zčistajasna, že jsem na seznamu nájemného lovce. Nebo kdo vlastně jste, Deckarde.“ Stiskl tlačítko interkomu na stole a řekl: „Pošlete mi sem jednoho nájemného lovce, je jedno kterého. Fajn, děkuju vám.“ Pustil knoflík. „Za nějakou chvilku tady bude Phil Resch,“ řekl Rickovi. „Chci vidět jeho seznam, než budu pokračovat.“ „Myslíte, že bych na jeho seznamu mohl být?“ zeptal se Rick. „Je to možné. Brzo se to dozvíme. Lepší je mít jistotu, když jde o tak vážné věci. Raději nenechávat nic náhodě. K tomuhle seznamu, ve kterém jsem taky já,“ ukázal na pomačkanou kopii. „Nejsem tam uvedený jako policejní inspektor, chybně mě uvádí jako pojišťovacího agenta. Jinak je to správně, co se týče fyzického popisu, věku, osobních zvyklostí, soukromé adresy. Ano, jsem to já. Podívejte se sám.“ Přistrčil papír Rickovi, který si ho vzal a prohlédl. Dveře kanceláře se otevřely a objevil se vysoký, vyzáblý muž ostře řezaných rysů, se špičatou bradkou a s brýlemi opatřenými rohovinovými obroučkami. Garland vstal a ukázal na Ricka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190632
B LA D E R U N N E R
105
„Phil Resch, Rick Deckard. Oba jste nájemní lovci a podle všeho nastal čas, abyste se seznámili.“ Phil Resch si potřásl rukou s Rickem a prohodil: „Ke kterému městu patříte?“ Garland odpověděl za Ricka: „K San Francisku. Koukni se na jeho seznam. Tenhle přijde na řadu jako další.“ Podal Philu Reschovi papír, který si Rick dosud prohlížel, ten s Garlandovým popisem. „Heleďme, Gare,“ řekl Phil Resch, „to seš ty.“ „Je nás tam víc,“ kývl Garland. „V seznamu má taky Lubu Luftovou, operní pěvkyni, a Polokova. Pamatuješ na Polokova? Už je po smrti. Tenhle nájemný lovec nebo android nebo co je to zač ho sejmul a v laboratoři dělají test jeho kostní dřeně. Abychom viděli, jestli je tady nějaká možnost –“ „S Polokovem se znám,“ přerušil ho Phil Resch. „To je ten přerostlý Děda Mráz od sovětské policie?“ Zadumaně se tahal za štětinatou bradku. „Myslím, že udělat mu test kostní dřeně není špatný nápad.“ „Proč to říkáš?“ zeptal se Garland, zjevně popuzený. „Musíme jenom odstranit jakýkoli právní důvod, na jehož základě by tenhle Deckard mohl prohlašovat, že nikoho nezabil, že jenom ‚poslal na odpočinek‘ jednoho androida.“ Phil Resch řekl: „Pokolov na mě působil studeně. Strašně obřadný a vypočítavý, odtažitý.“ „Spousta sovětských policajtů je taková,“ dopálil se Garland. „S Lubou Luftovou jsem se nikdy nesetkal,“ řekl Phil Resch. „I když jsem slyšel její nahrávky.“ A k Rickovi: „Otestoval jste ji?“ „Začal jsem,“ odpověděl Rick. „Ale nemohl jsem nic zjistit přesně. A pak přivolala toho policajta a tím to skončilo.“ „A Polokov?“ zeptal se Phil Resch. „Neměl jsem vůbec možnost ho testovat.“ Phil Resch řekl spíš pro sebe: „A předpokládám, že jste neměl možnost otestovat ani inspektora Garlanda.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190632