98
názvem Compendium der Pastoral ve Vídni r. 1897. České vydal vlastním nákladem v r. 1905. Dlouhodobě přispíval do různých časopisů, mj. do časopisu Blahověst a hojně do ČKD. Snahy sociální revoluce a úloha církve, ČKD 1871/1–2; Národní čili obecná škola, její opravy a oddělení od církve, 1868; Příručná kniha bohosloví pastýřského, 1874; Biblické katechese, 1882; Vypracované katechese, 1884; Skromný příspěvek ku porozumění otázce sociální a dělnické, ČKD, 1891/7; Katolická církev a sociální demokracie, ČKD, 1893/5; Učebná kniha bohosloví pastýřského, 1904. O působnosti duchovenstva v otázce sociální, ČKD, 1906/3. V letech 1859–60 napsal asi 20 úvodních článků o rakouských Slovanech do politického deníku Gegenwart ve Vídni. Články vzbudily velkou pozornost mezi národním duchovenstvem zejména v Čechách, na Moravě a u Jihoslovanů. S farářem Dubnem vydal knížku: Blahovonný venkovan (1863). S Karlem Vinařickým 2 brožury: Jesuité a Druhá a poslední odpověď Národním listům k otázce o jezuitech, 1867.
Smolík, Václav 22. 9. 1866 Třeboň – 3. 5. 1920 Praha Gymnazium studoval v Třeboni, r. 1882 vstoupil do kongregace redemptoristů. Studoval v Mautern ve Štýrsku v redemptoristickém ústavu, r. 1889 byl vysvěcen na kněze. Působil v komunitách: Koclířov, Budějovice, Červenka. Vyučoval řečtinu, matematiku, fyziku, přírodozpyt. V letech 1896–1901 se účastnil misií na českém území. 15 roků přednášel v Obořišti scholastickou filozofii. Zabýval se matematikou, fyzikou a přírodní vědami. Psal recenze na odborná díla z těchto oborů. Publikoval i obsáhlejší recenze na Cathreinovu Philosophia moralis a na Kachníkovy Dějiny filozofie (ČKD, 1905/2, s. 185–188) a polemickou studii o Überphilosophie Engelberta Fischera (ČKD, 1908). Od r. 1917 žil na Svaté Hoře a svůj život dožil v Praze. Encyklika J. S. Papeže Pia X. „Pascendi Dominici gregis“ o učení modernistův. Praha : Dědictví sv. Prokopa, 1911.
Soldát, Alois 1862 Opařany u Tábora – 23. 12. 1952 Praha Prof. církevního práva, církevní historik, publicista. Gymnázium studoval v Třeboni, posléze vystudoval teologii v Praze, r. 1886 byl vysvěcen
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190620
99
na kněze působil jako kaplan v Rokycanech, r. 1888 se stal adjunktem teologické fakulty v Praze a také katechetou při akademickém gymnáziu v Praze, r. 1891 byl jmenován vicerektorem teologického semináře, v r. 1893 dosáhl doktorátu teologie. V r. 1903 byl jmenován mimořádným profesorem církevního práva a křesťanské sociologie na české teologické fakultě Karlovy university v Praze. Publikoval mnoho prací. Hojně přispíval do ČKD jako autor (články z oboru církevního práva, křesťanské sociologie a z církevních dějin) a recenzent; spolupracoval též na Českém slovníku bohovědném. Bytová otázka dělnická, 1905; Za nerozlučnost manželství, ČKD, 1906/1; O jedinosti a nerozlučnosti manželství, 1906; Kodifikace zákonů církevních a postulata sněmu vatikánského, 1908; Encyklika „Singulari quadam“ a otázka křesťanských spolkův odborných, ČKD, 1913/5; Nástin základů a všeobecných zásad společensko-hospodářských, 1913; O válce po právu přirozeném a mezinárodním, 1915. Socialismus a křesťanství. Napsal dr. Vilém Stang, ČKD, 1912/3 (recenze); Jádro křesťanské sociologie. Napsal ThDr. Frant. Reyl, ČKD, 1914/9 (recenze); Frant. Reyl, Sociologie v politice, ČKD, 1925/3 (recenze); P. Bernardina Skácela, O. Praedic. Politika dle zásad katolických, ČKD, 1926/9+10 (recenze).
Soukup, Emilian 9. 5. 1886 Malešice – 5. 1. 1962 Moravec Vlastním jménem František Soukup. Po gymnaziálních studiích v Českých Budějovicích vstoupil do dominikánského řádu v Olomouci. Teologii studoval na generálním učilišti v Düsseldorfu, kde dosáhl hodnosti lektora; r. 1909 byl vysvěcen na kněze. Působil jako profesor na dominikánském učilišti v Olomouci. Jako stálý člen redakčního kruhu dominikánského časopisu Filosofická revue, vycházejícího v letech 1929–48 v Olomouci za řízení M. Habáně, spoluutvářel svými mnohdy polemicky laděnými články z oblasti filozofie a psychologie náboženství jeho výslednou podobu. Věnoval se filozofii náboženství. Všechna náboženství kromě křesťanství (katolictví) považuje za nehistorická, bez objektivního základu a cíle, protože je vytvořil člověk. Pod jeho vedením vznikal český překlad Summy theologické Tomáše Akvinského (6 sv.; od r. 1932 sešitově, v letech 1937–40 knižně), na němž se podíleli i S. M. Braito, R. Dacík, M. Habáň, P. Škrabal, D. Žálek a J. Durych. Spolupracoval též na Příručním slovníku biblickém (1940).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190620
100
Rozvila se růže. Ze života Marie Panny, 1924; Člověk a jeho dílo, 1927; Mluvil v podobenstvích. 600 příkladů o náboženském životě naší doby, 1932; Blahoslavená Zdislava Berkovna, 1934; Svatý Dominik, 1934; Filozofie náboženství, 1935; Ascende superius. Promluvy k bohoslovcům, 1938; Úvod do Summy theologické sv. Tomáše Akvinského (s A. Pavelkou), 1941. Sborníky: Příruční slovník biblický, ed. P. Škrabal, 1940; Svatý Tomáš Aquinský, 1924; Nový postup filozofie náboženství vůči moderním proudům, Sb. mezinárodních tomistických konferencí v Praze 1932, ed. M. Habáň, 1933. Přísp. ve Filosofické revue: Co jest pravda, Nová synthesa, Za absolutním, Záchrana vědy, 1929; Měřítko inteligence, Ohnisko pravdy, U kořene skepse, Ze záhad pohybu, 1930; Z filozofie náboženství, 1931; Z náboženské psychologie, 1932; Tomismus v náboženské psychologii, 1933; Intuice v náboženství, Blondelismus, Spravedlnost základem státu, 1935; Cíl a původ rodiny, Životní zkušenost – princip moudrosti, 1936; Opus justitiae pax, Historický vývoj pojmu náboženství, Úkoly české filozofie, 1939; Doslov k velkému dílu. Český překlad Theologické summy sv. Tomáše Akvinského, 1940; Přísp. v revue Na hlubinu aj. Edice: T. Akvinský. Summa theologická, 1937–40.
Stárek, Jan Nepomuk 1. 1. 1795 České Lipchavy – 11. 11. 1883 Hradec Králové Studoval filozofii v Litomyšli, teologii v Praze, vysvěcen byl v r. 1821. Působil jako adjunkt teologické fakulty v Praze, r. 1825 byl suplentem Nového zákona teologické fakulty v Praze, v letech 1826–77 profesorem mravovědy a českého jazyka a literatury v Hradci Králové. V r. 1833 dosáhl titulu doktor teologie. V r. 1848 byl povolán za profesora katechetiky a metodiky. V r. 1877 odešl jako profesor morální teologie do výslužby, učil dál katechetiku a metodiku. Přispíval do různých časopisů, mj. do Blahověsti, do ČKD, Přítele mládeže, Polabského Slovana, Časopisu českého Musea. Zemřel rok před tím, než vyšlo jeho velké dílo Katolická mravověda.134 Kromě ní publikoval např. Swatého Th. Caecilia Cypriana, Biskupa Karthaginského a mučedlnjka, Wěk a Spisy vybrané, 1844; Pokus Historie zjevení biblického co úvod v starý a nový Zákon, 1861; Sv. Jana Chrysostoma Wěk a Spisy vybrané, 1861; Moudrost na ulicích v příslovích a pořekadlech národa českého, 1881.
134 Kryštůfek, Frant. Xav.: Zemřel Dr. Jan Nep. Stárek, ČKD, 1883/10, s. 616–618. Recenze viz Krásl, František. Katolická Mravověda. Sepsal Jan Stárek, ČKD, 1884/5, s. 309–312.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190620