Vrátíme-li se k problémÛm v˘chodní Evropy, v Teheránu byl stvrzen osud Estonska, Loty‰ska a Litvy. Pfied konferencí se Roosevelt je‰tû u Stalina pfiimlouval, aby se tam „z hlediska vy‰‰í morálky“ konal po válce plebiscit, a ti, kdoÏ nechtûjí b˘t obãany SSSR, mohli emigrovat. Nyní v‰ak nalil ãistého vína: bude se muset ohlíÏet na v˘chodoevropské pfiistûhovalce mezi sv˘mi voliãi, ale „aÏ sovûtská vojska baltské státy znovu obsadí, nemá v úmyslu jít kvÛli tomu se SSSR do války“. Pro budoucnost to znamenalo, Ïe Washington sice anexi oficiálnû neuznal, v roli páriÛ tam pfieÏívaly diplomatické mise tfií pobaltsk˘ch státÛ, ale kaÏd˘ vûdûl, jaká je skuteãnost.40 V nejdÛleÏitûj‰í polské otázce se Churchill nejprve snaÏil dûlat PolákÛm zastánce. Potom v‰ak uãinil rozhodující pragmatick˘ ústupek: vzal tfii sirky, poloÏil je na mapu Polska, vytrÏenou z v˘tisku Times, a posunul je z v˘chodu na západ. ¤ekl, Ïe chce, aby Polsko bylo takto územnû posunuto. Tedy, aby budoucí sovûtsko-polskou hranicí byla tzv. „Curzonova linie“ (navrÏená ministrem zahraniãí lordem Curzonem za polsko-sovûtské války v roce 1920) a západní polská hranice leÏela nûkde na Odfie. Roosevelt nebyl epizodû se sirkami pfiítomen, ale v závûreãném soukromém rozhovoru „posiloval Stalinovu dÛvûru“ stejnû: „Je nutno obnovit polsk˘ stát, ale on sám by rád vidûl jeho v˘chodní hranice posunuty na západ a západní hranice snad aÏ k fiece Odfie“; a otevfienû to nechce fiíci jen proto, Ïe má pfied sebou prezidentskou kampaÀ (1944) a musí myslet na polsko-katolické hlasy.41 Eden k „znovuobjevení“ Curzonovy linie ironicky poznamenal, Ïe jde vlastnû o potvrzení paktu Ribbentrop–Molotov, ale Stalin to odbyl jen pokrãením ramen – „nazvûte si to, jak chcete“. Bylo pro nûj podstatné, Ïe Západ v praxi pfiijímá zásadu „legitimních rusk˘ch bezpeãnostních zájmÛ“; potom, jak vûdûl, budou s postupem Rudé armády následovat ústupky dal‰í. Jak to shrnul Bohlen: „V˘sledkem bude, Ïe Sovûtsk˘ svaz se stane jedinou v˘znamnou vojenskou a politickou silou na evropském kontinentû. Zbytek Evropy bude vojensky i politicky bezmocn˘.“ V˘stiÏná je i charakteristika Teheránu náãelníkem imperiálního ‰tábu Brookem, pozdûj‰ím lordem Alanbrookem: „·patné od zaãátku do konce. Winston nebyl na úrovni a Roosevelt byl je‰tû hor‰í.“42
âtvrt˘ vzadu – de Gaulle Souãástí „tragédie jménem Roosevelt“ bylo prezidentovo osobní nepfiátelství se stejnû samolib˘m a svéhlav˘m stráÏcem „velikosti (grandeur) Francie“ – tedy i obrany jejího koloniálního impéria – Charlesem de Gaullem. Staãí jedin˘ prezidentÛv soud t˘kající se Indoãíny – „cokoliv tam vznikne, bude to rozhodnû lep‰í neÏ Ïít pod francouzskou koloniální vládou“43 –, abychom pochopili hloubku propasti mezi obûma politiky, která se silnû promítla i do americko-francouzsk˘ch vztahÛ. Nazítfií po vojenské poráÏce (1940) kleãela Francie u nohou „zachránce“ mar‰ála Henri-Philippe Pétaina, jenÏ po územních ztrátách spojen˘ch s kapitulací a s rozdûlením zbytku 40
FRUS 1943, sv. 1, str. 541; Lundestad, cit. dílo, str. 293–303. Bohlen, cit. dílo, str. 151; FRUS 1943, sv. 1, str. 541–542; FRUS 1943, The Conferences at Cairo and Tehran, str. 594; Harriman – Abel, cit. dílo, str. 360. 42 Bohlen, cit. dílo, str. 153; Eden, The Reckoning, str. 496; Perlmutter, cit. dílo, str. 160. 43 E. Roosevelt, As He Saw It, New York 1946, str. 115. Podrobnû viz M. Ferro, De Gaulle et l’Amérique, Paris 1973; M. Viorst, Hostile Allies: FDR and Charles de Gaulle, New York 1965. 41
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190529
zemû na okupovanou a neokupovanou ãást se stal hlavou formálnû nezávislého státu v neokupované ãásti se sídlem ve Vichy.44 Obrácení velké vût‰iny FrancouzÛ pod Pétainovu patriarchální ochranu vystihoval Pater noster Georgese Gérarda: „Otãe ná‰, kter˘ nás vede‰, jméno tvé budiÏ pochváleno, pfiijì království tvé... Dej nám nበdenní chléb, i kdyÏ nemáme nic, ãím bychom se odmûnili... Neveì nás k fale‰n˘m nadûjím ani ke klamu, ale osvoboì nás od zlého, ó mar‰ále.“45 Bylo historickou zásluhou do té doby málo známého de Gaulla, Ïe odpovûdûl v Lond˘nû zaloÏením hnutí Svobodná Francie, které si dalo za úkol bojovat proti Hitlerovi i jeho vichystick˘m soubûÏcÛm, jakkoliv se to zdálo b˘t jen fikcí. „Na své stranû jsme mûli jen Îidy, ãernochy, invalidy, ztroskotance a paroháãe,“ fiekl pozdûji de Gaulle.46 Vztahy mezi Churchillem a de Gaullem mûly daleko k idyle. Snad nejlépe je vystihuje premiérova ironická reakce na ãastou stíÏnost, Ïe „de Gaulle se pokládá za Johanku z Arku“: „to vím, ale nemohu své biskupy pfiimût, aby ho upálili“.47 Ve Whitehallu si v‰ak byli dobfie vûdomi dvou skuteãností: (a) spoleãn˘ch zájmÛ s Francií v Evropû i v koloniích a (b) rozdílu mezi „Svobodnou Francií“ a jin˘mi emigrantsk˘mi vládami a organizacemi, kter˘ spoãíval v tom, Ïe hnutí mûlo vlastní teritoriální zázemí, protoÏe se k nûmu pfiihlásily koloniální správy v nûkolika zámofisk˘ch drÏavách v Africe a Oceánii. U Roosevelta ‰lo o nûco jiného. Je udivující, jak odkaz dvou staletí, kdy Francie a USA nikdy proti sobû nestály jako váleãní nepfiátelé a americká elita pfiejímala francouzskou kulturu, váÏil ménû neÏ pfiedsudky. Washingtonská „sázka na Vichy“ (Vichy Gamble)48 a na vichystického admirála Darlana v severoafrick˘ch francouzsk˘ch drÏavách vycházela z racionální, i kdyÏ klamné nadûje, Ïe se PétainÛv reÏim nakonec obrátí proti Hitlerovi. Av‰ak pozdûj‰í Rooseveltovo rozhodnutí ignorovat vzestup de Gaullovy hvûzdy a hledat protiváhu ve zcela beznadûjné figufie, generálovi Henrim Giraudovi, bylo projevem zaslepenosti. První setkání prezidenta s de Gaullem v Casablance v lednu 1943 vyústilo v hádku a v listopadu 1943 se rozpor znovu promítl v libanonské krizi, kdyÏ Washington spolu s Lond˘nem ostfie reagoval na zru‰ení libanonské ústavy a uvûznûní nacionalistick˘ch pfiedákÛ. Na spojenecká naléhání de Gaulle spojil v ãervnu 1943 svÛj „Národní v˘bor Svobodné Francie“ s Giraudovou severoafrickou skupinou do „Francouzského v˘boru národního osvobození“ (CFLN) se sídlem v AlÏíru a pod spoleãn˘m pfiedsednictvím obou generálÛ, ale bûhem
44
Alsasko a Lotrinsko si pfiivlastnili Nûmci, Savojsko a Korsiku Italové. M. Larkin, France since the Popular Front. Government and People 1936–1996, Oxford 1997, str. 83. Levá historiografie vykládala vÏdy pétainovskou ideologii „národní revoluce“ jen jako konzervativnû-klerikální odpovûì na liberalismus a modernizaci; ve skuteãnosti ãerpala tato ideologie více „z pozitivistick˘ch ideálÛ technokratické spoleãnosti“. (Cf. tamtéÏ, str. 89–92.) 46 Larkin, cit. dílo, str. 109. Podrobnûji viz Ch. de Gaulle, Mémoires de guerre, sv. 1, Paris 1954, str. 67–86; J. Lacouture, De Gaulle, sv. 1, Paris 1984, str. 363ff. Cf. i R. Aron, Memoirs, New York 1990, str. 111ff. 47 J. W. Young, The Cold War and the Western Alliance 1944–1949: French foreign policy and post–war Europe, New York 1990, str. 3. Podrobnû de Gaulle, cit. dílo, sv. 1, str. 89ff; Lacouture, cit. dílo, sv. 1, str. 428ff. 48 Roosevelt byl obecnû inspirován liberálnû antikolonialistickou filozofií a osobnû admirálem Williamem Leahym, velvyslancem ve Vichy a potom ‰éfem prezidentského ‰tábu. To v‰ak je pouze ãásteãné vysvûtlení. (V˘klad z amerického zorného úhlu viz Feis, cit. dílo, str. 246 ff; W. L. Langer, Our Vichy Gamble, New York 1947; W. D. Leahy, I Was There, New York 1947; R. Murphy, Diplomat among Warriors, New York 1964. V˘klad z francouzského pohledu de Gaulle, cit. dílo, sv. 1, str. 471ff., sv. 2, str. 3ff; Lacouture, cit. dílo, sv. 1, str. 463 passim.) 45
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190529
nûkolika mûsícÛ svého soka zne‰kodnil. V˘znamnûji, Francouzi doma jiÏ poznali, Ïe jejich nadûje vkládané v Pétainovo spasitelství byly mylné, a nalézali nového spasitele právû v de Gaullovi. V˘voj urychlil sám Hitler, kdyÏ v obavách ze spojeneckého vylodûní poslal vojska i do dosud neokupované ãásti Francie a kdyÏ se rozhodl k témûfi dvûma milionÛm váleãn˘ch zajatcÛ nahnat do ¤í‰e 650 000 mlad˘ch a kvalifikovan˘ch pracovních sil. Souãasnû s tím, jak ãást z nich unikla „do kfiovin“ (maquis) a stala se partyzány (maquisards), nab˘val síly i pevnûj‰ích organizaãních forem francouzsk˘ vnitfiní odboj, jenÏ byl aÏ dosud víceménû jen záleÏitostí mal˘ch komunistick˘ch, socialistick˘ch a katolick˘ch skupin. VÛdce katolického odboje Jean Moulin sestavil z pfiedstavitelÛ tûchto skupin „Národní radu odporu“ (CNR), která se jednoznaãnû orientovala na de Gaullovo hnutí. Nic z toho v‰ak Washington dostateãnû nepouãilo. De Gaullovi bylo utajeno i datum vylodûní v Normandii (6. ãervna 1944) a bylo jen zásluhou prozíravosti vrchního velitele spojeneck˘ch vojsk generála Dwighta Eisenhowera, Ïe vyslal k osvobození PafiíÏe, kde zatím vypuklo protinûmecké povstání, francouzskou obrnûnou divizi generála Leclerka (19.–25. srpna). Roosevelt Ïádal, aby byla ve Francii zfiízena spojenecká okupaãní správa, nikoliv civilní správa pod de Gaullovou patronací. Teprve na konci fiíjna jej kombinovan˘ tlak BritÛ a Státního departmentu pfiimûl, aby následoval pfiíkladu chytfiej‰í Moskvy a diplomaticky uznal reorganizovanou de Gaullovu prozatímní vládu, v níÏ ke dvûma tfietinám generálov˘ch stoupencÛ z AlÏíru pfiibyla tfietina pfiedstavitelÛ domácího odboje, mezi nimi i dva komunisté. I potom dominovala antipatie, vyjádfiená Rooseveltov˘m ochotn˘m souhlasem s názorem, Ïe „de Gaulle je jedním z nejvût‰ích ãubãích synÛ, ktefií se kdy posadili na noãník“.49 Pocity o „ãubãích synech na noãnících“ pfiitom mohla mít i francouzská strana. Uvedeme alespoÀ pfiíklad ze vzdálené Oceánie, ostrova Santo na Nov˘ch Hebridách. Americká armáda zde shromáÏdila v závûreãné fázi války obrovské mnoÏství materiálu a zásob, které se náhle staly „nepotfiebn˘mi“. Francouzi o nû projevili znaãn˘ zájem, ale kdyÏ se zdráhali zaplatit poÏadovanou sumu, Ameriãané v‰echno naházeli do mofie z korálového útesu, jemuÏ se pak fiíkalo „v˘spa milionÛ dolarÛ“. Podle britského líãení toto bláznovství „trvalo fiadu dní, protoÏe ‰lo o velké sklady konzerv, látek, strojÛ, a pfiedev‰ím dÏípÛ. Lidé tomu pfiihlíÏeli se slzami v oãích ... Ani sami Ameriãané to nedokázali vysvûtlit. Jeden den je‰tû peãlivû stroje mazali, druhého dne je v‰echny naházeli do mofie. Jak mohla (jejich) vláda nûco takového dovolit?“50
Sovûtské geostrategické plánování: Litvinov a Majskij Chápeme, Ïe nûmeck˘ vpád a utrpení s ním spojená znovu oÏivily staletou ruskou touhu po „bezpeãn˘ch hranicích“. Ale porozumûní a soucit nemohou b˘t dÛvodem k zapomenutí, jak z toho reÏim tûÏil a jak se prosazoval na úkor jin˘ch. Stalin nevykfiikoval frustrace a potom rostoucí sebevûdomí v otevfien˘ch vyhrÛÏkách; naopak, snaÏil se vytváfiet na Západû zcela opaãn˘ dojem. Máme tu na mysli zejména dva kroky, uãinûné roku 1943: (a) realizoval svÛj zámûr z doby paktu s Hitlerem a rozpustil Kominter-
49
Bohlen, cit. dílo, str. 208; The Memoirs of Cordell Hull, sv. 2, str. 1476; Wall, cit. dílo, str. 20–31. Podrobnû o vztazích de Gaulle – západní spojenci v dobû osvobození Francie viz Lacouture, cit. dílo, str. 20ff; D. Lapierre – L. Collins, Paris – brûle-t-il? Paris 1958. 50 J. A. Michener, Return to Paradise, London-Corgi Books 1970, str. 189.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190529