98
a po vzájemné shodě;224 a potvrdí svůj závazek, že se zdrží hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti každého státu a že nikdy nepoužijí své zbraně, leda v případě sebeobrany nebo jiným způsobem v souladu s Chartou Organizace spojených národů; – potvrdí v souladu s principy Závěrečného aktu KBSE ve vztahu k Ukrajině svůj závazek, že se zdrží vykonávání ekonomického nátlaku zaměřeného na to podřídit svým zájmům práva kteréhokoli členského státu KBSE příslušející jeho suverenitě a zajistit takovým způsobem pro sebe výhody jakéhokoli druhu; – potvrdí svůj závazek, že se budou neprodleně domáhat akcí Rady bezpečnosti OSN na poskytnutí pomoci Ukrajině jakožto nejaderné straně Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, stane-li se Ukrajina obětí aktu agrese nebo objektem hrozby agrese za použití jaderných zbraní; – potvrdí ve vztahu k Ukrajině svůj závazek, že nepoužijí proti žádné nejaderné straně NPT jaderné zbraně, leda v případě útoku na ně, na jejich území nebo závislá území, na jejich ozbrojené síly nebo na jejich spojence ze strany tohoto státu jednajícího ve shodě se státem disponujícím jadernými zbraněmi nebo vázaného s ním spojeneckou smlouvou. Prezidenti Clinton a Jelcin informovali prezidenta Kravčuka o tom, že proběhly konzultace s Velkou Británií, třetím depozitářem NPT, a že Velká Británie je připravena nabídnout Ukrajině tytéž bezpečnostní garance, jakmile se Ukrajina stane nejadernou stranou NPT,“ hovořilo se v prohlášení. Trojstranné prohlášení představovalo nakonec zlom, neboť zasazovalo problematiku jaderného odzbrojení Ukrajiny do širšího rámce bezpečnostní a hospodářské agendy, čímž Nejvyšší rada podmiňovala svůj souhlas s realizací dříve uzavřených odzbrojovacích dohod. Otázkou, která nadále rozdělovala ukrajinskou politickou scénu, zůstávalo, zdali učiněné kroky vycházejí požadavkům vznášeným na ukrajinské straně vstříc v dostatečné míře. Administrací ukrajinského prezidenta, spolu se silovými ministerstvy, nicméně bylo moskevské prohlášení podáváno v tom smyslu, že vyhovuje podmínkám definovaným v ratifikačním usnesení Nejvyšší rady k smlouvě START z listopadu předchozího roku.225 224 Přislíbeno tedy bylo potvrzení zásady neporušitelnosti hranic, a ne uznání zásady nedotknutelnosti hranic, jak ukrajinští vyjednavači, jsouce si vědomi toho, že zmiňovaná shoda může mít v praxi více modalit, prosazovali. (Zásada nedotknutelnosti hranic nepřipouští žádné hraniční úpravy.) 225 Stejným argumentem se současně předvídavý Kravčuk snažil čelit ne právě ojedinělým obviněním, že v Moskvě překročil své pravomoci. K průběhu parlamentní debaty souhrnně viz
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190518
99
Hned 24. ledna 1994 proto prezident Kravčuk předstoupil před parlament s návrhem rezoluce, jež sestávala ze tří bodů: 1) odstraňovala rezervace Ukrajiny k článku 5 lisabonského protokolu; 2) zmocňovala vládu Ukrajiny k uskutečnění výměny ratifikačních listin k smlouvě START; a konečně 3) schvalovala přistoupení Ukrajiny k Smlouvě o nešíření jaderných zbraní jako stát, který nedisponuje jadernými zbraněmi, byť s některými výhradami.226 Dne 3. února 1994, „vycházejíc z výsledků schůzky prezidentů Ukrajiny, Spojených států amerických a Ruské federace v Moskvě 14. ledna 1994, trojstranného prohlášení a dodatku k němu, které podepsali“, Nejvyšší rada vyhověla prvním dvěma bodům návrhu.227 Nezdar ukrajinského parlamentu schválit vedle dokončení ratifikace smlouvy START také přistoupení republiky k Smlouvě o nešíření jaderných zbraní tedy ani nadále nedovoloval, aby smlouva START vstoupila v platnost. Bezpodmínečná ratifikace smlouvy, včetně lisabonského protokolu, přesto dávala naději, že denuklearizace Ukrajiny bude konečně také zahájena v praxi, třeba v trilaterálním rámci, dojednaném 14. ledna 1994 v Moskvě. Tak, již 4. března 1994 mohl ukrajinský prezident Kravčuk informovat své hostitele ve Washingtonu o tom, že z Ukrajiny byla mezitím vypravena do Ruska první vlaková souprava s nákladem šedesáti bojových hlavic.228 Zásilka šedesáti ukrajinských hlavic do Ruska byla během několika dní následována druhou.229 Dne 5. dubna 1994, Lepingwell, Ukrainian Parliament Removes, 37–42; Taras Kuzio, „From Pariah to Partner. Ukraine and Nuclear Weapons“, Jane’s Intelligence Review 6, č. 5 (květen 1994): 204–207. 226 Resolution Submitted to the Ukrainian Parliament by President Kravchuk, RFE/RL Research Report 3, č. 8 (25. února 1994): 41. 227 Postanova Verchovnoji Rady Ukrajiny Pro vykonannja Prezydentom Ukrajiny ta Urjadom Ukrajiny rekomendacij, ščo mistjat′sja v punkti 11 Postanovy Verchovnoji Rady Ukrajiny Pro ratyfikaciju Dohovoru miž Sojuzom Radjans′kych Socialistyčnych Respublik i Spolučenymy Štatamy Ameryky pro skoročennja i obmežennja stratehičnych nastupal′nych ozbrojen′, pidpysanoho u Moskvi 31 lypnja 1991 roku, i Protokolu do n′oho, pidpysanoho u Lisaboni vid imeni Ukrajiny 23 travnja 1992 roku, Verchovna Rada Ukrajiny, http://www.rada.gov.ua/laws/ pravo/new/cgi-bin/show.cgi?nreg=3919-12&print=1. 228 RFE Daily Report, 7. března 1994; Nezavisimaja gazeta, 10. března 1994. Z Washingtonu si za to Kravčuk odvážel příslib zdvojnásobení hospodářské pomoci Spojených států, která měla být uvolněna, jakmile Ukrajina stvrdí svůj nejaderný status. Viz Joint Statement on Development of United States-Ukrainian Friendship and Partnership, A/49/113. Odpovídající dohoda o uvolnění dodatečných prostředků (100 milionů amerických dolarů) pro Ukrajinu z Nunn-Lugarova fondu byla pak podepsána ještě během návštěvy tajemníka Spojených států pro obranu Williama Perryho v Kyjevě 21. března 1994. RFE Daily Report, 22. března 1994. Spojené státy zároveň, poté co se měl Perry možnost osobně seznámit s průběhem deaktivace raketových komplexů na základně v Pervomajsku, oznámily, že v nejbližší době přestanou zaměřovat své střely na cíle na území Ukrajiny. 229 RFE Daily Report, 22. března 1994.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190518
100
v době vrcholící energetické krize na Ukrajině, mohlo pak ukrajinské ministerstvo zahraničních věcí, ústy náměstka Tarasjuka, oficiálně potvrdit, že Ukrajina obdržela první dodávku palivových článků z Ruska pro atomové elektrárny, což jí umožní připravit k expedici další soupravu s bojovými hlavicemi.230 První týden v květnu zase mohl velitel strategických raketových vojsk Ruské federace gen. Igor Sergejev oznámit, že u všech 46 raket typu SS-24 rozmístěných na území Ukrajiny, jakož i u nejzanedbanějších raket typu SS-19, mezitím byly odňaty bojové hlavice s tím, že deaktivace zbývajících jednotlivých raket typu SS-19 na Ukrajině se očekává v nejbližších dnech.231 Konečně 16. května 1994 byl předsedy obou vlád Zvjagilským a Černomyrdinem podepsán příslušný protokol, v němž se vláda Ukrajiny zavazovala, že ve lhůtě tří let od podpisu trojstranného prohlášení zajistí odsun všech jaderných bojových hlavic strategických jaderných sil dislokovaných na území Ukrajiny do Ruské federace.232 Ministr obrany Ukrajiny Vitalij Radeckij téhož dne oznámil, že dosavadní tempo transferu šedesáti bojových hlavic měsíčně bude dodrženo, což umožňovalo uvažovat i o dřívějším termínu dokončení celé operace, a to již k červnu 1996 (tj. zhruba ve lhůtě dohodnuté během rusko-ukrajinského summitu v září 1993 v Massandře).233 Ohlášené tempo zůstalo zachováno i v průběhu následujících dvou let.234 Formální přistoupení Ukrajiny k Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, zatímco v praktické rovině již byla denuklearizace Ukrajiny v plném proudu, schválila Nejvyšší rada (již v jiném složení a, paradoxně, po urgencích nové hlavy státu, jíž se stal Leonid Kučma) 16. listopadu 1994.235 K příslušnému usnesení o přistoupení k smlouvě připojil parlament několik podmínek. V nich Ukrajina mj. vyhrazovala pro sebe právo pře230 RFE Daily Report, 6. dubna 1994. Viz také Brifing MID RF 14 aprelja, Diplomatičeskij vestnik, č. 9–10 (květen 1994): 84. 231 Izvestija, 4. května 1994. 232 Nuclear Successor States, 14. Zpráva o podpisu protokolu ani dohody, k níž se protokol vztahoval, nebyla bezprostředně zveřejněna. Text dohody (operující s lhůtou dvou let pro odsun jaderných hlavic z Ukrajiny) viz Soglašenije meždu Pravitel′stvom Rossijskoj Federacii i Pravitel′stvom Ukrainy po realizacii Trechstoronnich dogovorennostej meždu Prezidentami Rossii, SŠA i Ukrainy ot 14 janvarja 1994 g., in Rossija–Ukrajina. 1990–2000, 337–338. 233 RFE Daily Report, 17. května 1994. 234 Poslední jaderná bojová hlavice oficiálně opustila území Ukrajiny k 30. dubnu 1996. Viz OMRI Daily Digest, 6. června 1996. Souhrnně k tomu viz také Craig Cerniello, „Ukraine Completes Final Transfer Of Nuclear Warheads to Russia“, Arms Control Today 26, č. 4 (květen/červen 1996): 22. 235 Zakon Ukrajiny Pro pryjednannja Ukrajiny do Dohovoru pro nerozpovsjudžennja jadernoji zbroji vid 1 lypnja 1968 roku, Verchovna Rada Ukrajiny, http://www.rada.gov.ua/laws/pravo/ new/cgi-bin/show.cgi?nreg=248/94-вр&print=1. Odtud i následující citace.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190518