97
má noc je tvůj den
„Chci si ho vzít hned.“ Sophie se na mě vzdorně podívala. Zavrtěla jsem hlavou a pevně řekla, že ne, vyzvedneme si je tu zítra. „Ty si to do zítřka rozmyslíš a zakážeš to,“ rozkřičela se. „Říkalas, že nikdy nebudeme smět mít žádný zvířátka. Já to věděla!“ Zmateně jsem ji pozorovala, jak křečovitě popadla králíčka a odběhla s ním do vzdáleného rohu obchodu. Po chvilce jsem šla za ní a našla ji zírat na ptačí krmítka, králíčka pevně v náručí. „Sophie?“ Nejdřív neodpověděla, a tak jsem k ní přisedla na bobek a jemně, ale pevně jí řekla. „Ten králíček má veliké štěstí. Bude patřit hodné holčičce, která ho nenechá zavřeného v bedýnce, že ne?“ Sophie pokrčila rameny a já pokračovala: „Vrátíme se sem pro něj zítra, slibuji. Ale nejdřív mu přece musíme připravit pořádný pelíšek.“ Sophie vysunula spodní ret a špičkou nohy čárala po podlaze. Na chvilku jsem si myslela, že se chce dál hádat, ale pak kývla a podala králíka prodavači, který opodál čekal, aby nám odnesl nakoupené věci do auta. Nicole také pokorně odevzdala své zvířátko a potom přešla ke mně. Její dlaň vklouzla do mé. Byl to zvláštní pocit, držet její malou teplou tlapku ve své. Jak jsme šly k východu, povzbudivě jsem jí ruku stiskla, i když jsem si nebyla jistá, jestli to povzbuzení nepotřebuju spíš já. Sotva jsme zavřeli zadní dveře auta za velkou boudičkou, výběhem, pytli sena, pilin a krmení pro králíky, už se objevil Grant s dvojčaty a vlekl na rameni velký pytel bílého písku. Rychle jsem ty dveře zase otevřela a on hodil těžký náklad dozadu. Přitom si prohlížel náš nákup. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190423
98
Melanie Rose
„No to je hrůza, Lauren,“ vyděsil se a otíral si kapesníkem čelo. „Vykoupili jste celý obchod?“ „Vlastně jsme to ještě nekoupili,“ zašklebila jsem se. „Řekla jsem, že to přijdeš hned zaplatit. Čekají, až budou moct zavřít.“ Grant se otočil, něco si přitom mrmlal a šel do obchodu. Toby mezitím skákal nadšením. „Táta žíká, že se sem zejtra vrátíme a odvezem to pískoviště. Je zelený umělohmotný a fááákt veliký. Budu mít fůru práce, abych na něj udělal dost velkou díru.“ „To je skvělé, Toby,“ prohlásila jsem a otevřela zadní dveře, aby se spolu s Teddym nasoukali dovnitř mezi všechny ty pytle a hromadu věcí. „To budou senzační prázdniny, co říkáte?“ Pomáhala jsem Teddymu zapnout pás a povzbudivě se usmála do jeho utrápených očí. „Uvidíš, že se ti to pískoviště bude moc líbit. Bude taky tvoje.“ Koukal na všechny ty zvířecí věci kolem sebe a rukama rytmicky mačkal svůj měkký míč, který ho doprovázel asi úplně všude. „Máma še na tebe bude moc zlobit,“ řekl tiše, „až se zas vrátí domů a uvidí všechen ten hroznej nepožádek. Budeš to všechno muset dát zase pryč.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190423
6.
K
dyž jsem se v úterý ráno probudila jako Jessica, měla jsem divný pocit. Když jsem nakrmila Frankie a vypila šálek slabého čaje, uvědomila jsem si, že se mi stýská po dětech. Minulý večer se v pizzerii docela vydařil, a to i přes svíravou bolest v mém poraněném rameni a v zádech. I Grant vypadal, že ho nadšení dětí zaujalo. Holky mu vykládaly o zvířátkách, která si vybraly, a Toby mlel o tom, jak bude s náklaďákem v pískovišti stavět silnice a mosty. Jenom Teddy tiše seděl, nahrbený nad talířem, zíral do prázdna a vlákna roztaveného sýra mu visela z brady, dokud mu Grant neutřel pusu ubrouskem a neřekl mu, aby si sedl pořádně. Ohledně Teddyho jsem se vůbec necítila dobře. Myslela jsem na to, když jsem venčila Frankie a čekala, dokud si ráno neuleví. Bylo mi jasné, že jsem vlastně podvodnice, která se tváří, že je někdo jiný, a Teddy se tím cítí zmatený. Ale co jsem měla dělat? Kdybych komukoli řekla pravdu, byla bych za blázna, a když Teddymu potvrdím, že se nemýlí, budu riskovat, že to řekne někomu dalšímu a za blázna bude on. Tou dobou už bylo skoro jedenáct, když jsem zavedla Frankie domů a odešla do kanceláře. Clara něco psala na počítači a já jsem tiše vklouzla na svou židli a začala otevírat Stephenovu poštu. „Máš to dobrý,“ volala přes místnost. „Už odešel k soudu. Rušná noc, co?“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190423